Eva Brixi

Někdy se stmívá
za pravého poledne
A vítr ve valčíku
na chodníky usedne
S očima ve hvězdách
za bílého dne
krotím svůj stres
V kostýmku dam
tričko schovávám
To je můj dres
Já vím Je to děs
Průběžně zuřím velice
Obchodní schůzka Hrom a police
Proti principu hodinových ručiček jsem bezmocná
Jako blázen Jsem zdravá nemocná
a postižená časem
Neslyšitelně se hádám s vlastním hlasem
Jak ráda bych líbala vzpomínky
a ruce vlastní matky maminky
Ale minuty prchají
v hlavě pod polštářem
I když se budík zastaví
vteřiny v mobilu pro zlost stejně tikají
Kejklíř Čas Žonglér Sašek
náš věk vybalil prostě z tašek

____________________
pro Jiřinu Brixiovou