Osmdesátá léta byla ta doba, kdy se lámal chleba. Tehdy se vyhrotil konflikt mezi konzervativními trenkaři a progresivními slipaři. Šlo o to, kdo hodí jako první ručník do ringu a zcela se vzdá protivníkovi. Ale všem bylo tehdy zřejmé, že nositelé trenek bojují předem ztracenou bitvu a čekalo se na poslední odpočítávání. Vše se zdálo být nad slunce jasnější a mnozí nepochybovali, že zaostalá část mužské populace to nechce vzdát jen z vrozené mužské ješitnosti a vrozeného zpátečnictví.

Nicméně život kráčel dál a trenkaři, byť zatlačeni do hluboké defenzívy, souboj nevzdávali. Nic nerozhodl ani sametový listopad, ani příliv bohaté nabídky ze západu, který zavalil republiku slipy nejrůznějších střihů, barev a velikostí. Trenýrky se nezbavily cejchu staromilství a zaostalého venkova. Když na Pražském hradě jednoho dne zavlály místo prezidentské standarty rudé trenýrky, staly se symbolem despektu a opovržení vůči zatuchlé a přežilé koncepci, kterou měl představovat tehdejší hradní pán, odpůrce pokroku. Nevím to určitě, jak ženy viděly celý problém, jistě však nemohly být nadšeny partnerem, jenž dával přednost červeným spartakiádním trenýrkám s bílým lampasem v klasickém provedení i materiálu. A zřejmě to byly ony, které se nejvíc snažily o změnu mužova šatníku. Slipy nebo boxerky se ostatně na vypracovaném těle milence nebo manžela vyjímaly mnohem lépe.

Krása však není vše. Sexuologové, kteří zaznamenávali pokles plodnosti v mladé generaci, viděli jako jednu z příčin upnuté slipy. A navrhovali pánům návrat k volnějšímu a vzdušnějšímu spodnímu prádlu. Boj mezi stále vzácnějšími trenkaři a dominujícími slipaři se dostal na nový, dá se říci, vyšší level, chytil druhý dech, když se prohrávající strana staročeských trenkařů mohla také opřít o vědecké argumenty.
Na obzoru se rýsoval i jakýsi kompromis, usmíření obou stran, kdy výrobci obohatili trh o pestrou nabídku trenkoslipů. Snažili se vybrat z každého tábora jejich přednosti a propašovat tento hybrid do lepší společnosti. Snaha, jakkoli chvályhodná, však nemohla letitý spor zcela vyřešit.
Nakonec potichu zadními vrátky se dříve opovrhované trenýrky vrátily opět na výsluní. Ne už jako výprodejové zboží, ale v nové podobě odpovídající moderní době. Jako Fénix z popela se na scéně objevily značky jako Trenýrkárna nebo Styx, které postavily svoji prodejní strategii na nabídce, jež nepřipomínala staré zašlé časy, ale je navýsost současná, funkční a lákavá po stránce designu i materiálu. Nastal návrat legendy.
Ano, zdraví a volnost pohybu dávalo propagaci trenýrek křídla, ale to zdaleka nebylo vše. Jeden z výrobců chválí své zboží slovy:
„Střih pánských trenýrek nikdy nevyjde z módy, pro svou pohodlnost jsou oblíbené již po několik generací. Pouze se vyvíjí jejich střih, který je v současné době více vypasovaný a propracovaný, takže nikde zbytečně neplandají a pánové se v nich nejen cítí pohodlně, ale navíc jsou i sexy.“
Tedy jak vidno, trh se zaměřil na dřívější slabinu trenýrek a obrátil ji ve svou výhodu. Navíc změnil i materiály, které jsou nyní příjemnější na nošení.
„Další výhodou klasických trenýrek je, že sluší každé postavě. Nohavička volně kopíruje linii stehna, švy zaručují pohodlný sed a lehce přiléhavá látka v zadní části poskytuje pěkný pohled na pánský zadek,“ připomíná český producent. Tak dámy, tady máte, co chcete vidět!
Dříve nesmiřitelní nepřátelé trenkaři a slipaři si nyní mohou přátelsky podat ruce a odložit letitý spor ad acta. Na světě teď bude o jeden konflikt méně. A to je dobrá zpráva v době, která klidu a pohodě moc nepřeje.
Pavel Kačer