Martina HoudkováNaučit člověka to, co bude v životě potřebovat on i ostatní, naučit ho, aby něco uměl, to je podle mne těžký úkol. Proto obdivuji všechny kantory, kteří se o to snaží. A školy, jejichž cílem je mít národ vzdělaný, tvořivý a lidi spokojené, šťastné, s prostorem pro seberealizaci. Mgr. Martina Houdková jde tímto směrem. A snaží se naplnit odkaz svých rodičů, do života uvést i další nové vize. Vlastní střední Školu mezinárodních a veřejných vztahů Praha, a pokračuje tak v rodinném podnikání.

Co vás přivedlo k businessu? A proč jste zvolila obor, který nemá dnes na růžích ustláno, tedy školství?

Především má rodina, odkaz mého tatínka, který vybudoval školu, a maminky, která mu byla ve všem oporou a společně dlouhé roky pracovali na systému celoživotního vzdělávání (vybudovali střední a vyšší odbornou školu, víceleté gymnázium, vysokou školu a Institut reklamní a marketingové komunikace). Po revoluci hned na začátku 90. let se začali intenzivně věnovat myšlence založení vlastní školy, obklopili se svými přáteli, schopnými a vzdělanými lidmi, a reagovali na potřebu a poptávku doby po lidech s ekonomickým rozhledem a vzděláním. Začali sice v Praze, ale záhy se prostřednictvím poboček rozšířila jejich aktivita téměř po celé ČR. Tehdy jsem byla ještě mladá dívka, ale školou a školstvím naše rodina žila a já chtě nechtě vyrůstala u všech debat a rozhodnutí, kam se v nově rodící se krajině školství vydat. Bylo tedy zcela logické, abych po svých rodičích převzala rodinný podnik a věnovala se mu dál. V žádném oboru to není jednoduché. Benefitem práce ve škole je to, že tato práce má pro mě smysl a mám ji ráda, setkání s mladými vás vždy posouvá kupředu, nutí vás neustrnout ve vývoji. Protože mám ve škole skvělý tým, do práce se těším.

Vlastníte střední Školu mezinárodních a veřejných vztahů Praha a máte řadu dalších aktivit. Jaké jsou vaše vize, cíle, sny?

Naše škola si zvolila jako obor vzdělávání Veřejnosprávní činnost. V rámci tohoto oboru jsme rozpracovali 6 vzdělávacích programů, o nichž víme, že tu naši absolventi najdou uplatnění. Jsou jimi: Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mediální komunikace a public relations, Právo a právní administrativa, Veřejná správa, Finance, business a světová ekonomika a Destinační management. Vše o těchto programech je na našem webu. Ve všech programech se pak naši studenti učí to, co je pro osobní i pracovní život potřeba – právo, ekonomiku, mediální komunikaci a výchovu, PR, IT, cizí jazyky a mnoho dalších disciplín.
Všechny mé aktivity s těmito programy souvisejí – cílí na veřejný život, mají podpořit uplatnění našich studentů i absolventů v životě – hledám a aktivně kontaktuji vzdělané osobnosti, které mohou přispět k aktualizaci našich vzdělávacích programů, předávají našim studentům své zkušenosti, pomáhají při jejich inovaci a tvorbě s cílem připravit takového absolventa, který se v životě opravdu neztratí. Kromě toho podporuji neveřejný sektor, zajímala mě vždy charita, ochrana životního prostředí, pomoc druhým. Z tohoto také vyplývá, že jsme nabídli spolupráci UNICEF, Dobrému andělu, Kráse pomoci, Člověku v tísni, uspořádali konferenci na téma ochrany vod a oceánů, podporujeme dlouhá léta Srdíčkové dny, účastníme se Run and Help apod. Mým cílem je pracovat na neustálém zkvalitňování školy, pokračovat ve vizi svých rodičů, tj. přidat ještě další vzdělávací stupně a také být ve své práci i osobním životě spokojená a šťastná.

Myslíte si, že se vzdělanost Čechů a jejich znalostní potenciál může stále směle srovnávat s úrovní vyspělých zemí Evropy nebo světa?

Na tuto otázku se dá odpovědět dvěma způsoby. V roce 1995 udělala Mezinárodní asociace IEA ve spolupráci se společností TIMSS mezinárodní srovnávací průzkum 43 států v oblasti matematické vzdělanosti a přírodovědné vzdělanosti. V matematice skončila Česká republika na šestém místě, před ní byly pouze země Singapur, Korea, Japonsko, Hongkong a Belgie. Ve znalostech přírodovědných se Čes­ká republika umístila dokonce na místě druhém. V roce 2003 se podle průměrného výsledku žáků jednotlivých zemí OECD PISA 2003 Česká republika v oblasti matematického vzdělávání propadla na
15. místo a v přírodovědném vzdělávání na místo deváté a dále se propadá. Pokud se podíváme na dokument, který vydalo MŠMT – Strategie vzdělávání 2030+, jedním z požadavků je snížit objem učiva. Trendem současné doby jsou moderní technologie, digitalizace, využívání IT technologií. Žáci si mohou spoustu informací dohledat, ale zároveň jim musí rozumět, umět je použít a nalézat souvislosti i logické návaznosti. A to bez elementárních znalostí nelze.
Druhou možnou odpovědí je naše osobní zkušenost se studenty naší školy, kde vycházím z reálných zkušeností a uvedu vám jednoduchý příklad. Zapojili jsme se do evropského projektu ERASMUS + a stanuli jsme v pozici koordinátora několika projektů, v nichž figurují i partneři ze zahraničních škol, některé patří na tzv. bývalý východ, některé představují tzv. západ. Na počátku jsme si nebyli jisti, zda např. úroveň znalosti anglického jazyka našich studentů bude odpovídat nárokům projektu, zda zvládneme odbornost témat. Pečlivě jsme se připravili na každé partnerské setkání po všech stránkách, abychom nakonec zjistili, že právě naši studenti a studenti ze zemí bývalého východního bloku mají angličtinu na velice dobré úrovni a prezentují témata projektu zcela profesionálně, suverénně se domluví, mají široký rozhled a tvoří špičku projektu.

A umí naše školy studenty dostatečně motivovat k tomu, aby ze sebe vydali to, co společnost potřebuje?

Nemohu mluvit za druhé, musím mluvit jen za tu svou školu. Já doufám, že ta naše to dělá, nebo se o to alespoň intenzivně snaží. Protože celé je to o studentech a jejich vnitřních motorech. My jim dáváme možnosti, ukazujeme a učíme je, kudy se dát, ale celé je to pouze na nich. Je to však také o inspiraci, máme kvalitní učitele a školu navštěvují lidé úspěšní ve svém oboru. A často mluví nejen o své práci, ale také o cestě, kterou museli projít, a kolik je to stálo, aby byli tam, kde jsou. Vnitřní motivy si studenti musí najít sami, v dnešní době, kdy je vše dostupné, je to ale náročnější. Stojíme vedle nich, podáváme jim pomocnou ruku, ale práci musí odvést hlavně oni sami. V posledních letech jsme se zaměřili také na podporu osobnostního rozvoje a začali k tomu připravovat semináře. Ale nedělám si iluze, že všichni jsou motivovaní a studium je baví.

Vaše škola se profiluje jako ta, která chce vychovávat lidi pro praktický život ve firmách, záleží vám na přípravě vzdělaných lidí pro praxi, snažíte se, aby něco uměli, věděli, jak na to. Ale to je na „učení“ to nejtěžší. Jak jste úspěšní?

