Pro někoho je krizový začátek nového roku, pro mě je to začátek září, a to i 18 let po ukončení povinné školní docházky. V mém případě totiž nikdy nešlo o školu, respektive o práci. Na pravidelný režim spojený s povinnostmi jsem se po neproduktivním létě spíš těšila. Z podzimního ochlazení jsem už tak nadšená nebyla, ale největším problémem byly moje narozeniny, ze kterých mám „depku“ už od útlého věku a moc tomu nepřidaly ani další „slavnostní chvíle“, které následují v říjnu a prosinci. O jakých mluvím? K tomu se dostanu.

Nikdy mi nepřišlo, že je co slavit, vždyť to ani není moje zásluha! A kdyby přece jen bylo co, zase nebylo s kým, nebo nebylo kdy a kde. No, na plánování mě neužije a nejradši bych svoje narozeniny vynechala, ale paní učitelka, office manažerka nebo Facebook si to nikdy nenechají pro sebe, takže už nějakých 25 let všichni vědí, kdy je ten slavný den, a nadšeně mi gratulují. Ach, jak já vždycky záviděla těm, kdo mají narozeniny o prázdninách, nebo ještě lépe třeba o Vánocích či na Nový rok.

Tím se ale dostáváme k tomu, co dalšího mě na začátku podzimu odjakživa štvalo. Já se sotva vzpamatuji z dovolené, kam jezdíme většinou na přelomu srpna a září. Ještě si chci užívat poslední teplé dny a příjemně hřejivé sluneční paprsky. V podstatě teprve prožívám babí léto, ale ze všech koutů už na mě dýchá halloweenská, ne-li vánoční atmosféra a všichni se mě ptají, jestli mám dýně a dárky. Já jako chronický nestíhač nemám ani jedno a z dárků začínám být nervózní nejdřív v polovině prosince, spíš třiadvacátého.

Ještě míň ale chápu ty dýně, co bych s nimi asi v pražském bytě bez balkónu dělala? Snad jedině polévku, protože ta je rozhodně lepší než rybí, kterou mi budou doma nutit už za pár týdnů. Na Instagram ji ale nedám, protože tam měla největší ohlas dýňovka z konzervy, stačilo napsat hashtag #homemade a asi deset lidí se mě ptalo na recept. Nějaký jsem tedy v rychlosti našla na internetu a všichni byli spokojení.

Jinak mě Halloween celkem baví, pokud jde o duchařské historky a hororové příběhy, ale co bych rozhodně vynechala, jsou halloweenské párty. Na které mě všichni zvou hned potom, co se sami pozvali na moji neexistující oslavu narozenin. Tady sice nemusím být středem pozornosti, když si vezmu svůj oblíbený a už dost ohraný kostým mrtvé nevěsty, ale pořád je to forma nucené zábavy podobně jako narozeninová párty nebo nedejbože Sil­vestr. Ten má ale oproti předchozím událostem jednu velkou výhodu. Je ze všech poslední a po něm přichází alespoň krátké období klidu a pohody. Už se na něj těším! Ve skrytu duše věřím, že naberu tolik energie, abych příští podzim zvládla zase o něco lépe. A třeba vyzkouším i ten instagramový recept, na který mi doteď chodí pozitivní ohlasy.

Dana Halušková