Znáte to: Napíšete ráno deset dvacet mailů, odešlete na zná-
mé adresy a čekáte odpověď. Uteče celé dopoledne, které
trávíte neurotickým nahlížením do přijaté pošty Outlooku.
Nic, nehne se ani lísteček. Po obědě zůstává situace stejná.
Znejistíte a pošlete vzkaz sám sobě, abyste prověřil, zda na
síti nenastal kolaps. Bohužel, funguje skvěle, porucha nebu-
de na vašem počítači. Další ráno se situace opakuje.

Někdy mne napadá, že stále dokonalejší komunikační pro-
středky nám dělají medvědí službu. Čím víc máme okolo
sebe zapnutých mobilů, propojených počítačů, obíhajících
telekomunikačních satelitů, tím obtížněji navazujeme kon-
takt s druhými. Tiskoví mluvčí, kteří mají dokonce povinnost
komunikovat uvedenu v názvu své funkce, se chovají jako
tiskoví němí. Neodpovídají ani známí, kdysi proslulí svou ne-
snesitelnou ukecaností. Všichni jako by se propadli do jaké-
hosi komunikačního vakua, do černé díry nemluvnosti.
Ne, odmítám pošetilý nápad, v technice rozhodně problém
nebude. Potíž je někde jinde, změnily se totiž společenské
zvyklosti a návyky. Nejenže bez odezvy zůstane volání
v cyberprostoru, ani pozdrav na schodech se už neopětu-
je. Mladí lidé prý nezdraví z protestu vůči konvencím, které
uznávají starší. Není to neslušné, je to „in". Že jste kolego-
vé na jednom pracovišti a trávíte spolu denně víc času než
s manželkou? Co na tom. Když se chce někdo „vykecat", ať
si jde na chat, že.
Určitě jdu proti módním trendům, avšak stále stojím o nor-
mální lidské slovo. Žádné velké povídání rozhodně nevy-
žaduji, jen to, co patřívalo ke slušnému chování. Úplně mi
postačí, když dostanu formální, zdvořilostní odpověď na
elektronický dopis, letmý pozdrav souseda, třebas jen před-
stírané projevení zájmu. Nic to nestojí a nejen mě, domní-
vám se, že skoro všem lidem, to udělá dobře.
Ale proč se tímhle povídáním obracím k vám, ženám? Ani
ne proto, že na rozdíl od nás, mužů, vám mluvení a mezi-
lidské vztahy vůbec nedělají problémy, že jste citlivější a víc
vám záleží na emoční pohodě. Za podstatnější pokládám,
že rodinnou výchovu máte v kompetenci především vy. S mi-
minkem komunikujete od jeho narození, učíte ho vyslovovat
první slovíčka a svým dětem vštěpujete základy slušného
chování. Pokud vám vadí totéž, co mně, máte lepší možnosti
to změnit. Když vybízím, abychom spolu opět začali mluvit,
spoléhám především na vás. Učte své děti nejen správně vy-
slovovat, ale také komunikovat. Ať zdvořilá odpověď nebo
normální pozdrav se stane zase „in".

Pavel Kačer