Jsme školou moderní, s vysokými nároky na studenty v souladu s požadavky trhu práce a v souladu s prognózami vývoje trhu ve spolupráci s odbornou a výkonnou praxí. Škola je zaměřena na výchovu studenta jako výjimečné osobnosti na poli kulturním, humanitním, odborném, vědeckém i politickém a směřujeme další rozvoj do oblasti s modernizací výukových trendů. Cílem školy z hlediska pedagogické činnosti je co nejlépe připravit studenty pro další studium na vysokých školách, nebo pro výkon profese v jednotlivých oborech tak, aby byli ve svém oboru skutečnými profesionály a jejich práce byla pro ně nejen zdrojem dobrých příjmů, ale i koníčkem. Záměrem výuky je vybavit absolventy potřebnou odbornou jistotou a zázemím tak, aby byli schopni ji uplatnit ve své budoucí praxi na pozadí aktuálního legislativního rámce. Důležitou součástí výuky je zapojování žáků do projektové činnosti – Diplomatické fórum, Reklamní kancelář, Právo na vlastní oči, Sociální sítě a média, Studentské společnosti, Zákulisí veřejné správy, Cestovní kancelář, Edison, Erasmus+ apod. V průběhu roku navštěvuje školu řada zahraničních a domácích odborníků, velvyslanců, specialistů, kteří obohacují výuku o řadu svých odborných i osobních zkušeností a přibližují reálný život žákům. Každý žák si vytváří své portfolio.
A jak se nám to daří? Věřím, že dobře. Vychováváme si vlastní učitele, vrací se k nám po studiích naši absolventi, řada z nich pokračuje v našich projektech i ve výuce, přicházejí, aby pomohli při dnech otevřených dveří, občas se jen tak zastaví, aby nám sdělili, jak se mají, či nabídli další pomoc a spolupráci.

Vy sama sbíráte své profesní zkušenosti jako podnikatelka i manažerka. V jaké pozici se lépe seberealizujete? Co je o větší kreativitě, adrenalinu, vášni?

Pro sebe si tyto dvě pozice nijak neodděluji. Snažím se být kreativní, neustrnout, být občas vizionář, občas manažer, občas lídr, když je potřeba přiložit ruku k dílu (zejména v administrativě, pustím se do práce). Prostě podle potřeby a podle toho, kde je nutné udělat jasné rozhodnutí či jen snít o tom, kam dále pokračovat, jaké cesty rozvoje volit. Vášeň k mému životu patří, dokážu se snadno nadchnout, umím projevit emoce, ale nechávám si ji možná více do svého soukromého života. V práci podnikatelky i manažerky se vždy raději vracím od vášně k racionálnějšímu postupu.

Škola slaví letos 30 let od svého vzniku. Jak jste naznačila, založili ji vaši rodiče, na jejich podnikatelské zásady jste navázala. Čím vás obohatilo rodinné podnikání? Je spíše založeno na emocionálním přístupu k věci, nebo racionalitě?

Jako každá žena mám svou emociální i racionální polohu. Někdy se sváří obě, někdy musím jednu či druhou upřednostnit, ale snažím se, aby podle situace zvítězil ten správný přístup. A čím mě obohatilo rodinné podnikání? Že jsem při něm byla od začátku. Každý den se doma u večeře řešilo, co, jak, kdy a proč uděláme a pak jsme zase společně řešili, co funguje, a co ne. Také jsem od začátku ve škole pracovala, myslím, že kromě školníka jsem dělala úplně všechno. Působila jsem na studijním oddělení, občas zaskočila ve školním bufetu a s postupem času a mírou mého dalšího vzdělávání jsem začala ve škole i učit, a později ji i řídit. To mně velmi pomohlo a pomáhá doteď, když vím, co práce mých lidí ve škole obnáší. Největší přínos ale spočíval v přístupu mého otce k práci a k lidem. Nikdy se nevzdávat, jít si za svým cílem a spolupracovat. Jeho mottem bylo Umění vést je uměním komunikovat, a to, myslím si, platí vždycky. Odkazem mé maminky zase bylo, abych se na věci dívala z lidské stránky, ona uváděla tátovy vize a nápady do života, ukázala mi, že ve dvou či ve více lidech se to vždycky lépe táhne. Proto se také nechávám inspirovat ostatními. Zajímají mě názory druhých lidí. Pracuji v týmu, nejsem sólový hráč, i když si umím svůj názor prosadit. I moji rodiče stavěli na kolegialitě, pracovali s těmi, na něž se mohli spolehnout, a to dělám i já. Platí to však i z druhé strany, když se mohu spolehnout já na ně, mohou se také oni spolehnout na mě. To je dost zásadní věc. Bez svého týmu bych nikdy nebyla tam, kde jsem.

