Jana KolrusováVětšinou jsme mívali pampelišku spojenou s hartusením zahrádkářů na to, co jim ten plevel dělá za paseku na záhonech. Také jsem k nim kdysi dávno patřila. Dnes však každou smetanku lékařskou s láskou a dychtivostí vyryji, usuším i s kořenem nebo okamžitě vyvařím na čaj. Nedopustím, aby takový poklad skončil v kompostu. Učarovala mi, cítím její sílu a sdílím názor podnikatelky Jany Kolrusové (založila značku Fit, zdraví, výživa), že pampeliška, krásný příslušník rostlinné říše našeho regionu, má nedozírné možnosti svého využití. A pro zdraví člověka toho umí udělat víc než dost.

Hana ŠediváPár kroků od samotného historického centra Písku se nachází kosmetický salón, který je splněným snem Hany Šedivé. Má výlohu tak krásnou, že se u ní s chutí zastavují ženy a představují si, jaké by to asi bylo takové místo navštívit. A nakonec to zkusí. I takto se Haně Šedivé, která spolupracuje s francouzskou kosmetickou značkou GERnétic, podařilo rozšířit klientelu po jarní koronavirové krizi.

Monika NechvátalováJak být hostu a jeho přáním k ruce? Co udělat, aby měl stále chuť posedět v cukrárně, dát si něco pro povzbuzení ducha i těla? Zhřešit, a ještě si to užít?  Na to má asi každý majitel svůj recept. Doslova i obrazně řečeno. Šumavské Café Charlotte manažersky velí Ing. Monika Nechvátalová, MBA. Nezastírá, že pro aktivity rodinného podniku byl letošní rok těžkou zkouškou. A vlastně je stále. Přesto i v tomto složitém období zařadili v této proslulé šumavské cukrárně a kavárně v Železné Rudě do nabídky další novinky a nebáli se ani investovat:

Petr ProcházkaŽivotní pojištění nám nemůže vrátit zdraví, ale může další život podstatně ulehčit. Pokud je nastaveno správně. A podle průzkumu, který si Kooperativa nechala zpracovat, tomu tak často bohužel není. Jak upozornil Petr Procházka, ředitele Úseku pojištění osob v Kooperativě, pojistná částka a pojištěná rizika by se měly odvíjet od životní situace klienta.

Darina VodrážkováMgr. Darina Vodrážková vede IT firmu DAQUAS spol. s r.o. Ta se snaží pomoci s řešením ostatním firmám, které chtějí něco v IT zlepšit, zjednodušit, udělat jinak, pracovat efektivněji, lépe komunikovat a být tak trochu bez zbytečných starostí. DAQUAS je také vynikajícím odborníkem na licenční politiku. A připsala bych jí ještě jednu charakteristiku: o své klienty se stará srdcem, se zaujetím pro věc, a když to jde, přidá do komunikace vždy trochu rozvernosti, humoru a dobré vůle. Součástí toho všeho je spousta otázek, jež zákazníkům a zájemcům její tým pokládá. Snaží se dopátrat merita věci, přijít na to, co odběratel skutečně potřebuje, jak to u něj funguje a proč by to mohlo šlapat lépe. Ne vždy je to jednoduché. Z odpovědí Dariny Vodrážkové poznáte, že je naučená naslouchat a analyzovat, pátrat po podstatě.

Martina HoudkováNaučit člověka to, co bude v životě potřebovat on i ostatní, naučit ho, aby něco uměl, to je podle mne těžký úkol. Proto obdivuji všechny kantory, kteří se o to snaží. A školy, jejichž cílem je mít národ vzdělaný, tvořivý a lidi spokojené, šťastné, s prostorem pro seberealizaci. Mgr. Martina Houdková jde tímto směrem. A snaží se naplnit odkaz svých rodičů, do života uvést i další nové vize. Vlastní střední Školu mezinárodních a veřejných vztahů Praha, a pokračuje tak v rodinném podnikání.

Jana Gerhátová I když mnozí příslušníci managementu bývali léta zvyklí pracovat určité dny v měsíci z domova, přineslo jim letošní jaro další zkušenost: na home office zůstali déle, než by si kdy byli ochotni připustit. Některé firmy zjišťují, že vlastně kanceláře v podobě trvalého nájmu ani nepotřebují. To základní zvládnou členové jejich týmů z pohodlí domova, díky technice a technologiím mohou pracovat odkudkoli. Stále ve větším měřítku se ke slovu dostávají kanceláře pronajaté jen na den či dva v týdnu nebo pouze pro několik zaměstnanců, ale zato s veškerým komfortem a vynikajícími službami. Hovořila jsem o tom s Janou Gerhátovou, manažerkou pražského centra flexibilních kanceláří Business Link Visionary:

Van ŠtětinováJsou místa plná vzpomínek, emocí, zážitků. Pražská restaurace Parnas k nim patří. Když na počátku minulého století nabídla svou pohostinnost umělcům a podnikatelům či osobnostem nejrozmanitěji zaměřeným, a později i politikům, nikdo netušil, jakým písmem se budou psát její dějiny za více než sto let. Koncem 70. let minulého století se tu potkávala bohéma, umělecký svět a svět intelektuálů, život zde pulzoval tóny, které stmelovaly debaty muzikantů, básníků, malířů i těch, kteří se sem jen rádi vraceli. Bylo co poslouchat, nač se dívat, s čím souznít. Večery plné tvořivého a tvůrčího napětí se sklenkou dobré nálady, večery odpočinku i nové energie naplňovaly příslušníky generace, která ve společnosti zanechala svou jasnou stopu. Měla jsem tu čest se některých jako novopečená novinářka účastnit, směla jsem usrkávat z poháru, který přetékal chutí „něco“ dělat a bavit se při tom. Koncem roku 2019 převzal proslulé prostory do správy nový majitel, český kapitál, rodina Kinclových. S jasnou vizí: vrátit sem opět ruch velkoměsta na základě nového konceptu. Otevřít dveře zahraničním návštěvníkům, navrátit místu lesk a slávu někdejšího centra s podtextem posezení, které dávalo smysl. Ostatně noví provozovatelé patří ke generaci, která má k tomuto neobyčejnému středobodu Prahy svůj osobitý vztah. Toto pouto je stopou, po níž se rozhodli jít. O tom všem a také o návratu české kuchyně na místo činu jsem si povídala s Van Štětinovou, manažerkou Parnasu: