Listopad má rád málokdo, snad jen Depka z filmu V hlavě nebo moje maminka, která je podobného ražení, asi proto, že se v listopadu narodila. Mně ale tahle doba úplně nevyhovuje. Slunečný podzim je nenávratně pryč a kouzlo Vánoc zase v nedohlednu. Jen neustále prší, prší a prší. Nebo přímo leje, k tomu ještě fouká a zima zalézá až do morku kostí. Musím souhlasit, že bych tento měsíc společně s únorem klidně vynechala. Už roky tedy přemýšlím, jestli se vydat někam do tepla, ale i letos tenhle plán ztroskotal.

Spousta mých kamarádů létá v listopadu do exotiky. Loni byly trendem Maledivy a Indie, letos je to zase Thajsko a Bali, kde probíhají takové ty různé jógové pobyty a retreaty. Určitě víte, co myslím. Mluví se o nich snad ve všech motivačních příručkách a na profilech jogínek a jogínů vás na ně lákají i obrázky a videy. Mně ale stav mého účtu, plný pracovní diář a narozeniny mojí maminky odletět nedovolují. Dostat bych se mohla maximálně na wellness víkend. Loni jsem se ale vrátila nemocná, takže letos tuhle srandu vynechám a hledám jiný recept, který mi pomůže listopad přežít ve zdraví. Hledám a nenacházím, ale nevzdávám to. Píšu tedy kamarádce, kdy se vrací z Thajska. Už 10. listopadu bude zpět a prý můžeme zajít na chai latte. Kávu pochopitelně nepije, protože ta se neslučuje se zásadami zdravé stravy, ale já si ji dát můžu, pokud opravdu nechci dopřát svému tělu něco lepšího?!

Změnu stravovacích a „picích“ návyků mám určitě v plánu. Když jsem ale vydržela 34 let, tak už můžu počkat do ledna a budu doufat, že mi to alespoň týden vydrží. Kávu si tedy dám, a možná i s nějakým sladkým sirupem, který si domů schválně nekupuju. Jako recept na splín to sice nefunguje, ale chvilková euforie se dostaví vždycky, když cítím tu nádhernou vůni a ledové ruce mi na horkém kelímku konečně pomalu tají. Dalších 20 dní z toho ale čerpat nemůžu, a tak si ještě cestou pořídím novou knížku a taky jeden huňatý svetr, prý to pomáhá.

A co dál? Nic. I když, jak se to vezme. Stačilo otočit jeden list kalendáře na to správné datum! I mobil mi to potvrdil. Zjišťuji, že už zítra je to magické datum – 11. 11. Jak jsem jen mohla zapomenout? Okamžitě tedy hledám někoho, kdo mi podle osvědčeného a lety prověřeného receptu upeče a uvaří nebo se mnou alespoň zajde do restaurace. Ano, jak se píše v nejednom návodu na to, jak žít šťastně. Vše, co si přejete, už dávno máte na dosah. Jen si toho někdy nevšimnete. Navíc ani nikoho shánět nemusíte, protože vám zrovna zavolá kamarád, co se nedávno vrátil z Ameriky s tím, že by si dal něco dobrého, čes­kého a nezdravého. Svatomartinská husa je tedy jasnou volbou a také osvědčeným návodem, jak zahnat nejen podzimní chmury.

Dana Halušková