Relativně novým oborem je u vás destinační management. Oč jde?

Destinační management je moderní nástroj na podporu cestovního ruchu v regionech, který přispívá k naplňování cílů regionální politiky a celkově k efektivnosti rozvoje cestovního ruchu v destinaci.
Destinační management je dnes velmi rozšířen a jde o nástroj podpory regionálního rozvoje cestovního ruchu v jednotlivých regionech, chcete-li oblastech. Na vysokých školách se tato problematika již vyučuje, ale na středních školách je zcela opomíjena. Pro tento nový vzdělávací program jsme se rozhodli v návaznosti na jednání se společností CzechTourism, kde výstupem byl požadavek na absolventa, který je schopen koordinovaně řídit regionální politiku, spolupracuje s jednotlivými zainteresovanými aktéry cestovního ruchu a dobře se orientuje v oblasti strategie rozvoje, implementace a koordinace procesů regionálního plánování a řízení destinace, rozhodování destinace a disponibilních zdrojů pro realizaci strategií a programů regionu. Je schopen zajistit kompletní marketing, který zahrnuje vytvoření profilu destinace na lokální, regionální i národní úrovni, pracuje s médii, organizuje fam-tripy, workshopy a road­show, vytváří systém péče o návštěvníky a zároveň rozumí tomu všemu a je schopen využít finanční zdroje jak z veřejnosprávních zdrojů, tak z Evropských fondů.
Prvořadým úkolem je vytvořit portfolio klíčových produktů, pro které je třeba zajistit vhodné distribuční kanály. Zvláště v dnešní době, kdy roste zájem turistů o cestování v rámci jednotlivých destinací, je poptávka po takovýchto specialistech velká.

Dala jste podnět ke vzniku soukromého gymnázia s jednoznačným posláním, jmenuje se Gymnázium moderních technologií. Co všechno zde budou moci zájemci studovat? Půjde jen o denní studium? S jakou kapacitou žáků počítáte? Chystáte se zde objevovat talenty?

Posledních pár měsíců nám jednoznačně ukázalo nutnost změny vzdělávacího kurikula a nutnost najít cestu, jakou se školy musí v co nejbližší době vydat a přeorientovat či minimálně začlenit výuku digitálních technologií jako nezbytnou součást vzdělávacího systému. V současné době rychlým tempem rostou požadavky na znalost digitálních technologií, které pronikají do všech oblastí a činností člověka. Technologie proměňují všechna hospodářská odvětví, vytvářejí se nové kategorie zaměstnání a roste poptávka po schopnostech a znalostech polytechnického vzdělání. V souvislosti s dynamickým rozvojem nových technologií, jako jsou internet, robotizace, autonomní systémy a umělá inteligence, považujeme za nutné propojit vzdělání přírodovědné, technické a humanitní, aby měl absolvent střední školy nezbytný odborný základ, ale i široký rozhled. I humanitně vzdělaný absolvent potřebuje znát základy techniky, neboť ho bude obklopovat a on ji bude intenzivně každodenně využívat.
Studium oboru Gymnázium bude probíhat denní formou studia s maximální kapacitou 24 žáků ve dvou třídách každého ročníku. Tedy maximální kapacita 185 žáků v oboru. Specifikem vzdělávacího kurikula Gymnázia moderních technologií je blok technický. K volitelným předmětům, které si budou žáci přidávat ke své individuální orientaci vzdělávání a pro další studium, jsou zařazeny předměty Informatika, Digitální dovednosti, Grafické systémy a tvorba webových stránek, Programování a databáze, Správa IT systémů, Umělá inteligence a robotika, Základy konstrukce a aplikace robotů, Kybernetická bezpečnost, Měřicí přístroje, Měřicí a řídicí systémy.

