Eva Brixi

Slunce mi dalo
Kousek země mezi prsty
Přivoním k mrakům
Fouknu do listů v kalendáři
Zeptám se Jak se ti daří
Projdu se parkem
Nesednu k baru
Zasadím kytku
Požehnám trávě
Zavolám jaru
Protože
Slunce mi dalo
Zas nové ráno
A něco k tomu…

Eva Brixi

Nebe je po hvězdách jasné
jak pozdrav z tvých úst
Sněženky jsou ještě tabu
Přesto je slyším růst
u souseda v sadu
V obláčcích bílých sukní
maličké lásky se shlukly
pro jarní usměvavá rána

Nebe je jasné
Věštírna, která nevyhasne
Živote noční
Máš kouzla
Tak počni

Eva Brixi

Ptali se mě známí
Kdy pošleš báseň
Veselé novoroční přání
Moji milí všechno stihnu
Jen co zvládnu svoji firmu
Na interbanking vypláznu jazyk
Zas nikdo nezaplatil
Možná se klient na čas jen ztratil
Změním v mobilu konečně schránku
Zaplatím dph
Vymažu starou webovou stránku
Taky si musím zapamatovat deset nových pinů
Zaskočit na slevy obchodních domů
Zařídit vyřídit sehnat odpovědět
Nic nového se nedovědět
Jo to je život Máme se všichni dobře
Lobbujem pro sebe ve virtuálním dvoře
Na lidi chybí čas I když je nadhled náš
Není s kým zajít na guláš
Bude to lepší
Věřím tomu Po práci rychle letím domů
Otvírám diář Dokonce sedám k tomu
Hrnce jsou líné Lednička smutná …
Neztrácím zatím úsměv Hlavně že všem pořád chutná
Čarovnou hůlkou zanotuji
A místo teplé večeře
Nové telefonní číslo kadeřníka Ondry zapisuji…

Eva Brixi

Kup mi celý květinový stánek
Já pak budu psávat
do tvých osudových stránek
Kup mi jednu bílou růži
Báseň za to
Věnuji ti jako muži
Kup mi vůně Kup mi barvy
Kup mi kousek stověžaté Prahy
Kup mi kousek Paříže
Má duše bude tvoje bez tíže

Mlhavá vzpomínka na procházky
internetem
podél mojí staré lásky žádným světem
Jsou tam Ulice beze jména
Doména je prý nejlepší adresa budoucnosti
Na ní potkají se ženy s muži
kteří nosí srdce v notebooku
A tajně přidávají do kroku
Když se blíží k záhonům tam v dálce
Já jim při tom držím palce

Google a Seznam
Magické kódy osudů V těch já se vyznám
Databáze emocí
Dopisy a pozdravy fotkám
Miláček se noří ze tmy
Já ho zítra na jeho webu potkám

Kup mi stánek s pugéty
A vzdej už všechny zálety

Eva Brixi

Červené listí Možná sníh
Polibek k tobě jede na saních
Zavírám oči Slyším smích
Zajíci tančí na polích
Slibuji Co už víš
Nebudu se s tebou hádat
Uvidíš
Teď mi nic neříkej
Ještě nespočet telefonátů a desítky příslibů
Padesát polibků po mailu
Sto firemních dopisů
A nespočet výpisů z mé vlastní pravdy
A jen pár pokynů mému týmu
Ty utíkej Ať to stihneš
Já pak taky půjdu Uprostřed noci
Už na začátku porady Myslím na kopce zmrzliny
Sjíždím po zábradlí
Zastavit nechci V žádném patře
Z okna vidím podzim Zima mu to natře
Spadl poslední listopad a první telegram
Přilétla vrána z kávového rána
Do bílé pokrývky vyšila monogram
Prstýnek vzpomínek tvých stop S nimiž si pohrávám
Pro dnešek opravdu odcházím z kanceláře
Tvoje trpělivost manželská zamyká za mnou dveře

Jaroslav Holoubek

Co z modrých ryb
co do vody když plápolá?
Co do tebe
když v písku spíš?

Vymýšlím si moře počkej chvíli
Jen co si vymyslím hory
odejdu do nich
a celé moře ti nechám

Eva Brixi

Vyměň si struny kytary
a zabrnkej tu naši
Vzpomínky táhnou ulicí
Ví pánbůh
kde jsme je našli

Já nejsem reklama
na burské oříšky
ani na parfémy
Kráčím si v radosti
Mám málo času
Vzít si to nenechám
To radši vůni jablek
po sobě zanechám
mezi razítky tvého pasu

Nemusíš strašit telefonem
když mne budeš chtít
potkat honem

Vyměň ty struny kytary
To ostatní bude
o lásce prastarý

Eva Brixi

Prší.
Vody mám plné uši.
Prší mi na lásku.
Prší mi modro z oblázků.
Úsměv mám mokrý.
Dlaně ne.
Kdo se pod plátno z nebe lačně schová
a kdo se zalekne?
Nebe si kropí
své šedošedé klopy.
Tvůj oblek v kaluži jak v rozbitém zrcadle.
Pozor ať obrázek do bláta nespadne.
Za krkem povzbuzení.
Déšť ti před chvílí načáral košilové pruhy.
Teď seš v posteli.
Nesuš se a ustel mi.