Jaká je nejdražší komodita na světě? Je to život? Ne, je to čas, který prožijeme tím nejlepším způsobem, jakým dokážeme. Tak totiž dáváme životu obsah, smysl a tvoříme vlastní mikrodějiny. Dějiny jediného člověka, který je součástí globálního celku. Vměšují se do významných vyšších dějinných celků a formují historii - regionu, země, podnikání, umění, médií. Zkrátka udávají tón v rozličných oborech. Jak se to ale může stát? Vidím společný rys u lidí, kteří mění svět - je to vize, která dává jejich bytí smysl, posedlost, s níž se těmto vizím oddávají, jsou jimi doslova pohlceni. Vidí, že vytváří nejen vlastní dílo, ale právě v těchto chvílích se odchylují od emočně průměrného prožívání a stávají se integrálním celkem. Oni se uskutečňují. A jejich čas má proto tu největší hodnotu. Vytváří své dějiny, unikátní odkaz. Životní poslání je aktivně zasazováno do kontextu okolního prostředí. A tito jednotlivci přinášejí světu něco velice cenného - odvahu, vášeň, objevy. Ale každá mince má dvě strany... Nejsou jen dějiny dobra, ale i dějiny s méně přívětivou tváří.  Mají-li být ku prospěchu všech, je třeba vycházet dobře se svým svědomím. A možná také není špatné přihlédnout k hodnotám, jež umožňují důstojný lidský život, důstojné podnikání. To už si musí každý uvážit sám. Nemělo by se ovšem zapomínat, že dějiny, ať už chceme nebo ne - jednoho dne budou hodnoceny, oceňovány, zatracovány - zkrátka interpretacím se nevyhnou, a tak budou předkládány celému lidskému pokolení.

Kdysi mi jeden přítel řekl, že mám zvláštní pohled. Snad jako bych svůj zrak směřovala kamsi do dálek, o kterých nikdo nemůže vědět. A asi měl pravdu. Je to nejspíš obranný mechanismus už tak z monitorů unavených očí, které si tímto způsobem rády odpočinou. A s nimi i dušička plná dojmů a informací z daného dne. Nejraději hledím do zeleně nebo do tůněk, kde se jen jemně čeří voda a na povrchu vytváří drobné, plynulé vlnění. Zdánlivě obyčejná a nevýznamná aktivita, nebo možná neaktivita, se tak stává obohacující a krásnou činností, zážitkem. Hlava se na chvíli odtrhne od všedních starostí, pohled se rozostří a celá lidská bytost odpočívá, užívá si oblažující chvilku, kterou má jen sama pro sebe. Čas se zpomaluje, ruch v okolí najednou utichá. Po 10 minutách si připadám stejně odpočatá jako po hodině spánku. Mám čistou mysl, kam se pomaličku a polehoučku vkrádají nové nápady a nová řešení složitých situací. Stačí i jen výhled z okna do koruny stromů, do parku, na říčku nebo rybník. Cokoli, co odpoutá od chaosu světa kolem, je vítáno.

Podle keltské mytologie ústup temnoty a chladu ohlašuje svátek, který my známe jako hromnice. Je to ale datum pohyblivé, alespoň obyvatelé starého kontinentu je tak vnímali, protože příhodný čas se měřil během Měsíce a tempem, jakým se příroda prodíral skrz sníh a led k prvním nalévajícím se pupenům. Ovšem nesporným ukazatelem toho, že by jaro již přes veškerou nepřízeň počasí chtělo vstoupit do zahrad i lidských srdcí, byly sněženky. První jarní květy. Tak příroda lidské duše ujistila, že to nebude trvat dlouho a budou moci započít opět práce venku. A že je na čase procitnout ze zimní ospalosti. To proto, aby sklizeň přinesla své plody ve správný čas a byla hojná, zdravá a lahodná. Tak dala příroda i lidská pozornost příležitost k tomu, aby se rozvíjela civilizace v podmínkách střední a západní Evropy. A na jeho počátku byla malá, skromná květina sněhobílé barvy, která se maličká krčila při zemi, ale lidem dávala naději. V přírodním cyklu lze hledat také inspiraci pro své podnikání a manažerské aktivity. Jestli si totiž myslíte, že přírodní cyklus do civilizace podnikatelů a manažerů nezasahuje, jste na omylu. Lidský organismus podléhá těmto vlivům. Uveďme například to, jak na lidskou produktivitu práce působí délka slunečného osvitu a také jak kterou práci ovlivňuje. Možná bychom se tak dovtípili zajímavých výsledků. A možná i několika tipů na to, jak má v každém ročním období vypadat ta nejlepší kancelář. V zimě, nechť má podobu místnosti se 4 stěnami, podlahou i stropem. V teplejších měsících ale prospěje, pokud ji sem tam přenesete do přírody, nebo alespoň na terasu. A možná praxí dokonce zjistíte, že letní pracovní doba se svou strukturou od chladných dnů značně liší.