Nepomýšlela jste na propojení studia s nějakým soukromým pracovištěm, které se zaměřuje na aplikovaný výzkum? Na založení studentsko-školního startupu, který by zúročil společné know-how a svět ohromil úžasným nápadem, vynálezem?

Odborná praxe probíhá pro program Finance, business a světová ekonomika ve 2. a 3. ročníku formou Startup firmy a studenti jsou hodnoceni za účast na školní odborné praxi, kterou řídí pracovníci vedoucí projektu Startupu. Cílem je v 1. i 2. pololetí zejména zdokonalení se v tzv. soft skills, nácvik dovedností prezentovat, obhajovat názory, zvládat pravidla etikety a připravovat se na odborný předmět. Studentům napomáhá ke zvýšení samostatnosti práce, rozvíjení komunikace, spolupráce mezi sebou a umění prezentovat výsledky firmy. Studenti se orientují v tematice hospodářství, reagují věcně a spontánně, rozvíjejí jazykové znalosti. Důležitým faktorem v činnosti v rámci odborné praxe je vést studenty k pocitu zodpovědnosti za vlastní práci nejen k sobě, ale i ke kolegům. Propojení aktivit s odbornými předměty napomáhá řešit nastalé problémy a zároveň si vědomosti ověřit díky získaným poznatkům v ostatních předmětech. Tím se potvrzuje praktická použitelnost získaného teoretického vzdělání.

Zajímá vás rovněž celoživotní vzdělávání učitelské obce. Čeho byste ráda docílila? Mají dnes kantoři zájem být zároveň studenty? Anebo je to již nezbytnost?

Zajímá mě velice, proto jsem iniciovala také vznik nové společnosti s názvem VzděláváníUčitelů.cz. V tomto projektu se zaměřujeme na nesmírně důležitou oblast, a tou je osobní rozvoj každého učitele. Hledali jsme témata, která se, dle našeho názoru, v široké plejádě témat zatím vyskytují v malé nebo vůbec žádné míře. Cílem naší vzdělávací instituce je podílet se na realizaci systémových změn v oblasti vzdělávání a poskytnout podporu školám a školským zařízením. Oslovujeme odborníky z praxe a známé osobnosti z řad politiků, akademiků, vědeckých a akademických pracovníků a dalších osobností, kteří se aktivně podílejí na občanském životě a mají možnost působit ve veřejné sféře, a ovlivňovat tak myšlení lidí.
Naším cílem je, aby tuto vzdělávací instituci tvořili odborníci na různé oblasti vzdělávání a podařilo se nám zapojit do vzdělávání učitelů co nejširší spektrum osobností. Rádi bychom spolupracovali jak se zkušenými vysokoškolskými pedagogy, tak i odborníky z praxe, kteří nám budou pomáhat prosazovat změny v pohledu na vzdělávání sdílením svých profesních i osobních zkušeností. V budoucnu bychom rádi tyto vzdělávací akce otevřeli i širší veřejnosti.
Stála jsem také u projektu Učitel naživo, který akreditovala naše vysoká škola.

Kdybyste mohla, co byste ve vzdělávání lidí u nás změnila?

Přála bych si méně byrokracie a administrativy. Neměnit neustále v rezortu školství „pravidla hry“, nerušit to, co se osvědčilo.

otázky připravila Eva Brixi