Eva Brixi

Vzduch sytý bylinami
A zemitá vůně první trávy
Drolí se ti z dlaní
Pospícháš nikoli za mnou
Ale za ní
Pořádky staré jsou ty tam
Já si však nestýskám
Jarní slunce líbá moje rty
A je šikovnější nežli ty