Nikdy nevíte, co vám osud připraví za překvapení. Je proto dobré se s některými záležitostmi obracet na odborníky, na profíky. Žijeme ve složitém světě, kdy zdravý selský rozum nebo odhad nestačí. K rozhodování a řešení jsou potřeba fakta ve správných souvislostech. Ať jde o ochranu soukromého vlastnictví, dědické řízení, práva rodičů a dětí, založení firmy, či její prodej. I sousedské spory mohou mít dosah, který nelze předem namodelovat, stejně tak jako manželské neshody, které vedou k rozčarování obou stran. O tom by mohly advokátky Petra Mlejnková a Aneta Mikešková vyprávět ze své dosavadní praxe. Na tu navázaly – právě si splnily dávný sen. Založily vlastní advokátní kancelář M&M Legal.

Jak začal váš podnikatelský příběh?

Aneta Mikešková: Bude to znít možná až moc romanticky, ale náš podnikatelský příběh se v podstatě začal psát už v druhém semestru prvního ročníku vysoké školy. Tehdy jsme se s Petrou seznámily a velmi rychle jsme našly společnou řeč. A už tehdy jsme se domluvily, že jednou společně založíme a povedeme vlastní advokátní kancelář.

Petra Mlejnková: V tom prváku na vysoké škole to samozřejmě byly spíš takové sny a vtipy. Už tehdy jsme ale vymyslely, že až takovou kancelář založíme, bude se jmenovat M&M Legal. A vidíte, na konci roku 2024 jsme přesně tuhle advokátní kancelář založily.

Konkurence v oboru je poměrně velká, přesto jste se osamostatnily a založily vlastní společnost. Co vás k tomu vedlo?

Petra Mlejnková: Máte pravdu, konkurence v advokacii je velká. Velký je ale také trh a poptávka po advokátních službách, které se navíc dělí do mnoha oborů. Jako u řady jiných podnikatelů, i nás na vlastní advokátní kanceláři lákala především představa, že budeme pány svého času a nikdo nám nebude říkat, jak máme dělat svoji práci. Že si zkrátka můžeme samy nastavit, co, jak a kdy budeme dělat.

Aneta Mikešková: V praxi samozřejmě nejsme stoprocentními pány svého času, což nakonec také všichni podnikatelé určitě znají. Svůj čas přizpůsobujeme klientům, jejich případům a potřebám. Ale jistá flexibilita a volnost tam bezesporu je. Obě jsme si v různých pozicích prošly malými i většími advokátními kancelářemi, kde jsme tuto volnost rozhodně neměly.

A bylo to těžké rozhodování? Zvažovaly jste dlouho, jestli vstoupíte do businessu? Když odmyslím sny a touhy vysokoškolaček?

Petra Mlejnková: Jak jsme říkaly, o vlastním společném businessu jsme mluvily už na vysoké škole. Takže jsme k tomu celou dobu postupně směřovaly. A ve chvíli, kdy se tato možnost naskytla, už to rozhodování, zda do toho jít, bylo vlastně dost rychlé. Aneta poslední dva a půl roku vedla z pozice vedoucí advokátky jednu středně velkou advokátní kancelář, kde jsem také pracovala. Díky tomu jsme nabraly hodně zkušeností a věděly jsme, že teď už jsme stoprocentně připravené se osamostatnit.

Vedla vás spíš intuice, nebo touha „dělat si věci po svém“?

Aneta Mikešková: Byla to opravdu hlavně ta touha dělat věci po svém. Tím oborem jsme si prošly od píky, začínaly jsme jako asistentky a přes koncipientky jsme se staly advokátkami ve vedoucích pozicích a s velkou odpovědností. Díky této cestě jsme jednak zjistily, jakým oborům práva se chceme primárně věnovat, ale také to, jak jako advokátky chceme přistupovat ke klientům. My totiž nechceme být a nejsme povrchní a arogantní advokátky, které berou klienta jen jako položku ve výkazu práce a vyfakturovaných hodin. Snažíme se ke každému přistupovat lidsky, s pochopením k jeho životnímu příběhu i aktuální situaci, ve které se nachází. A když víme, že se například nemá smysl v nějakém případě odvolávat, klientovi to řekneme. Tento přístup nám občas u některých advokátů chyběl, a i proto jsme chtěly vždy jít vlastní cestou.

