Jestli bylo o něčem proneseno více než milion vět, pak to bylo právě ženské sebevědomí. Má otázka však zní, zda jej definujeme správně. Chápeme vůbec pojem sebevědomí? Jak ho žijeme, vnímáme, prožíváme? Je sebevědomí maska, která okolí informuje o tom, že jsme dokonalé a vše zvládáme? Nemyslím si to.Sebevědomí je předně pro mne maximální upřímnost k sobě samým, v tom, kdo jsme, kým se stáváme, co opravdu chceme. Víc než s tím, co se nám povedlo nebo nepovedlo, jej spojuji se schopností reflexe, s ochotou učit se, s odvahou i přes nezdar hledat nové cesty k tomu, jak si splnit své sny, ať už v businessu nebo osobním životě. Sebevědomí podle mého soudu znamená také po neúspěchu se s klidem a bez výčitek nadechnout, zastavit se a podívat se do svého nitra jako do zrcadla. Bez velkých kaskád emocí. Bez zlosti, bez opovržení, bez výčitek, bez lítosti. Samozřejmě, trocha smutku, nějaká ta slzička, to vše je v pořádku. Ale zacyklit se? Bičovat se za to, že něco nedopadlo? Že jsme to nenaplánovali dostatečně dobře? Je na místě svou chybu přiznat a stále se cítit jako člověk. Je na pořadu dne se za to, že se nepodařená akce dotkla dalších lidí, omluvit. Ale tím nejdůležitějším pro sebevědomí je poučit se a s novou zkušeností roztočit znovu kolo štěstěny.

Velmi často je sebevědomí představováno jako náčrtek úspěchu. Může být jistým předpokladem, ale to, že se někdo na venek sebevědomě prezentuje, ještě vůbec neznamená, že ke skutečnému sebevědomí dospěl. A že se cítí 24/7 jako vítěz. Tento magický atribut totiž mimo jiné vychází také z pochopení a přijetí vlastních nedostatků a z vůle se s nimi popsovat stejně, jako by to byly naše nejdrahocennější poklady. Zkušenost, jíž dokážeme analyzovat a s níž dokážeme pružně nakládat, aniž bychom trpěli bludnou představou o vlastní dokonalosti nebo nedokonalosti, je startem, z něhož se rodí sebevědomí. Nerodí se náhle, jen tak z ničeho nic, i když jeho koncentrace v lidském bytí graduje s přicházejícími úspěchy. Na jeho kvalitu však poukazuje právě onen krutý neúspěch, který dokáže rádoby sebevědomého člověka odstavit na druhou kolej. Sebevědomí je totiž také propojeno se sebeuvědoměním. A to je výhoda nás žen. Jsme mistryněmi analýzy. Opravdu. Málokdo umí sebemenší zakopnutí rozebrat tak důsledně jako příslušnice něžného pohlaví. Ale máme tu smůlu, že nás společnost naučila přijímat neúspěchy jako odznaky ztráty vlastní hodnoty. Toho se prosím vyvarujme a učme se být sami sebou, přijímat se s pláčem stejně dobře jako s lodičkami z dílny Jimmy Choo. Sebevědomí znamená umět hrát život podle vlastních pravidel, respektovat sebe, i druhé, nebát se naplnění a zdravého riskování. Nechlácholit se za neúspěchy, ale poprat se s nimi. Nepovyšovat se nad druhé za to, co jsme dokázaly, ale být si vědomé našich kvalit a skutků. Sebevědomí nám má za úkol ukazovat, jak se stávat lepšími lidmi. A třeba s tím jednou pomoci dalším, dětem, rodičům, kolegům, přátelům.

Kateřina Šimková