Eva Brixi

Jak preclík na talíři
Jak báseň na stole
Všechny ženy jsou jen štíři
Promlouvají jak uklizené plátno po malíři
Jak noční košile
O něž se štětec otřel nevinně

Umění žije
Nikdo ho nevnímá
Každý mu nerozumí
Málokdo rozjímá
Jsou to všechno velké věci
Z malých se nestřílí
Chtěla bych si s tebou pohrát
Jen co tvá touha zesílí

Odpovídám stále dokola
Na mobilu nemáš ucho
V mailech se ti ztrácím
Netuším jak to napsat
Jak s myšlenkami na hřích přestat
Pás cudnosti není dalekohled
A smítko v oku není květináč

Ráda bych ti poslala mé cosi
Jen neumím zpaměti tvoji adresu
Nemáš ji na čele ani na dresu
Báseň nedám ti do dlaně
Snad na římse ti za chviličku holubice přistane