Eva Brixi

Ty krásné české spanilé
Břízy v závoj nevěst oděné
Ty čisté kmeny kolem tratí
Kde se lásky jemně odpoledne ztratí
Když nehlídá je stopa jahod
A Nezvalovy verše náhod
Malá česká nádraží
Dějiny páry odráží
S jiskrami komínů v dálce
Kdysi tady vládly ruce
Plynoucími pohádkami na lokálce
Vzpomínky po kolejích jedou
Nebe modré střídá polibky
Stříbrem maluje déšť výhybky
Hebkými palouky uhání vlak
Nevím zda do světa
Nebo jen tak
Píšťalka času není popleta
Vracím se z přednášky
Myšlenky za oknem míjejí mne
Rojí se další
Dražší
Naivně živit se chci ještě chvíli prací
Možná už to tady bylo
A sem tam se to k nám vrací
věnováno profesoru Milanu Zelenému

Eva Brixi

Dnes je léto v kalendáři
Já už vím
Slunce mi skáče po diáři
Dovolené rozumím
Pošlu to sdělení v láhvi
Po větru Po vodě
Jsem totiž holka od novin
Drby nenechám náhodě
Pošlu to v láhvi od piva
Že jsem ready a v pohodě
Pošlu to v láhvi od vína
Můj úsměv Tvoje písnička trochu začíná
Pošlu to v láhvi od emailu
A budu za blázna
To mi však nevadí
Červenec moje touhy nezradí
Tajný přítel teploměr vždy dobře poradí

Eva Brixi

Má duše kráčí
Za okvětními lístky šípkové růže
Keř v plotě
Voní víc než může
V cukru panenku máčím
Své sladké sny
A pod polštářem hojím bolístky
Kino za zahradou
Vypsalo erotické fronty na lístky
Nespěchá retro vlastní tváře
Vesele se dívám
Na příští rande
Do diáře

Eva Brixi

Pod rozvášněným nebem
v procesí zahrad
Květiny zpívají jarní motlitby
Připíjím míchaným nápojem
z pampelišek, třešní a tulipánů
Jdu tiše
stále stejnou pěšinou
a neznám svoje jméno
Ztrácím se v parfému dne i noci
To jaro je ale bláznivé
Snad aspoň jedno rodné číslo
po mně zůstane

Eva Brixi

Na nebi blednou úsměvy
Erotický mráček ždímá slzy v déšť
Otři mi čelo
Z mé mysli nesejdeš

Andělé žhaví saxofon
V rytmu vášně
Pouštějí svou kletbu
Jak hazardéři tahem mariáše
A decibelů je víc než málo
Tvé srdce pro mé ještě nedohrálo

Když ráno sbírá svetry v křoví
Já se vracím z večírku
Ani dnešní půlnoc všechno nedopoví
Lásku mám zmuchlanou v papírku

a ty jsi
kdoví

Eva Brixi

V nebi zívají čerti
V pekle se perou andělé
Svět je vzhůru nohama
A vlastně se nic neděje

A až se začne dít
To se zase nám
Co žijeme v žertech
a s pokorou jak dýkou v srdci
Nebude už chtít
Něco vrátit
Lásky změnit
Do kina bez adresy odejít

Eva Brixi

V zahradě si kreslí zima
ostrá jak pánské obočí
A já sedím sama doma
Počítači rostou křídla
Mé odpoledne
si kolem prstu otáčí
Jsem internet s předpovědí počasí
Slunce mi svítí z kapsy
a mlha češe vlasy
Slovo sem a slovo jinam
Už ani nevím
kam miláčky své tajnosnubně skrývám
Na větve v mrazivé křeči
když se přes okenní brýle dívám
Kopečky zmrzliny
seschlé hortenzie pokryly
Se zahradníkem sochařem
teď čekám
až sněženky zazvoní
a jaro práskne do koní

Eva Brixi

Někdy se stmívá
za pravého poledne
A vítr ve valčíku
na chodníky usedne
S očima ve hvězdách
za bílého dne
krotím svůj stres
V kostýmku dam
tričko schovávám
To je můj dres
Já vím Je to děs
Průběžně zuřím velice
Obchodní schůzka Hrom a police
Proti principu hodinových ručiček jsem bezmocná
Jako blázen Jsem zdravá nemocná
a postižená časem
Neslyšitelně se hádám s vlastním hlasem
Jak ráda bych líbala vzpomínky
a ruce vlastní matky maminky
Ale minuty prchají
v hlavě pod polštářem
I když se budík zastaví
vteřiny v mobilu pro zlost stejně tikají
Kejklíř Čas Žonglér Sašek
náš věk vybalil prostě z tašek

____________________
pro Jiřinu Brixiovou