Eva Brixi

Znám všechny pražské cukrárny
I ty
Které ještě neexistují
Chodím do nich na kremrole
A poroučím větru dešti
Cukr za mne věští
Z laskonky snímat stříšku umím
Políbit indiána
Splést si ho s kokoskou
K žárlivosti přidat punčák
Pak se viním
Někdy jen
Když podlouhlý je den
Já nepočítám kilogramy
Odchozené kroky
Já střádám svoje sladké roky
Do veršů
A plním jimi sloky
Cukrárničky klevetí
Jako když babky roštím proletí
A já vím vše i všechno
K neposedné duši
Ještě štafetkou si něco poznamenám
Na jazyk ti malé nestoudnosti vpíši
Růžové emoce
A jahodový džem
Navršily hříchy po okraj až sem
Má ústa plná ovoce
Objednají ještě dortík plný vášně
V létě si pochutnávám zcela prostopášně
Poslední kousek samá nostalgie
Odpolední přítmí z koňakové špičky slunce pije