Musel jsem posbírat hodně drzosti a odložit i poslední torza zásad, abych se mohl pustit do tohoto zakázaného tématu, do módy. Byl jsem totiž dlouhou dobu bytostně přesvědčený, že mužský se nemá plést slabšímu pohlaví do všech věcí, které souvisejí s oblékáním a zušlechťováním tělesného zevnějšku vůbec. A ženy by zase neměly chlapům komentovat fotbal a fušovat do motorizmu. Jenže teď jsem si řekl, proč ne, pro jednou? Vždyť i Eliška Junková byla za volantem lepší než většina řidičů a Ján Zákopčaník se proslavil jako televizní rosnička. Navíc jsem vše probral se svou přítelkyní, která mě nejen v mých úsudcích korigovala, ale k tomuto fejetonku do jisté míry dokonce inspirovala.

Mohlo to začít obligátním sdělením, že nemá co na sebe. Je to dáma v nejlepších letech a módní výstřelky, jimiž jsou okouzlováni mladí, nejsou pro ni. Ráda se obléká elegantně, s výtvarnou tvůrčí fantazií tak, že někdy vypadá jako rozpohybované plátno, nikoli však trendy. Vše na ní musí být sladěno nejen barevně, ale i zvoleným materiálem a vytvářet jednotný, řekl bych rembrandtovský, styl. Často se pro inspiraci a doplnění šatníku uchyluje k návštěvám prodejen s obnošeným zbožím a ještě raději se probírá ve skříních a truhlicích, kde objevuje věci, které se opět dostaly do módy anebo jen i po letech stále vypadají skvěle. Obvykle postačí jen upravit nějaký detail a úžasný model může vyjít na ulici.
Problémem bývá, když shání něco nového. Potřebuje boty, ale nějaký čas byly na pultech jen dámské šímy s dlouhými ostrými špicemi. Takové by nevzala na nohy. Ženské chodidlo  v tomto obutí vypadá ohyzdně a nemohu se ubránit dojmu, že bylo dlouho natahováno na skřipec a přikládána palečnice. Možná, že se uvězněné prsty skutečně cítí jak po takové exekuci. Sám se instinktivně špičatým škorním vyhýbám. Představuji si totiž, co by mi způsobil kopanec na zadní části těla. Au!
Moje babička, která měla za manžela největšího ševce ve městě, tvrdila, že bota má mít pevnou špičku a patu. A to je další problém lidí, kteří shánějí pohodlnou obuv a nechtějí své půvaby předvádět jen na přehlídkovém molu nebo v nočním baru. Mám dojem, že podnikatelé – výrobci a prodejci – dosud neobjevili obrovskou cílovou skupinu dříve narozených, kteří dávají přednost užitné hodnotě před posledními výkřiky módního průmyslu. Pro ně nemají v nabídce nic, co by je mohlo zajímat.
Přejdeme-li od šlapek k lýtkům a stehnům, bývá situace na trhu stejně tristní. Přítelkyně tvrdí, že punčochářský průmysl nabízí jen tak příšerné barvy nylonových podkolenek a kalhot, které dělají ženám oranžové krocaní nohy. Smyslně tělový odstín punčocháčů, které v mužích vyvolávají divoké představy, zřejmě navždy zmizel spolu se značkou Elite. Nevím. Buď jsem zavilý nostalgik nebo moje přítelkyně neumí nakupovat.
Když Lída sháněla novou kabelku, nemohla překousnout, že si nemůže vybrat podle svých představ. Cvoky, samé cvoky jak na divokém západě, rozčilovala se nad kožedělným zbožím, které neslo tento jediný charakteristický znak, ať bylo vystaveno v luxusním butiku nebo vám ho vnucoval vietnamský trhovec. Čím to, že dodavatelé módních doplňků nabyli dojmu, že nic jiného než ocvokovaná kabelka se neprodá?
Dáte mi jistě za pravdu, že podobné emoce při nákupech nejsou žádnou výjimkou. Pokud nejste střední proud, chcete se oblékat konzervativněji a cítit se pohodlně, zjistíte, že pro vás v obchodech nic nemají. Že by takový zákazník už nebyl zajímavý? Nevím, nerozumím tomu.  Ale myslím, že lidí ve zralém věku, kteří mají peníze a rádi si na sebe kupují pěkné věci, je dost a bude jich neustále přibývat. Že by selhal marketing, i když jsme nikdy neměli tolik marketing a sales manažerů jako v současnosti? Na to musí odpovědět někdo jiný. Já jen vidím obrovské podnikatelské příležitosti a také možnost zaměřit pozornost k těm, kteří si to opravdu zaslouží a budou za ni vděční.
Černé díry na trhu mne pohlcují. Představuji si, jak by moje Lída vypadala v topu pro šestnáctileté a v teniskách, které by vzala do Národního na Prodanou nevěstu. Vidím jí v okované kabelce a otrhaných kraťasech u našeho právníka a vesele se usmívám nad tím, jak se upíná do džín, které už dávno nesahají do pasu. Snažím se jít alespoň teoreticky s dobou. Ale nejde mi to. Sen o mladší Lídě se mi záhy vytrácí z hlavy. Zůstávají tam jen ty podnikatelské příležitosti. A přibylo moje pevné rozhodnutí. Zítra jdu na živnostenský úřad. Budu podnikat. Budu vyrábět i prodávat. To, co mladí nepotřebují. Budu úspěšný.
Pavel Kačer