Jestli existuje nějaký posel voňavého, hedvábně teplého jara s těmi nejkrásnějšími západy slunce, kdy město, krajinu obejme zářivá červánková aura, bude jím nikoli pivoňka, ale právě kosatec. Jeho okvětní plátky mají zvláštní schopnost zachytit onu pomíjivost okamžiků, kdy se slunce sklání k západu. Přestože nejlépe podle mého osudu voní ráno, když se na květech líně válí ještě poslední zbytky rosy, jejich největší magie začíná právě po sedmé večer. Zejména odrůdy s bílými květy se mění jako chameleon. Je to fantastická podívaná. Když mám v tomto období v hlavě přeplněno, celý proces tvorby, vymýšlení je jaksi v koncích, vypnu počítač. Odložím telefon. Vezmu si jen mikinu. Sednu si před svůj oblíbený kosatcový záhon a nechávám na sebe tu proměnlivost, jíž se všechny ty odrazy, odlesky a stíny vyznačují, unášet. Je to jako uvědomit si pomíjivost jedinečného ve věčném koloběhu. A právě v tom okamžiku přichází kýžené probuzení a proud inspirace se z čista jasna vynoří, aby ve mně zanechal svou stopu. A tak se ráno opět probouzím s kosatcovou vůní pod okny.

Kateřina Šimková

Byl vyhlášen nouzový stav. Už více než měsíc je omezen volný pohyb osob. Velká část businessového světa tedy řeší složitou situaci tím, že ti pracovníci, kteří mohou, pracují v režimu Home Office. Všichni už víc než měsíc slýcháme od nejrůznějších koučů a mentorů, že je třeba si pevně stanovit novou časovou a leckdy snad dokonce životní náplň. Abych byla upřímná, mám k jejich dobře míněným radám určitý rezervovaný postoj. Proč? Jejich veselá tvrzení podložená výzkumy totiž opomíjí jednu zásadní věc v našem denním programu, díky které se mozek i tělo regenerují rychleji a podávají konzistentnější výkon. Tou kouzelnou aktivitou, na níž byste si měli v režimu home office vymezit alespoň 10 minut denně, je nicnedělání. Otázkou je, jak ho realizovat. Odpověď je zcela prostá: jakkoli. Hledáte-li inspiraci, zkuste koukat do stropu nebo do zdi, opakovat stále dokola slovo žížala, hledět do dáli či do zeleně a dělat duchem nepřítomného, třeba si zahrajte na hloupého Honzu, zazpívejte si zapomenutý song od Davida Hasselhoffa Hooked on a Feeling nebo si zabroukejte něco z Kapitána Nema, na kterého vás ratolesti donutili se tento měsíc dívat už pětkrát. Pravda, člověk se okolí jeví jako bytost mírně retardovaná, ale ono vám to zastavení prospěje, osvěží vás a nakonec se třeba nicnedělat naučíte jako nový zvyk úspěšných lidí. A ostatní nakonec buď rozesměje nebo inspiruje. 

Kateřina Šimková

Jestli bylo o něčem proneseno více než milion vět, pak to bylo právě ženské sebevědomí. Má otázka však zní, zda jej definujeme správně. Chápeme vůbec pojem sebevědomí? Jak ho žijeme, vnímáme, prožíváme? Je sebevědomí maska, která okolí informuje o tom, že jsme dokonalé a vše zvládáme? Nemyslím si to.Sebevědomí je předně pro mne maximální upřímnost k sobě samým, v tom, kdo jsme, kým se stáváme, co opravdu chceme. Víc než s tím, co se nám povedlo nebo nepovedlo, jej spojuji se schopností reflexe, s ochotou učit se, s odvahou i přes nezdar hledat nové cesty k tomu, jak si splnit své sny, ať už v businessu nebo osobním životě. Sebevědomí podle mého soudu znamená také po neúspěchu se s klidem a bez výčitek nadechnout, zastavit se a podívat se do svého nitra jako do zrcadla. Bez velkých kaskád emocí. Bez zlosti, bez opovržení, bez výčitek, bez lítosti. Samozřejmě, trocha smutku, nějaká ta slzička, to vše je v pořádku. Ale zacyklit se? Bičovat se za to, že něco nedopadlo? Že jsme to nenaplánovali dostatečně dobře? Je na místě svou chybu přiznat a stále se cítit jako člověk. Je na pořadu dne se za to, že se nepodařená akce dotkla dalších lidí, omluvit. Ale tím nejdůležitějším pro sebevědomí je poučit se a s novou zkušeností roztočit znovu kolo štěstěny.

Přestože současná situace není příjemná a podnikatelům dělá nejednu hlubokou vrásku na čele, zastáváme názor, že pomoc, solidarita a mobilita jdou ruku v ruce jako parťáci, kteří mohou výrazně pomoci. Ale potřeba je také povzbuzení a radost. Obojí se může vynořit nečekaně, z těch nejmenších detailů a vzpomínek. Možná objevíme díky okolnostem zcela nový pohled na zdánlivě obyčejné věci, jakými jsou svoboda cestovat, řídit svůj osud, realizovat se, pečovat o druhé a také o podnikání, které nás do jisté míry vyjadřuje.

