Eva Brixi

Píši ti báseň
O horké kávě s vůní ovoce
Z agreštu právě rostou moje emoce
Kostka cukru barvy letního ibišku
Kreslí stopu mravencům
Na bříšku
Tvého prstu
Dámský parfém ovoněl zahradu
A tobě sedl pod bradu

Ochutnej z šálku moje zahradní slavnosti
Napij se s chutí
V zelené trávě
Pod širým nebem
Jsem plná radosti

Zítra už v tichém hluku města
Jménem Anonym
Se ti budu míhat v davu
Já hvězda od novin
Při šelestu srdce mého
Daleko v citu zavřeného
Líbej mi ruku
Dokud je čas
Za týden mne možná už nepotkáš
Slunce nám právě žehná
Červenec upíjí lásku ze dna
Paprskem míchá moji další promoci
A proniká až do noci

Eva Brixi

Myšlenky
Polštář pod hlavou
Nejím a nespím
Žiju zábavou
Mezi řádky příběhů
Skládám ten svůj
Vedle mne stůj
Semafor mrknul červenou
Padám ti do náruče únavou
Vedeš mne na prkna
Která znamenají svět
Jenom se dívat
A nevidět
Odpustit paměti
Že občas uletí
Rozmlouvat láskám
Pouhá slova
Jsem zatím ještě
Opravdová

Eva Brixi

Nebe plné zlatých krajek
Hvězdy jako cukroví
Na podnose svědomí
A všude kolem
Spousty iluzorních dálek

Divadlo nekonečné
V dráze mléčné
Roztahuje oponu
Design dneška
Maska fraška
Výkřik módy
Etabluje královnu

Jak zázrak moci
Vcházím do tvé náruče
Tvůj tep
Mé srdce
Za sekundu roztluče
Na prášek jemný
Na společné emoce
Usmívám se z mola
Na ty krásné ženy
Co musely z kola
Ven

Muži tleskají mi
Já se klaním
Svět přikrášluji úsměvem

Eva Brixi

Když kvetou lípy v naší ulici
A kolem chodí do hospůdky zedníci
Když k tomu pozdě večer
Z pekařství se line vůně chleba
Dva odstíny Čech jiné místo nemá
Jen ty kvítky
Skýva chleba
Bez řečí a beze slov
Myslím jenom na domov
K tomu zvláštní ticho zalévaných zahrad
Hlína vlhká pro semínka plná záhad
Máta a léčivá meduňka
O kousek dál u rybníka žába zažbluňká
A vodník nad topolem káže láskám kolem

Neznám sladší chvíle
Ani naděje
Obejmi mne v tomto světě
Připij šálkem šalvěje
Popřej vůni
Která kvete
V každém srdci bez repete

Eva Brixi

Jsi pro mne
Jedna báseň
Zrnko rosy
Líbám kosy
Když voní pivoňky
Mám první rande ještě ze školky
Červen vzbudil jahody
A plavky hodil do vody
Já si kráčím v horkém písku
Do notýsku z přesýpacích stránek
Kreslím náhody a jedovatý plánek
Zapni slunce do svetru
Až se setmí
Dej mi teplo tvoje letní
Políbím ho po větru
Kde jste moje lásky z internetu
Parfém volá vzpomínky
V kapse z loňské dovolené zbyly mi jen
Sladké kamínky

Eva Brixi

Když ráno ženy omylem a lehce
Snesou svá stehna nad peřinu
Když ráno ženy žádostivost
Ještě ze snu v sobě nosí
Pak tajemný bůžek hříchu jejich muže
Úpěnlivě prosí
Když ňadro ženy omylem a lehce
Vyběhne časně na polštář
Muž skládá zbraně
K jejím nohám na oltář
Víc už nechce
Když teplá ruka ženy ještě v polospánku
Začne hledat vedle v džbánku
Živou vodu na křest dne
Pro toho vedle ní
Je to k uzoufání nezbedné
Věta malá prostá lhaní
Ví někdo
Co se skrývá za ní
Slovíčka nerozumná
Růžový román
Stránka plná
S podpisem nekonečna
Z obrázku vystoupila další slečna

Eva Brixi

Nebe je temné
Mraky se bouří
Kočky předou nohama vzhůru
Loudám se v děravých teniskách
Kaluží nekonečnou
Palce mám v silnici
Okno vrzavé otvírá světnici
Pták letí kolem
Na něco přísahá
Tráva mi v příkopu už ani po pás nesahá
Popěvek hloupý notuji
Můj hlas je skoupý
Lásky se blokují

Nebe je temné
Ještě temnější
Nedej mi
Co tě potěší
Přemýšlím o tom
Co je vedlejší
Mám ráda všechno
Co je jiné
Ostatní nechápou
Je to stinné

Nebe je temné
Poštovní holub dosedá
Z obláčků hořkne kanape pro boha
A z listí ořešáků vane
Píseň pokory
Neplač pro to
Co přebolí
Obloha klesá k zemi
Matení světa není
To se jen v nevděčný okamžik milování
V peřinách čerti žení

Eva Brixi

Obilí je dospělé
A chleba zlátne z půdy
Před ložnicí zpívají mi andělé
Když kráčíš z práce domů právě tudy
Pozdě večer podél vzrostlých stromů
V jejichž kůře znamení lásek zůstalo
Jak vzpomínka nezbedných milenců k tomu
Nožíkem ostrým pravdy věčné na každém kmeni
To vzrušivé noční menu
Navždy vyryté jak poselství z bitev života a smrti
Když srdce ten druhý prvému jen drtí
Nevím
Zda poodhrneš záclonu
A zažehneš
Co neznám

Obilí je dospělé
Další roky jako andělé
Hledají tóny něžné a upíjejí kapky starorežné
Zatím jen šeptají legendu k té kořalečce
A ty usrkáváš z mé touhy probuzené měkce

V horkých vůních koupeš se a ztrácíš dech
Zrcadlíš se v mé melodii bez not schován
Vzorky nebes i pekla obdarován
Už neváháš a posléze z vesmírného běhu usedáš

Po čase prostírám k společnému stolu
Vedle pole sklizeného
Leží bochník štěstí půleného
A já odmítám se modlit k bohu