Tak základní a obyčejný pohyb jako je chůze - co na něm může být asi zvláštního? Kromě toho, že se ho tedy člověk v dětství musí nějak naučit. Nebo po nějakém závažném onemocnění. Co je ale chůze za výzvu pro zdravého člověka? Inu, není to tak prosté! Jistě jste už někdy byli u lékaře, nebo alespoň fyzioterapeuta. A ten zaskučel, že trpíte skoliózou, přílišnou bederní lordózou nebo předsazenou hlavou. Neradostně pohlédl na mezilopatkové svaly, které se ochable plácaly na zádech. Doporučil vám cvičení a terapii...Kterou tak trošku šidíte. Protože je to něco navíc.
 Sama mne k józe přivedlo zlomové období. Po zdravotní stránce.  Společně strávíme už několik let. A první, co mě naučila, bylo vnímat tělo jako celek. Není prostě jen ruka, noha či obratel - tělo je propojená soustava. Komplikovaná, přizpůsobivá, inteligentní. I při chůzi. A když není v pořádku jedna část, na chvíli se tělo pokusí tento nedostatek vykompenzovat, ale za nedlouho se na nás naše pohybové stereotypy a patologické návyky začnou podepisovat.

Odborníci se dnes shodují, že statický sed je něco, co kreativní práci a dobrému výkonu rozhodně neprospívá. Pevná opora klasické židle nás nutí ochabovat, ulevovat si. Neuvědomovat si, že mezi výkonem odvedeným za stolem a mozkem se v rovnici ještě objevuje další prvek, s nímž obvykle nepočítáme, a tím je tělo. Sedět celých 8 hodin, s několika drobnými přestávkami, není zrovna přirozené. Odpradávna byl člověk nucen se pohybovat - specificky, proto máme těla taková, jaká máme.

Ať je člověk podnikatelem či manažerem, je psychicky odolný, nebo vyžaduje pohodlí, v jednom jsme nejspíš stejní. V pyžamu. Pocit, když člověk nosí pyžamo, se vyrovná málo čemu. Když do něj vklouznete, záhadnou mocí vás tento oděv zklidní, sejme z vás tíhu všedního dne, pracovních povinností. Cítíte se svobodní. Paradoxně se pyžamo stává oděvem nových kreativců 21. století. Home office uniformou všedních dní. To právě proto, že toto osvobození otevírá lidskému jedinci jedinečnou cestu, jak být sám sebou, se sebou a vydat ze sebe to nejlepší, co v něm už tak, téměř přirozeně je. Bylo by krásné, aby i oblek, koktejlky či kostýmek měly podobnou schopnost a člověku dodaly takové pohodlí, v němž by se cítil nesvázaný a plný energie. Nemusel by se hlídat na každém kroku, ale mohl by dýchat bez studu. V něčem, co nám není příjemné, těžko dáme průchod životu naplno - a život, to je přeci i naše práce, pro mnohé poslání.

Kateřina Šimková

Slyšeli jste už o tom, že skutečnost není nic objektivně daného? Po svátcích mnozí z nás začínají plnit svá novoroční předsevzetí. Mnozí z nás si opakovaně dávají ta stejná. Úspěch jejich realizace ale závisí také na postoji, s jakým se do uskutečňování svých plánů pouštíme. Tak například dieta - říkat si, jak strašně nás omezuje, že můžeme jen dvě houstičky denně, nikomu na dobrém pocitu nepřidá. To samé platí o zvýšeném množství zeleniny na talíři. Nebo nutnosti omezit konzumaci klobásek, slaninky, tučných sýrů a skleničky dobré whisky. Představte si, že bychom na některou z těchto dobrot měli alergii a naší jedinou šancí na léčbu by bylo cvičení, omezení stresu, zdravější strava. Ale my máme luxus si i tyto dobrůtky čas od času dopřát. No není to báječné? A ještě k tomu budeme objevovat způsoby, jak se vyrovnat s novým režimem a udělat si z něj životní cestu, která nás baví. Závěr je, že můžeme všechno, ale otázkou je, jak moc si s tím pohrajeme a rozhodneme se, zda nás to bude bavit, nebo zda raději dáme přednost utrpení. Hádejte, co vám vydrží déle? A tak je to zkrátka se vším.

Kateřina Šimková

Žijete hektický život. Přemýšlíte, jak svému podnikání nebo pracovnímu poslání dodat ještě víc šťávy, přemýšlíte, co pro úspěch věci udělat. A napadlo vás někdy, že by možná bylo nejlepší investovat trochu každý den do sebe? Nemyslím tím zrovna hmotné statky. Myslím tím především čas a emoce. A možná to nemusí být nutně jen pro vás samotné, ale i pro druhé. S radostí, s pocitem pohody.  Na tuto myšlenku mě přivedl čtyřnohý přítel, pes jménem Don. Skutečně je to osobnost typu tiché vody, bohatě omílající břehy. Není to tak docela miláček můj, nýbrž známých, ale rádi spolu chodíme ven. Tahle němá tvář je totiž kromě vitality nadaná ještě zvláštním, snad až šamanským pohledem. A každý den mě donutí odpočinout si od stresu. Přivede mne na jiné myšlenky a často spolu vyřešíme i komplikovaný problém, nad nímž jsem si lámala hlavu mnoho dní. Takový tvor a procházka vás donutí přepnout na režim, kdy se prostě jen cítíte dobře právě v danou chvíli. A inspirace, nápady, myšlenkové poklady, které už ve vás zrají, se najednou, jakoby z ničeho nic vynoří z temnoty. Tak prospíváte sobě, podnikání i těm kolem vás. Dáte-li se obdobnou cestou, tvidíte, že časem z vás navíc bude ještě srdečnější člověk.

Kateřina Šimková