Druhým rokem se snažíme statečně bojovat s koronavirovou situací a statečně se s ní poprat. Nás všechny nějak ovlivnila, ať už šlo o naše zažité návyky, školní docházku našich dětí nebo možnosti setkávání se s přáteli či příbuznými, cestování aj. Máme větší strach nejen o své zdraví, ale i zdraví svých blízkých. Snažíme se být více na blízku svým příbuzným, ať už babičkám či dědečkům, ale i vzdáleným rodinným příslušníkům, byť jen třeba telefonicky. Zajímáme se nejen o jejich zdraví, ale jak doma vše zvládají, co je u nich nového a zda nepotřebují naši pomoc. Je dobré se zamyslet nad tím, čím bychom mohli druhým udělat radost. Ne vždy je to snadné a jde to hladce. Obzvlášť starší generace, která má své životní tempo, potřebuje naše porozumění. Cítí se vděčně, pokud je dokážeme zapojit třeba do společných aktivit. Takové setkání s vnoučaty a možnost povídat si nebo zahrát si hru, vykouzlí úsměv na tváři nejedné babičce či dědečkovi.