Nač se specializujete především?

Aneta Mikešková: Dobrý advokát by měl být do jisté míry univerzální, tedy rozumět na určité úrovni většině oblastem práva. Zároveň je ale dobré mít specializaci, ve které opravdu vyniká. To je i náš případ. Jsme schopné pomoct s širokou škálou právních věcí a témat, ale obě jsme například velmi zkušené v oblasti nemovitostního práva, kterému se věnujeme dlouhé roky. Věnujeme se všemu od převodu vlastnictví, zápisu či výmazu věcných břemen až po zástavní práva.

Petra Mlejnková: S tím možná souvisí také to, že se hodně věnujeme smlouvám a jsme v nich vážně dobré. Což je trochu paradoxní, protože advokáti se většinou smlouvám věnují neradi a spíš je zatěžují. My to máme naopak, smlouvy řešíme rády.

Aneta Mikešková: A pak máme každá ještě další oblasti, na které se specializujeme. U mě je to především obchodní právo a vymáhání pohledávek, Petra se hodně věnuje trestnímu a rodinnému právu, tedy rozvodům, předmanželským smlouvám a všemu s tím spojenému.

Kdo se na vás může obrátit? Firmy, podnikatelé, například developeři, nebo spíše jednotlivci z řad občanů?

Aneta Mikešková: Vlastně prakticky všichni, kteří potřebují advokátní služby. Mezi našimi klienty jsou jak fyzické osoby, pro které řešíme třeba nákup či prodej nemovitosti, rozvody, nebo i trestní kauzy, tak firmy nebo obce. Naším typickým klientem je třeba realitní kancelář, která potřebuje přípravu a kontrolu smluv.

Když někdo potřebuje rozdělit parcelu, potom jednu část prodat nebo darovat, dá se celý proces nějak zjednodušit, zkrátit, urychlit?

Aneta Mikešková: Celý proces rozdělení a převodu pozemku lze vyřešit v podstatě v jednom kroku. Než k němu ale budete moci přistoupit, je potřeba zajistit především geometrický plán, který vyznačí, jakým způsobem dochází k rozdělení pozemku. Také musíme zajistit souhlas příslušného stavebního úřadu s dělením pozemku, pokud bude potřeba. Když budete obě tyto listiny mít k dispozici, už stačí „jen“ sepsat převodní smlouvu, ať už darovací, nebo kupní. K ní jako nedílnou součást připojíte originál geometrického plánu a zanesete na příslušné katastrální pracoviště. A máte hotovo! Katastr pak v rámci jednoho katastrálního řízení rozdělí pozemek dle geometrického plánu a zároveň zapíše k některému z rozdělovaných pozemků nového vlastníka dle převodní smlouvy.

Co lze očekávat od digitalizace katastru? V čem vaší praxi pomůže?

Aneta Mikešková: Digitalizace katastru probíhá už několik desítek let. Postupně se elektronizovaly výpisy, digitalizovaly katastrální mapy a napojovaly základní registry. Nynější dokončení digitalizace tedy není tak revolučním skokem, ale některé výhody samozřejmě přináší. Možnost podávat návrh na vklad a ohlašovat změny údajů online, tedy z domova či z kanceláře, nám bezesporu ušetří nějaký čas. Navíc při online podání dojde k úspoře peněz, jelikož poplatek za tento typ podání není 2000 Kč, nýbrž nově 1600 Kč.

