Eva Brixi

Když večerní zahrady
Voní koprem
A rána zase okurkami
Léto si pohrává s barvičkami
Vymývá štětec oprýskanými lavičkami
Za hřbitovem v parku
Opojná tajemství
Mlhy si předávají
Mé myšlenky vzlínají
K nebi
Půda je nasycená žněmi
Posvátné chvíle
Se líbají
Tričko mi splývá s višněmi
Scházím se s tebou
Kousek za vsí
Neřesti opakuji ve vzpomínce
Tehdy červánky pruhované
Stoupaly vzhůru
Ďáblové ve mně
Drancovali zemskou kůru
Po stopě opět nacházím
Zapomenutý koberec naší stráně
Zůstal netknutý
Jen mechem obrostl kmínek
Stromu páně
Vášní setnutý