Byl vyhlášen nouzový stav. Už více než měsíc je omezen volný pohyb osob. Velká část businessového světa tedy řeší složitou situaci tím, že ti pracovníci, kteří mohou, pracují v režimu Home Office. Všichni už víc než měsíc slýcháme od nejrůznějších koučů a mentorů, že je třeba si pevně stanovit novou časovou a leckdy snad dokonce životní náplň. Abych byla upřímná, mám k jejich dobře míněným radám určitý rezervovaný postoj. Proč? Jejich veselá tvrzení podložená výzkumy totiž opomíjí jednu zásadní věc v našem denním programu, díky které se mozek i tělo regenerují rychleji a podávají konzistentnější výkon. Tou kouzelnou aktivitou, na níž byste si měli v režimu home office vymezit alespoň 10 minut denně, je nicnedělání. Otázkou je, jak ho realizovat. Odpověď je zcela prostá: jakkoli. Hledáte-li inspiraci, zkuste koukat do stropu nebo do zdi, opakovat stále dokola slovo žížala, hledět do dáli či do zeleně a dělat duchem nepřítomného, třeba si zahrajte na hloupého Honzu, zazpívejte si zapomenutý song od Davida Hasselhoffa Hooked on a Feeling nebo si zabroukejte něco z Kapitána Nema, na kterého vás ratolesti donutili se tento měsíc dívat už pětkrát. Pravda, člověk se okolí jeví jako bytost mírně retardovaná, ale ono vám to zastavení prospěje, osvěží vás a nakonec se třeba nicnedělat naučíte jako nový zvyk úspěšných lidí. A ostatní nakonec buď rozesměje nebo inspiruje. 

Kateřina Šimková