Eva Brixi

Co říkají karty
To já vím
Co šeptáš ty
To opakovat neumím
Léto zraje horkým vánkem
Dovolenou nechci
Měla bych ji s vyschlým džbánkem

Slunce v zahradách
Hlídá moji malinovou vůni
Proč se muži jenom bojí žen
A proč jsou tolik nevědomky líní
A netouží mít to
Co nedostanou jiní

Proč zpovzdáli mi máváš
V duši zaražen mým já
Tolik slz jsem ještě neprolila
Tvé sms jak hřebíky lásky
Už ozdobily moje vrásky
Ozvi se prosím aspoň naposled
Rozloučím se tiše s tebou
Nebude to už žádný kabaret

Vím jen
Že zpovzdáli mi stále máváš
V duši zaražen mým já

Markéta Bartíková

Do rybářské sítě
chytili jsme tolik veršů
Nestačili jsme je však prodat
darovat
Ztratit ani polaskat

Lovili jsme dál nesmyslné kýče
na kýčovité návnady
A srdce měli prázdná
Stačilo přitom jen popojít
a třeba se utopit v moři

Stačilo riskovat
pro tu chvíli

Eva Brixi

Na špičce jazyka
Cítím tvé kostky ledu
Něco mi uniká
Dnes líbat nedovedu
Ke kůlu přibitá
Tuším, kudy tě vedu
Motýlek babočka sedí ti pod krkem
Ta se snů nedočká
Vezmeš mě útokem
Zavoněl květen
Zblázněný vcházíš do mých skříní
Mám pravdu
Nesedí v nich už jiní
Do úst vkládáš mi v pravé poledne
Slova, jimž nerozumím
Noty mám v krku
A písně křičím nezbedné
Milování s tebou
Tvář mám na kolenou
Držíš mne za pusu
Spolu dýcháme v poklusu
Nevím kolik se toho ještě dá
Stihnout ve tvé náruči
Snad tolik
Kolik nám život poručí

Eva Brixi

Jak vypadá krajina tvých snů
Růžový strom
Zelený pták
A úsměv za plotem
Altán staletí na svém místě
Vzpomínka odletí
Dopis vyhodíš do smetí
Vezmi mou dlaň do vlastnictví
A tam si ji chraň
Nabídnout mám
Co mohu
Já už nebudu
Stát v němém rohu
Jsem v krajině tvých snů
Uprostřed plevele
A to mě tak nebere
Jsem v rovině vrcholků
V klíně schovala jsem ti píšťalku
Mé nové jméno
Je tady zjevené
Za pohled ve 3D
Za obětí jediné
Za tisíc líbání
A skryté dojetí
Rozdám teď všechno
Co mám

Markéta Bartíková

Ženu jako ty
jsem nikdy nepotkal
Jenže mi mizíš
v ranní mlze
Marně tě hledám
vedle sebe
Na polštáři vzkaz
Jsem vdaná sbohem

Přesto se vydávám za tebou
jak za stínem z perel

Eva Brixi

Bubnuj a těžce dýchej
Vím, že do rytmu říkáš Nepospíchej
Ale já utíkám Ženu se bůhvíkam
Za láskou ztracenou
Za polibky, jež nedáváš pod cenou
Pozdrav z mraků stáhni k mým ústům
Bude divoký jak vlčí máky u cesty
Jak zmuchlané vlečky paní nevěsty

Mokré nebe
Já chci tebe
Na zádech mi jančí déšť
Proč už s kytkou bílých růží nepřijdeš
Rozvážně se na mne díváš Přesto nevidíš
V záklonu chytáš moje citoslovce
Napsat na čelo nejdou
Usínám a počítám ovečky tvoje ovce
Zavírám Otvírám napoprvé bosé oči
Tvůj pohled se v nich točí

Dlaně vzájemné
Pijí moje krupobití
A ty sténáš
Vzepjatý
Čas ti šlape na paty

Eva Brixi

Zima je divoká
jak bílé mámení
Pravda je mělce hluboká
A řeka občas pozpátku odtéká
V čase neviditelném
po sněhu přešel dým
Podkova pro štěstí do srdce se zasekla
Co z toho
Jen zima je divoká
jak pošťák bez fraku
psaníčka průsvitná do prádla obléká

Tomáš Kozák

Stíny hor
jsou chladné ve špici.
Mají svou bílou čepici.

Stíny domů
se spolu snoubí v ulicích.
Nesní o zlatých přilbicích.

Stíny lidí,
o ty se zas opíráš.
Každodenní mariáš.