Eva Brixi

Posílám ti celý svůj vesmír
Abys byl dlouho živ a zdráv
Aby ani déšť nesmyl stopy
Které jsi otiskl do mých veršů
Na aru v umělém spánku jsi na mne mrkl, to já poznám
Vyhraj nad špitálem, bojuj a nedej se
Já se modlit nikdy nenaučím
Ačkoli přicházím po začátku

Posílám ti celý svůj vesmír
Veselé hvězdy
A věčnou radost
Můj diář je najednou aréna
Která chce být prázdná
Aby naplnila tebe
Nikdy jsem ti to neřekla
Byls kousek mého nebe
Vzdorovala jsem všemu
Trochu jsi to nechápal
Byly to výzvy k dobývání
A pousmání škvírou v plotě
No, už je zavřeno
Zrezlé rolety počítají čas
Dávala jsem ti toho možná málo
A musela jsem toho stihnout příliš
Třeba se někde v dálce
S mojí slzou spojíš
Nevím jak se lidé potkávají
Když už je pozdě
Manželství je podivuhodná instituce
Definice tam neplatí
A ví jen pánbůh
Kdo koho dřív zatratí

Posílám ti dnes v půli května 2009 celý svůj vesmír
Děti tě hladí po vlasech
A já věřím
Že ti přibude kyslíku
A to zbabělé aro zůstane v chechtavém pytlíku

Posílám ti celý svůj vesmír
Protkaný vtípky nanečisto
Je to moje první milostná báseň pro tebe
I když tvá duše už letí do nebe

16. 5. – 26. 5. 2009
pro Jaroslava Šimka, manžela,
který zemřel 21. 5. 2009