Eva Brixi

Vítr začal foukat
Z podmraků
A slunce nasvítilo plno zázraků
Stébla trav
Odepsala básníkovi na pozdrav
Když slavil svůj další bolehlav
V hospůdce pod loukou
Nešla jsem za ním
Jeho myšlenky patřily
Tehdy asi už jiným paním
Tvrdohlavě sbírala jsem odvahu
Zůstat sama
Za humny
Tam na svahu
Přestože má lýtka v půli sukní
Notovala v harmonii luční hudby
Hledala jsem stopy noci po dni
Kdy v chaosu ztrácejí se melodie
A kaluže si kráčí pro árie
Kdy kytice vůní míří k domovu
V závěru příběhu jednou i poznovu
Po dešti i před ním
Maluje si cesta
Z pískoviště komín
Bábovičky dávné sny i vzpomínky
Kdy hladily nás maminky
Lesní jahody zdravívaly kdesi podél pěšiny
A šlehačka byla tehdy ještě bez viny

Dalo by se dlouho povídat
Ale i návraty
Musí své stránky zavírat

Eva Brixi

Hvězdy napsaly mi v noci na čelo
Že budu plakat
Že bude i veselo
Že vstoupím tam
Kam se léta nesmělo
Že nebudeš nic chtít
Že bouřka bude za mne bdít
Až začneš líbat
Až začneš světem hýbat
A mojí stopou
Rozhodneš se
Novou kapitolku otevřít

Eva Brixi

Svěží vánek našeptává
Tajné rýmovačky o tom
Co mi život právě dává
To nebude pak
Či potom
Čtu si mezi ozvěnami
O tichu
Které k mání není
O tvých nevěrách
A také o poznání jiném nežli z ráje
I v pekle rajská hudba při guláši zraje
Čtu si na tvém čele
O smyslech rozhoupaných
V půli slova
Když žena prosí znova
Jsem prostořeká řeka
Plná pstruhů
Jsem recept svého druhu
Jsem štír
Kreslím ti milostné scény
Na papír
Jsem v osmičce jednička
A pár let k tomu
Jsem žhavá lednička
V poblázněném shonu
Jsem nikde nic
Přesto mám co říct

Eva Brixi

Po koberci slávy
Kráčím vznešeně
A mé střevíčky si našlapují energii
V stéblech trávy
Ztřeštěně
Vůně zemité
Do záhonků zaseté
Svou tíží
Berou dech
Jako když smyslů zbaven
Pádíš po schodech
Jaro prýští zeleně
A já s ním
Protože už jsi tady
Vedle mě
To vím

Eva Brixi

Jaro je na začátku
Bleskově modrá křídla
Rozvazuje v šátku
Kulaté nebe
A pomněnkové oči
Které se za ženskýma točí
Když v rukavici ještě zebe
A v srdcích hoří mokrá vřídla
Malý vůz
Když velký vidět není
Na úřadech lásky v podvečer
Zahajuje první čtení
Ujíždím krajinou
Po mapě zvrásněnou
Březen je vratka do ráje
Přípitek motýlí
Uzraje
Chutná jak zázrak v tu chvíli
I potom
Kytice z trav budoucích
Vážu pohledem
Louky už načechraly polštáře
A stéblem cosi
Milencům vepisují právě do tváře

Eva Brixi

Kulaté nebe
A pomněnkové oči
Které se za ženskýma točí
Malý vůz vrže svou noční
Když velký vidět není
Na procházkách začíná jarní čtení
Utíkáš za jinou
Po mapě zvrásněnou
Nažehlená mašle ve vlasech
Krášlí ale mě stále zasněnou
Jen není vidět
Moderní reflexní krajinou

Rozhoupanými stráněmi
Pod vůní trav
Vzbouzí se v únoru březen
Zamilovaný holohlav
Všemi matkami střežen
Jak vratka do ráje
Jak kapka svěcené vody na čele
Jak utajená svatba v kostele
Mé srdce stačilo se přivinout
K tvé duši plné rozmarů
Prosbičky putují k tobě bez darů
Do baťůžku
Přidala jsem papír a taky tužku
V duchu píšu pohádky
Škrtám
Ač nevidím do dálky

Z oblohy spadl vykřičník
Spřežení hvězd dalo mi za pravdu
Noc s dobrým koncem
Svatební parádu

Eva Brixi

Ve větru větve ořešáků
Píší mi na okno vzkaz
O lednu v únoru
Prý za rok
Přijde stejný čas
Kůra prošedlá
S vráskami staletí
Na omak drsná
Až tlak ti vyletí
To malé přírodní prokletí
Jak pracovité ruce
Na skládce starostí
V ráji korun propletených
Se od všeho oprostí
Když den se rozednívá z noci
Ořešák královský
Léčitel duše
Poslíček do snů kluše
Člověče pokloň se
Zvesela žij a ne suše
Urostlé kmeny u souseda na dvorku
Stojí zpříma bez velkých okolků
Dva kamarádi vedle sebe
Pamatují si ještě i tebe
Opadaným listím v srdci šelestí
Nikoho ke slovu teď nepustí
Vypráví dávné příběhy
Louskáčkem rozum svlékají do něhy

Eva Brixi

Když nebe pláče
I já mám smutek v duši
Dívám se
Jak prší
Jak kapky dobývají svět
A jak se změní vše co nevidět
Po směru zlatých cest
Totiž duha přetne mráček
A šedý stařec
Oblékne si pestrý fráček
Ponožky tečkované
Trenýrky krajkově vyšívané
Rukavičky z cností

A ejhle
Počasí nás nostalgiky
Zase hostí