Co se skrývá za známým logem drogerií ROSSMANN? Je to sehraný tým lidí, který stejně jako orchestr musí dobře hrát svůj part. O to, aby výsledek vyzněl bez falešných tónů, se stará provozní ředitelka společnosti, Ing. Hana Jarošová, s níž jsme připravili následující rozhovor.

Ženy se necítí vždy příjemně v mužské společnosti. Platí to právě ve „fitku“, kde se mohou odhalit jejich slabiny. Proto vznikla fitness centra Expreska. Nejen o tom jsme si povídali s Martinou Kodejšovou, jednatelkou této franšízové sítě dámských fitness center.

Drogerie parfumerie ROSSMANN jako báječná ikona na českém trhu, jako místo dobrých nákupů, jako poselství nejen pro současnost. Loňský obrat tři miliardy korun, včetně DPH. Na 730 zaměstnanců, 124 prodejen v České republice, 35 privátních značek. V obchodech pouze ženy prodavačky a jeden muž, jeden jediný. K tomu patřičné zázemí, včetně skladu, a centrála v Praze, v jejímž čele je Ing. Vladimír Mikel, jednatel ROSSMANN, spol. s r. o. Stále naplněn optimizmem, šéf plný porozumění, empatie a snahy dělat prospěšné věci. Sám říká: Do práce chodím strašně rád, vždyť mám kolem sebe jen samé krásné a milé kolegyně! Není to nadsázka – o Vladimíru Mikelovi vím, že si lidí, kterým jde o „věc“, nesmírně váží a dokáže je inspirovat, naladit na vlnu činorodosti a dobré nálady. V prodejně i kanceláři. Není to však to jediné, co by měl tento rozhovor napovědět:

Ing. Lenka Štastná je prezidentkou neziskové organizace Business & Professional Women Česká republika. Ta letos v Praze 18. a 19. března připravila již sedmý ročník zážitkové konference Ženy sobě. Jak toto setkání charakterizovat? Zkuste to sami na základě následujících údajů: více než dvě desítky vystupujících, přes 300 účastníků, 57 mentorek a 2057 registrací na pokračující speed mentoring druhého dne jednání. Oba dny byly naplněné zvídavostí, otázkami, předáváním zkušeností, diskuzemi, úctou, nasloucháním. Přítomné ženy se inspirovaly navzájem.Velkou překážkou pro úspěch v práci je strach, daly za pravdu jedné z panelistek. A potvrdily, že pro úspěch je nejdůležitější odvaha. Nebát se a jít za svým cílem. Shodly se, že české ženy stále ještě značně podceňují svoje znalosti a zkušenosti, a to například i v přijímacích pohovorech či v rámci platového vyjednávání. Lenky Šťastné jsem se posléze zeptala:

Když se mi dostala do ruky kniha Raw pro zdraví a krásu, kterou vydalo koncem února nakladatelství Smart Press, byla jsem naprosto nadšená (a jsem stále). Na trhu se objevil návod i pro nás, podnikavé, ale zaneprázdněné ženy, které se snaží vytvořit vztah ke zdravému životnímu stylu. Věřím, že nás nasměruje ještě k větší vynalézavosti, a hlavně – posílí myšlenky o tom, co vše se dá udělat, abychom odolávaly tlaku doby. Stres a informační smršť nás často zavádějí do úzkých a moc se zatím neumíme bránit. Dnes je už jasné, že výživa je jednou z podstatných cest, které dokáží ovlivnit rovnováhu života a nastolit harmonii uvnitř těla i duše. Autorky publikace Jitky Adamové jsem se zeptala:

Na první pohled možná nenápadná žena. Na druhý pohled osobnost, která má jediné přání: aby se výrobní družstvo Dita v Táboře i nadále podílelo na rozvoji české ekonomiky, na spokojenosti zákazníků i zaměstnanců. Letos slaví již rovnou šedesátku od svého vzniku. Do vínku dostalo dar inovátorství, zejména pokud jde o oblečení a textilní produkci určenou dětem. A to v době, kdy asijské země tvrdě konkurují cenami, někdy i designem. Dita Tábor si do svého čela před lety zvolila Ing. Evu Samcovou. Za rok 2015 byla nominovanou do soutěže MANAŽER ROKU. Ocitla se zcela právem v plejádě těch, které si zaslouží uznání a obdiv nejen za manažerské schopnosti:

MOL je značka mezinárodní ropné a plynárenské společnosti, s níž se stále častěji setkáváme i v České republice u čerpacích stanic. Vedle kvalitních produktů a služeb je spojována s propracovanými projekty, jimiž oslovuje a získává studenty a mladou generaci. A především o nich jsme si povídali s viceprezidentkou pro lidské zdroje Skupiny MOL Zdravkou Demeter Bubalo.

V levé ruce třímám kus řízku, který mi vůbec nechutná. Je devět večer a já vím, že už před dvěma hodinami jsem měla jíst naposledy, a také si moc dobře uvědomuji, co se mnou ta tučná potvora udělá. Že ji můj organizmus vůbec nepotřebuje a že je to jen chabá náplast na to se nějak odreagovat od stresu. Ano, to odporné slovo stres, které je tolik módní! Ale: mám dopsat ještě dva články, zredigovat deset příspěvků kolegů, odeslat asi patero nabídek ke spolupráci, požehnat jednomu projektu, odpovědět na mnoho e-mailů. Také bych se měla ještě projít venku, naházet nádobí do myčky, vyžehlit, připravit se zodpovědně na zítřek a myslet na to, abych vstala raději s předstihem a už nikdy, nikdy nemusela vše „honit na poslední chvíli“.