Františka ŠádováPražský koláč. Moc se o něm nikde nedočtete, údajně to byl dávný nápad jednoho Poláka, který se přestěhoval do Francie. Nikdo neví, i když nikdy neříkej nikdy, jak se receptura vlastně do Prahy dostala a proč. Jisté však je, že se v 70. a 80. letech v našem hlavním městě běžně pekl a mohli jste si ho koupit skoro v každé prodejně pečiva. Buď celý, polovinu, nebo čtvrtku. Já na něm byla doslova závislá, ale protože jsem se musela během studií skoro živit sama a penízky se vydělávaly těžko a skutečnou prací, ať již psaním černé kroniky, nebo tříděním nahnilé mrkve ve velkoskladu, či mytím nádobí na hlavním vlakovém nádraží, mohla jsem si pražského koláče dovolit jen tu čtvrtku a jen občas. Nebyl totiž nejlevnější. Jeho chuť však byla jedinečná. Od té doby, co naše životy pozměnila sametová revoluce, zmizela z povrchu pražského.

Lucie ČešpivováNaučili jsme se říkat, že žijeme v době nejistoty, nepředvídatelnosti, ale zároveň i nových očekávání. V čase velkých změn se rodí další příležitosti seberealizace, objevují se výzvy, které by před pár lety vypadaly jako science fiction. Ruku v ruce s tím jde komunikace, nebo lépe, půjde. Bude nezbytnou součástí DNA firem, organizací, celospolečenského pohybu. Její význam poroste, ať chceme, nebo ne. O tom jsou následující řádky s členkou prezidia Asociace komunikačních agentur Lucií Češpivovou:

Lenka MynářováNaše planeta se topí v odpadu. V takovém, který ji znečišťuje, může zahubit, a s nímž si moc neví rady. Vezměte třeba jev současnosti: vyrábí se roušky. Co s těmi použitými? Válí se na poli, v příkopě, na chodníku. Kupujeme nápoje v plastových lahvích, ty prázdné mnozí z nás pohodí kdekoli. Oceány a lesy jsou skladištěm nepotřebného. Spotřeba obalového materiálu roste, a to nejen z důvodů hygienických, ale i pro absolutní komfort lidí. Je to však i dobrý business. Proč ne? Jenže... Ekologické problémy poukázaly, že je třeba změnit směr, nedrancovat, ale navracet, přemýšlet a vyrábět jinak, protože to lze.

Miluše HorskáS Mgr. Miluší Horskou, senátorkou a ředitelkou Základní a Praktické školy Svítání v Pardubicích, jsem se seznámila na jednom z Inspiromatů PhDr. Lenky Tomešové v Praze. Inspiromat je cyklus setkávání žen v manažerských a podnikatelských rolích. Výjimečných postav, které svými příběhy přesvědčují ostatní, že seberealizace žen má smysl, že jsou to právě ony, které dokážou přinést do světa businessu nové, svěží myšlenky, překvapivé nápady, příklad toho, že se dá mnohé kolem nás měnit za asistence obrovské fantazie, s nasazením vlastního srdce, navzdory překážkám, které se zdají být nepřekonatelné. Právě Miluše Horská měla nad dosavadními Inspiromaty svoji záštitu. Jako výrazná osobnost, která se svými názory netají, která se je snaží obhájit. A protože se loni žádný Inspiromat nemohl kvůli koronaviru uskutečnit, pozvala jsem Miluši Horskou alespoň na stránky Madam Business. Ta je totiž mediálním partnerem cyklu Inspiromat:

Pivo je národní nápoj Čechů, což stále víc platí nejen pro muže, ale i ženy. Přišly mu na chuť a zajímají se o jeho výrobu. A když k tomu mají vhodné prostředí, holdují mu víc než jejich mužské protějšky. V Plzeňském Prazdroji o tom vědí své, jak vyplývá z odpovědí Ivany Pavlíčkové, manažerky pro řízení talentů v této společnosti. Co ženám chutná, vědí nejlépe ony samy. Charakterizovala to výstižně Pavlína Kalousová, ředitelka firemních vztahů a komunikace Plzeňského Prazdroje.

Monika NebeskáMít plný stůl je pro většinu lidí v České republice samozřejmostí. Vážit si toho, že mrkev, cibule, vejce, chleba, sýr nebo jablko budeme mít kdykoli na dosah, neumí ale každý. Ne všichni tuší, jaké dnes vlastně zemědělství v České republice je, jak se rozvíjí, s čím musí dopředu počítat. A co všechno je potřeba dělat k tomu, aby náš komfort stravování byl zachován i rostl. Slova Ing. Moniky Nebeské, předsedkyně Zemědělského družstva Všestary, však potvrzují, že se naše zemědělství výrazně mění. Třeba díky nastupující digitalizaci. Není to pohádka bez konce, ale vyprávění srdcaře s vizí a ekonomickým optimizmem:

Lilia BhutanKdyž jsem zavítala na webové stránky www.lilia.cz a chvilku jsem přemýšlela o tom, jak široký okruh činností Lilia Khousnoutdinová má, přemítala jsem zároveň o věčném sporu: diverzifikovat činnost, anebo se zabývat jedinou, zato hodně do hloubky? Jsou to dvě pravdy, které se zpravidla vylučují, co člověk, co podnikatel, to jiný názor. Já osobně jsem pro diverzifikaci. U této činorodé ženy jsem dospěla k přesvědčení, že obsáhlé portfolio jednotlivých projektů vede vlastně k úzké specializaci při vzájemném propojení jednotlivých směrů. To jí vyhovuje, to jí otevírá prostor k radosti, užitečnosti, seberealizaci, businessu, který má smysl:

Láska k české literatuře a kultuře byla tak velká, že se Mgr. Chau Lan Duongová rozhodla zvolit Českou republiku jako druhou vlast. Brilantně zvládla nejen jazyk, ale v překladatelství a tlumočení pro vietnamské občany nalezla smysl života. Vypovídá o tom každé slovo našeho rozhovoru.