Eva Brixi

Listí píše vonné vzkazy
Barví nížiny i strmé srázy
Tiše snáší k zemi klid
A počítá s tím
Že stromům bude líp
V dálce mizí ptáci
Já na zahradě marně hledám práci
Podzim v barvách káže létu
To se ztrácí
Pod nohama šustí paleta
Nevím
Jestli všechno chápu
Mlha příběh o neznámých rozplétá
Vůně půdy sládne
Moje duše ale mládne
Čas mi ještě neubývá
Já vím přesně
Kolik let mi zbývá
Mým přáním
Po pěšině času
Je sbírat jenom
Probarvenou krásu

Eva Brixi

Zahrady přikryté nebem
Odpočívají ve vůních konce léta
Bylinky jedna za druhou
Každá stále ještě vzkvétá
Staly se mým druhým chlebem
Nikde jinde takové
Jako u nás doma
Nerostou
Šalvěj, heřmánek, majoránka, máta
A ještě tymián a mateřídouška
Dobromysl a libeček
A taky pivo
To je dědeček
Připomněla se přeslička
To je zase babička
Co je to mířit domů
Co je to srůstat s korunami stromů
Hrdlo se mi svírá
Naděje a víra
Ulehají i vstávají se mnou
Zapomenuté přihrádky
V chaosu dnů
Od pondělí do pátku
Přemýšlím pozpátku
Levandulí dopisuji
S dobrým koncem
Pohádku

Eva Brixi

Když večerní zahrady
Voní koprem
A rána zase okurkami
Léto si pohrává s barvičkami
Vymývá štětec oprýskanými lavičkami
Za hřbitovem v parku
Opojná tajemství
Mlhy si předávají
Mé myšlenky vzlínají
K nebi
Půda je nasycená žněmi
Posvátné chvíle
Se líbají
Tričko mi splývá s višněmi
Scházím se s tebou
Kousek za vsí
Neřesti opakuji ve vzpomínce
Tehdy červánky pruhované
Stoupaly vzhůru
Ďáblové ve mně
Drancovali zemskou kůru
Po stopě opět nacházím
Zapomenutý koberec naší stráně
Zůstal netknutý
Jen mechem obrostl kmínek
Stromu páně
Vášní setnutý

Eva Brixi

Když mraky bouřek
Pospíchají z nebe dolů
Varhany hlubokým basem
Hrají k tomu
Blesky píší klikatice
Zlaté čáry
Nezbednice
Peklo je v ráji
Země stoupá vzhůru
Já se trošku bojím
Toho nebeského kůru

Eva Brixi

Sbírám si stébla krajiny
A ruce mi voní po šalvěji
Není to jenom koření
Zaříkadlo k tvému dvoření
Andělé
Tuhle bylinu dejte mi
Až mi bude ouvej
Svazeček sametový hladí
Moji duši
Která občas víc ví a víc tuší
Parfém kořeněný
Proniká jsoucnem
Esence prokletá
Dychtí po životě
Já budu stoletá
Rozemnu lístek mezi prsty
Cítím tvou kůži
Plnou zkušeností
Muži si šeptají o ničem
V čekárně u doktora
Vrásek se nebojím
Buď si jistý
Už tě mám
Skoro v hrsti
Připomínáš mi
Mne samotnou
I mnohé další
Co žádné sliby neřeknou

Eva Brixi

Když v neděli ráno kokrhají kohouti
Jsem svěží
A nic mě nermoutí
Když ráno kokrhají kohouti
A člověka lehce budí
Je to jako po pouti
Něco ze vzduchu mne studí
Zdálky tóny kapel dohrávají
V příkopech zmožení hoši dospávají
Vesnice se modlí k zítřku
A ne k pánubohu
Šeptanda odpočívá
Na každičkém rohu
Já asi nejsem zdejší
Mám ráda léto obyčejné
Nejteplejší
Paprsky slunce zašívají tmu
I přání nechtěná
A kapky z nebe
Smývají pravdy
I když nezaprší
Záhady se vrší
V louži vyschlé zrcadlí se zahrady
A přátelí se s mojí duší

Eva Brixi

Vzpomínky plynou kolem nás
Jednou a znova
Zas a zas
Počítáme dozadu
A neslyšíme zpětný hlas
Nehlásíme závadu
Která není na vašem přijímači
Co bylo
Nám skoro stačí
Drobečky ze stolu nesmetáme
Krásné je klamat
Svádět budoucnost
A všechno
Co teď máme
A předčítat z vlastních vrásek
Pohádky
Jež řadí knížky do řádky
Příběhů
Opakuji chyby a nevzdávám to
Pálím mosty jak buchty
Pro všechny dávné hosty
Nostalgie je pomalá
A nikam nevede
Usmějme se
Mrkněme na sebe
A bude hezky
Já vím
Třesky plesky

Eva Brixi

Ta vůně zakázaného kouře
Z ohýnků dubnových
Jež smetou nepotřebné ze zahrad
Rozespalých a pobledlých
Ta je tak mámivá
Podvečer přítmím plaménky rozžíhá
Tajemno teple mlčí
Tvé oči jsou moje panenky
Když lásky naše cosi ničí
Držím tě za ruku
Já žena moudrá
Přesto v rozpuku
Sny mé jsou urousané
Oči pálí
Uhlíky do nebes neprodané
Konejší staré vzpomínky
A slzy nehasí žár ani náhodou
Pobídka jara žene se k časům
Kdy kouzla začnou
Napovídat vlídným hlasům
Laskavé nesmysly
Nové teď vybíhá a přeje klasům
Líbej
Co je tvé
Byť kroky lamp i lampiček
Zůstaly navždy varovné