Eva Brixi

Zemitá vůně propršelé stezky
Láme ještě hromy blesky
Nad oblohou v peřinách
Moje duše stůně
Zapomíná sama sebe v snách

Horká káva
Poetická limonáda
Příběh plný krásné síly
Spletl věnce pro tvé víly

A já všechny slzy zavírám
Do šuplíku s kapesníky
Naposled ti řeknu díky
Rozchody už znám
Rozlučkově mažu splíny
Ty už nejsi sám
Já mám nyní právo veta
Až se zase podívám
Do půlky tvého slibosvěta
Kde radosti už nesbírám

Bodlák statný shazuje svou ješitnost
Hledám v kapse vlastní osud
Trávy voní senem dosud
Když proplétají svlačce odsud
Do vlasů a dál

Louže číhá nastraženě
Chce udělat tečku ve tvém jméně

Eva Brixi

Znám všechny pražské cukrárny
I ty
Které ještě neexistují
Chodím do nich na kremrole
A poroučím větru dešti
Cukr za mne věští
Z laskonky snímat stříšku umím
Políbit indiána
Splést si ho s kokoskou
K žárlivosti přidat punčák
Pak se viním
Někdy jen
Když podlouhlý je den
Já nepočítám kilogramy
Odchozené kroky
Já střádám svoje sladké roky
Do veršů
A plním jimi sloky
Cukrárničky klevetí
Jako když babky roštím proletí
A já vím vše i všechno
K neposedné duši
Ještě štafetkou si něco poznamenám
Na jazyk ti malé nestoudnosti vpíši
Růžové emoce
A jahodový džem
Navršily hříchy po okraj až sem
Má ústa plná ovoce
Objednají ještě dortík plný vášně
V létě si pochutnávám zcela prostopášně
Poslední kousek samá nostalgie
Odpolední přítmí z koňakové špičky slunce pije

Eva Brixi

Obloha se stmívá
Do syrové země
Mám ruce rozpraskané
Jak hrouda života
Jež drolí vůni kuchyně
A jemně
Přidává k bytí koření
Mám salát plný jara
Záhon mi vrací
Co jsem půdě dala
Podvečer plný vzpomínek
Ukládám tajně
K mladšímu rybízu pod kmínek

Eva Brixi

Mraky funí po obloze
Nastavuji tvář
Uvažuji stroze
Chytím balanc v jedné noze
Z emocí je plný snář
Vítám večer k večeři
Diety lahůdkám teď uvěří
V noci jedu velkým vozem
Hvězdy nasadily svatozář
Z mých přání je velký hrozen
V náručí mě právě máš

Eva Brixi

Krajinou kráčím bosonohá
Čas plyne
Jak noha nohu mine
Z bílé pokrývky
Zavře zimu ušpiněná voda
Mráz ornamentem plýtvá
Umělec u zábradlí škytá
Nepláču obehraná
Města jsem sytá
Šípky svítí
I v zimě
Zapomenutý keř
Odpočívá živě
To mi věř
Semafor vitamínů
Nalévá víno do tramínů
Nebe plápolá
Červánky nikdo nevolá
Vichr se žene sám
A čistí město plné fám
Od slova fáma
To já znám
A nemám to ráda
A také ti to neříkám
Krajinou obezděnou odcházím
Po stopách uhrančivých
Svůj klid právě nacházím
Je pondělí plné sněhu
Schovám si pod něj
Do jara
Tvoji něhu

Eva Brixi

Tužka plná písmen
Klikatí se po papíru
V hlavě maže černou díru
Kapkám v dlani plné pomerančů
Pije zlost
Svět se zbláznil
Ale voní
Pořád nemá dost
Navštívil jsi jednu paní
Jen prý pro radost
Inkoust ale řekl
Žádná čára ani most
Konec obav
Konec strachu
Dej mi jasnou zprávu
Umaž obrácené stopy v šedém prachu
Už chci jenom kytky u dveří
Být ženou
Jíž osud uvěří
Zůstaň jako výjimečný host
Který přečte nedopsané řádky
Obrácenou abecedu
Háčkem dolů vyjmenuje znaky dospělosti
Znals mě jako neposedu
Zalistuj si třeba zpátky
Moje slova budou zpívat
Když se začneš
Jinak dívat

Eva Brixi

Dolů
Napsalo mi
Že jsem blázen
A pár rad k tomu
Proč prý s uplynulým podzimem
Hladím čerstvé vrásky stromů
Rok chci totiž vrátit
Aspoň na chviličku domů
Dějiny však podepsaly leden
Aby vládl znovu
Vesmír letí v sladkém údivu
Mráz si kreslí všelijaké šifry
Prosinec sbalil skoro všechny kufry
Zapomínám dýchat
Když si přeji
Aby ptáci přestali být podezřelí

Vítám další rok
Ale v tom starém ještě brouzdám
Od ničeho k ničemu

Sny mám divoké
A sama sebe stále neznám
Moje sukně široké
Šijí kapsy na vzpomínky
Věřím
Že nebe kápne božskou
A napoví mi
Abych vykročila
Kudy třeba
Abych se už naučila
Skládat karty osudu
A nedělat světu ostudu

Eva Brixi

Zlato padá na zem
Slunce sklání hlavu
Já jsem z toho blázen
Taky měním barvu
V anonymním davu
V hrstce hlíny
V mlze
Kdy padají mi splíny
Do kabelky dosti drze

Podzim ještě nekončí
Vlaječkami listí mává
Trochu chladu
Do hrnečku s čajem vlévá
Náladu mi spolehlivě jistí
I když touhy nepřidává

Šípek v mezi nestydatě
Zdravou červeň rozdává
Kopíruje dávné věky
Výkupné si nežádá

Stromy předvádějí striptýz v chvatu
Vítr fouká z holých polí
V malém srdci něco trošku bolí
A pohádky v ohmataných knihách života
Vrní jak ta duše kolovratu
Jenž se v robotickém věku ostýchá
Kázat cosi o návratu
O hříchu i pokušení
Když jablko z ráje ještě zralé není