Eva Brixi

Já česká krajina
Já už nebudu jiná
Budu se ti rozpadat pod rukama
Budu se ti drolit
Až jednou budu stará
Budu ti vonět hloubkou
A dýchat jak mech
Když mi začneš kreslit po zádech
Svými ústy
A psát tajné vzkazy
Plné láskyplné zkázy

Já česká krajina
Přijdu ti naproti
A budu vonět létem z koření
Zahradami
Kde nevěsty se nežení
I švestkami
I dotykem
Budu brzdit kamínkem
Tvé rozjezdy
Jež padnou v noci pod hvězdy

A budu tě líbat
Přestože obecenstvo netleská
Sesouvám se s věkem
Platím prostořekým šekem
Jak světice nebeská

Eva Brixi

Jsi pro mne
Jedna báseň
Zrnko rosy
Líbám kosy
Když voní pivoňky
Mám první rande ještě ze školky

Červen vzbudil jahody
A plavky hodil do vody
Já si kráčím v prvním písku
Do notýsku z přesýpacích stránek
Kreslím náhody a jedovatý plánek
Zapni slunce do svetru
Až se setmí
Dej mi teplo tvoje letní
Políbím ho po větru

Kde jste moje lásky z internetu
Parfém volá vzpomínky
V kapse z loňské dovolené zbyly mi
Jen sladké kamínky

Eva Brixi

Pěšinu šeříkem lemovanou
Skládám si do mašle
Oblohu navoněnou
Prostírám místo ubrusu
Když tě líbám v poklusu
Posílám díky těm z nebe fialovým šátkům
Flakónku jarnímu a okvětním plátkům
Třeba to jednou vyjde
Jiné než osudově štěstí ke mně přijde
Potkám tě jinde
Květen je hašteřivý milenec
A já mu nevěřím
V zahradě pod snítkou
Parfémy žen s rosou ráno promísím
A do nich vesele uplakané kapesníky rozvěsím
Posledním polibkem plýtvám
Jsem ti nevěrná
S kamarády stavím májku
Já proměnná

Eva Brixi

Vzduch sytý bylinami
A zemitá vůně první trávy
Drolí se ti z dlaní
Pospícháš nikoli za mnou
Ale za ní
Pořádky staré jsou ty tam
Já si však nestýskám
Jarní slunce líbá moje rty
A je šikovnější nežli ty

Eva Brixi

Nebe se svírá v křeči
Já pořád ještě vítězím
Nedám na vykřičené řeči
Svou víru v dobro nabízím
Bouřka se nese vesmírem
Jak ornamenty pekla
Déšť sváží všední radosti
Po krůpějích potu
A já jsem dnes nebezpečně vzteklá
Popíjím v křesle vůně bylin z domácího plotu
Nemyslím na nic
Myslím na víc
Jen nevím
Jak bych ti to všechno řekla
Opatruj můj smích
Jsi moje ozvěna
A zůstaň i můj hřích
Co na tom
Že jsem věrná láska bez věna

Eva Brixi

Jak únor sílí
Když není bílý
Když sám sebe zapomněl sníh
V hospůdce před prahem
A Ladův obrázek idylu
Zastavil koňským potahem

Peřina žádná
Kopec má prázdno na saních
Hlavolam zimy
Cukruje mezi stromy
Po větvích věší smutné šprýmy

To mi tedy řekni
Jestli se také v nebi spletli
Jestli se svět tolik mění
Jaký platí zákon v jakém znění

Eva Brixi

Už dávno jsem ti chtěla poslat
Aspoň dva řádky o štěstí
Jen jsem na to nějak zapomněla
V náruči tvé
Plné neřestí

Eva Brixi

Perníček sněhový
Vložím ti do úst
Můj příběh bláhový
Ze srdce nechala jsem vyrůst
Na ledu bruslím
V tom všem
Co jsme zažili
Večer ti odvážně šeptám
Ať sám vyžehlíš si košili
Přiznání bláhové
Že je to jiné než poprvé
Obcházím úsměvem
Když na nebi svítá
Léta rok po roce odnesly vrásky
Časomíra jak anonymní rozhodce
A kosmetický poradce
Dámy v letech zůstávají stále krásky
Já nejsem sousto pro chodce
Perníček sněhový
Vložím ti do úst
Oslaď mi štědrou tabuli
Vánočním polibkem
S vůní koření
Dárečky rozbalíme až v posteli