Není tomu dávno, co jsem objevila novou niche kolekci parfémů mého oblíbeného šperkařského domu. Ano, šperkařství a parfumérství jde vskutku dohromady. Ztělesněním tohoto přirozeného souladu je francouzská značka Boucheron. Jejich klenoty jsou inspirované z velké části počínáním a dokonalostí přírody. Ani v jejich voňavé La Collection tomu není jinak. Každý z parfémů je poctou jednomu zajímavému koutu světa, který je spojen s určitou dominantní surovinou, kolem které se vinou nitky aromatických odlesků a tvoří jedinečný příběh. Kompozice jsou vytříbené, vyvážené a ne přehnaně silné. Přestože La Collection je poctou orientálním, ambrovým a dřevitým a bílými květy korunovanými aroma, a oslavují tak časy, kdy Art Nouveau sklízelo potlesk po celém světě, jsou nečekaně moderní. Skutečně si nedokáži představit, že by si znalec stejně jako někdo, kdo se se chce nechat vůní jen tak unášet, nevybral. K deseti parfémům zanedlouho přibude jedenáctý a La Collection tak otevře novou kapitolu.

Kateřina Šimková

Nedá mi to. Současná situace vyvolaná šířením koronaviru po světě není zrovna příjemná. Trápí business i běžné lidi, kteří si rádi rozšiřují obzory. Burza už několik desítek dní po sobě končí obchodování v červených číslech. Koronavirus nám nepřináší jen strach z neznámého, strach z ekonomické újmy. Ukazuje ještě na jednu zcela zásadní věc. Jsme velmi pohodlní a neradi měníme plány, a tak zapomínáme na to, že ze všeho nejdůležitější je vůči nám, našim rodinám, blízkým i vzdálenějším právě prevence. Ano, jedná se vlastně o „banální“ věc. Ale to, co je na této nemoci nejzákeřnější, spočívá v tom, co o ní nevíme a v tom, jak rychle a tiše se dokáže šířit. Ještě než si nemocný všimne, že mu lidově řečeno teče z nosu. A tak nevinné zakašlání, kýchnutí, přátelské gesto vyjádřené podáním ruky může napáchat více škod, než si myslíme. Buďme prosím tedy rozumní a kromě základních hygienických návyků vezměme rozum do hrsti. Než dramatické šíření koronaviru opadne, omezme své cesty do těch nejvíce zasažených oblastí světa včetně těch evropských. A zamysleme se nad zranitelností naší globalizované ekonomiky. Nebylo by přeci jen rozumnější najít další nový způsob, jak myslet globálně, ale podnikat lokálně?

Kateřina Šimková

V poslední době dobývají řezané květiny a pokojové rostliny opět prostředí našich kanceláří. V těch rozkošně chladných funkcionalistických budovách je to jeden z mála prvků, nepočítáme-li příchozí a odchozí, který sem vnáší život, spojení se zemí a s přírodní podstatou lidského bytí. Kytice plná pestrobarevně zbarvených kvítků umí rozzářit den. U nás při pohledu na něco tak křehkého, mocného a subtilního odpočíváme. Pohledem na okvětní plátky a mozaiku odstínů hledáme inspiraci. Zdá se, že to umí řezané květiny velmi dobře. Zvláště u žen, které se pohybují v kreativní oblasti. Při pohledu na vázu obtěžkanou pugetem se objevují nové metafory a nečekaná kreativní spojení. Je lépe hledět 10 minut na kvítí, než hodinu trávit na nic neříkající poradě. Třeba by porady byly plodnější, kdyby je doprovázela tato interiérová dekorace. A lidé, kteří se jich účastní, by mohly být spokojenější a odcházet z hladkými liniemi a sklem obdařené zasedací místnosti s pocitem lehkosti a chuti do práce.

Kateřina Šimková

Asi to všichni známe. Přestože moderní technologie poskytují neuvěřitelné možnosti synchronizace obsahu poznámkových aplikací, kalendářů a patron plánování ví čeho ještě, přesto se vracíte ke staré osvědčené metodě. Papír a tužka. Ručně psáno, prý je to dáno, a to i když ztratíte ze zřetele své chytré digitální společníky. Může to být pravda. Stejně tak do tohoto režimu může vstoupit i nenadálá rána chaosu nebo proaktivního člena týmu, který už se na ten váš pracovní prostor dívat nemůže. To pak bývají pěkně horké situace. Důležité poznámky v koši. To, co tvořilo jeho náplň, je bez milosti vysídleno do kontejneru k ostatnímu smetí. A to je pro změnu bleskově vyvezeno. Přesně tyto situace, kdy jsem si rvala vlasy hrůzou a pocitem subjektivního neštěstí, mne přivedly j obyčejnému a prozřetelnému řešení. Pořídit si jeden jediný zápisník. Na výběr jich je dneska tolik, že oči nad designem a zpracováním doslova přecházejí. Je to individuální záležitost. Já mám vždy ten samý. Liší se maximálně počtem stran. Má velikost formátu A5. Je linkovaný. Disponuje papírem krémové barvy. Jeho desky jsou pevné a lze je uzavřít pomocí gumičky či magnetu. Gumičce však dávám přednost. Je lehčí. A praktičtější. Už jen kvůli své muší váze a minimálním nárokům na prostor. Zápisník je moje nejoblíbenější záloha. Moje spása a životní jistota. Život bez možnosti zapsat si něco, jakmile mne políbí múza nebo informace z tiskovky, je pro mne nepředstavitelný. Jeden zápisník pro všechno.

Kateřina Šimková