Zajímá vás také rodinné právo. S tím souvisí, žel, i rozvody, kterých u nás přibývá, údajně každé druhé manželství končí rozchodem. Znamená to, že advokáti mají také čím dál tím více práce?

Petra Mlejnková: Dá se to tak bohužel říct. Alespoň ve své práci ten nárůst rozvodů v posledních měsících registruji poměrně jasně. A asi to odpovídá statistikám, které o vysoké rozvodovosti hovoří.

Roste dnes význam předmanželských smluv?

Petra Mlejnková: Určitě. Zároveň už dnes mnohem více lidí nebere předmanželskou smlouvu na lehkou váhu. To je možná způsobené i tím, že hodně z nich podniká, a chtějí tak chránit jak sebe, tak své partnery. Vstupují tedy raději do manželství v takzvaném režimu odděleného jmění. Což je určitě rozumné, a podnikatelům a podnikatelkám to mohu doporučit. Kromě této ochranné funkce to pak má samozřejmě i praktický význam u případného rozvodu. Protože když se manželé rozvádějí, velmi často se hádají buď o děti, nebo o majetek.

A není vám z řešení složitých partnerských vztahů někdy smutno?

Petra Mlejnková: Občas ano. A to především v případech, kdy se rozvod negativně dotýká dětí. Často se bohužel stává, že rodiče nechápou, že jejich největší prioritou při rozvodu by měly být zájmy jejich dětí. Mnoho rodičů si myslí, že při rozvodu jde o to vyhrát, porazit toho druhého. Ale při rozvodu není ani vítězů, ani poražených. A už vůbec není vítěz ten rodič, který u soudu získá dítě do výlučné péče. A není poražený ten, kdo ho nezíská. Občas mi rodič v kanceláři říká, že nesnese, aby v rozsudku bylo napsáno, že jeho protějšek dostává dítě do výlučné péče. Že by to byla prohra, že by mu dítě soud nebo expartner vzal. Tak to ale není. Takovým rozhodnutím soudu vám nikdo dítě nebere, neztrácíte žádná práva. Když soud rozhodne o svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, zpravidla upraví i formu styku druhého rodiče s dítětem. A to může být různé, často to pak v realitě dokonce odpovídá takzvané střídavé péči, kdy se rodiče střídají například po týdnu.

Jak často se vám stane, že řešíte rozvod, kde se partneři na všem domluví a rozvodové řízení proběhne bez problémů?

Petra Mlejnková: Upřímně, moc často ne. Většinou se spíš děje to, že rodiče vstupují do rozvodového řízení s tím, že se chtějí dohodnout a nebude mezi nimi žádný problém. Jenže jakmile se začne řešit majetek nebo děti, tak se nějaký problém většinou najde a nekončí to zalité sluncem, jak se na začátku mohlo zdát.

Začínáte si budovat kariéru, jméno, máte plány a vize. Nač se nejvíce těšíte?

Aneta Mikešková: Jsme ve fázi, kdy jsme nadšené především z pozitivní zpětné vazby. Když nám klient napíše, že jsme mu pomohli a že se na nás v případě potřeby znovu obrátí. Když nám poděkuje a doporučí někomu dalšímu. A těšíme se samozřejmě na nové klienty.

Máme, myslím, velkou výhodu v tom, že jsme malá začínající kancelář, která má ale zároveň hodně zkušeností. Když k nám klient přijde, tak se mu věnujeme my jako advokátky. V uvozovkách ho neodbydeme koncipientem (pozn.: nic proti koncipientům), ale řešíme jeho případ osobně, což mnoho klientů vítá. A jsme flexibilní, rády vyrážíme do terénu. Například když převádí nemovitost starší imobilní rodič na své dítě, sedneme do auta a přijedeme podepsat smlouvy a ověřit podpisy přímo k nim, a ušetříme jim tak mnohdy časově náročnou návštěvu úřadu. Nejsme zkrátka jen advokátky z kanceláře a zasedačky.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi
www.akmmlegal.cz