Po světě chodí dva druhy lidí. Ne, nemám zrovna na mysli rozdělení podle pohlaví na muže a ženy. Rozlišuji je podle toho, zda vidí sklenici vody buď poloprázdnou, nebo z poloviny plnou. Mým měřítkem se stal optimistický nebo škarohlídský pohled na vše okolo nás.
Vím, že se nerodíme stejní. Někdo dostal do vínku krásu a šlechetnost, jiný se musí spokojit se slabšími nervy a nepřekonatelným sklonem k babským pověrám. Přesto vnímám realitu jako stejnou pro všechny. A lidé si mohou vybrat, jestli planetu začnou vnímat jako nejúžasnější místo na slunci, anebo slzavé údolí, jímž procházíme od jednoho karambolu k druhému.

Nevím proč, ale připadá mi, že mí současníci si až příliš zvykli pít z poloprázdné sklenice vody. Ne­jen, že sousedovi nedají najevo, jak si žijí šťastně a vyrovnaně, ale nedovolí to ani svým vlastním pocitům. Jako by bylo proti slušným mravům mít se dobře, a ještě se s tím netajit. Právě naopak, všichni si stěžujeme. Kdyby šlo jenom o obligátní počasí, politiku nebo vztahy mezi lidmi! My jsme si navykli být permanentními škarohlídy, nevidět sebemenší důvod k lepší náladě a od budoucnosti očekávat jenom to nejhorší.
To se takoví dva potkají na ulici a spustí. „To zas máme den, pane Novák! Člověk aby se bál vystrčit nos ven, co se tam děje,“ postěžuje si paní Procházková. A soused ji ani nenechá domluvit, aby přidal taky svoji trošku do mlýna. „Díval jsem se večer na televizi. Ty zprávy jsou dnes samá vražda, neštěstí a škodolibá závist. To za našich let přeci nebejvalo!“ durdí se pan Novák. Takhle si chvíli notují a pak se spokojeně rozloučí. A odchází se jim lehčeji, protože si na chvilku ulevili od toho, co je tíží.
Noviny, televize i internet vycítily, že jejich čtenáři, diváci a uživatelé pasou po těchto špatných zprávách, a tak jim dopřávají mírou vrchovatou. On si toho všiml už spisovatel Karel Čapek, že média zajímají jen senzace. Člověk, kterého trápí dobré bydlo, z nedostatku vlastních katastrof rád prožívá na obrazovce nebo na novinovém papíře alespoň ty cizí tragédie z druhé ruky. Sdělovací prostředky, které by se chtěly postavit této lavině negativních informací, by dopadly špatně. Bez zájmu auditoria buď by živořily, nebo úplně zašly na úbytě.
Vím, že přiznat se na veřejnosti ke spokojenému životu chce kuráž. Ne snad, že byste se tím přímo vystavovali fyzické inzultaci, ale porozumění se nedočkáte. Když už vám lidé uvěří a nebudou si myslet, že to je jen vaše póza, pak se rozčílí. Budou si myslet, že vy jste ve vatě, zatímco oni nemají sebemenší důvod si něco pochvalovat. A pomyslí především na svůj ubohý plat, na tu šílenou drahotu, která je ničí, na korupci politiků, úřední aroganci a žaludeční vředy. Zkuste jim vysvětlit, že veselá mysl, klidné nervy a dobré zažívání nezávisí na tom, kolik berete, kolik stojí v hospodě pivo a kdo všechno krade nebo koho ještě nezavřeli. Asi nepochodíte, protože nejste naladěni na stejné vlně. Kdo vidí ošklivý svět, chce ho takový vidět. Komu je do skoku, tomu stačí, že k tomu má dost chuti a udělá to. Vypadá to snadně a ani to není žádný kumšt.
Ale jak se naladit na pozitivní vlnu? Spoléhat, že štěstí nám spadne samo do klína nebo nám ho zařídí ti nahoře, může být přesvědčením mnoha lidí. Ale jaksi to zatím nefunguje, protože štěstíčko neroste na stromech a horních deset tisíc myslí na své blaho, ne na blahobyt ostatních.
Nepíši tyto řádky, abych se durdil nad svými bližními nebo rozdával knížecí rady, jak v deseti krocích přejít od pesimistického bručouna k neustále se usmívajícímu občanovi. Zkušenosti se na druhé nepřenášejí, ty se získávají životem. Přesto však jedno vím naprosto jistě: Funguje to zadarmo a všem, pokud to chcete. Nejšťastnější nejsou miliardáři, kteří se vyhřívají na vrcholu společenského žebříčku nejbohatších lidí světa. K spokojeným a vyrovnaným lidem obvykle nepatří ani celebrity všeho druhu, jež se na nás zubí ze stránek bulváru. Ani ti, kteří měli živý sen a ráno na zahradě vykopali zlatý poklad.
Šťastní lidé bývají ti, kteří k tomu vlastně nemají žádný objektivní důvod. Oni ten důvod ani nikdy nehledali. Prostě si jen srovnali životní hodnoty. Vstávají do slunečného nebo deštivého dne a už to jim přináší radost v duši.
Zkuste to! Funguje to!
Pavel Kačer