Ráda si prohlížím obrazy a obrázky, které zdobí stěny galerií, kanceláří, vstupních hal, recepcí, nebo i ty, které se potulují na nejrůznějších webových stránkách. Nesnažím se v nich číst ani je vykládat, nepřemýšlím o tom, co chtěl autor vyjádřit. Dovoluji si z nich brát krásu, potěšení, spousty emocí vznikajících z barev, tvarů i netvarů, přikládám je do své duše, a násobím tím svůj vlastní pohled na svět. Když jsem si poprvé prohlížela obrazy Alexandry Dětinské, české naivní malířky, bylo mi báječně. Ocitla jsem se na vlně pohádky s dobrým koncem. Zabydlela jsem se v tom mumraji nádhery a štěstí. V tom mumraji postaviček, staveb, věcí a věciček, a hlavně dobra. Plynula ke mně laskavost, po níž všichni toužíme.

Malíř Hugo Kysilka vás charakterizoval jako ženu plnou noblesní energie, která ho fascinuje svou silou a vytrvalostí. Asi na to bude něco pravdy, když malujete tak krásné obrazy...

Děkuji, to mě moc těší.

K této životní-profesní lásce jste se dostala brzy poté, co jste vystudovala střední zdravotnickou školu. Přemohly vás tehdy emoce, zvítězily nad racio uvažováním? Nebo vám to bylo jedno a nastoupila jste prostě cestu svého srdce?

Když jsem tehdy, zhruba po roce, opouštěla práci zubní laborantky, šla jsem za svobodou... za svobodou malovat si, co chci, a hlavně kdy chci, a ani jsem si tenkrát moc neuvědomovala tu obrovskou zodpovědnost za vše, co k tomu patří. Určitě to byla cesta srdce a tím, že to vyšlo a maluji po celý svůj život, si myslím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí.

Zařadila jste se mezi české naivní malíře, je to tak? Jaká témata vás nejvíce fascinují, lákají?

Ano, maluji naivní obrazy. A mám ráda naiv­ní tvorbu jako umělecký směr. Velmi to ovlivňuje můj život, myslím v tom nejlepším slova smyslu. Když nemaluji své obrazy, ráda se dívám na obrazy jiných naivních malířů. A asi jsem i zde zvolila intuitivně směr, který poskytuje nejvíce svobody k vyjádření toho, co cítíte nebo o čem sníte. Ráda maluji sny, ale těch malovacích se mi až tolik nezdá, tak si trošku při malovaní doupravuji realitu podle sebe, proto mé postavy často létají po obloze nebo se po pražských střechách procházejí exotická zvířata...

Máte ale také svůj webový obchůdek, kde si zájemci o hezké věci mohou zakoupit olejomalby nebo třeba předměty andělské z kamenů nebo váš kalendář na rok 2025. Přibývá lidí, kteří si chtějí pořídit něco originálního, co je bude provázet dny všedními i svátečními?

Myslím si, že taková část lidí tady byla vždy. Někdo si koupí třeba jen malý obrázek, někdo se vrací pro další, vzácně se z někoho stane sběratel, a to je úžasné. Ale co mě velmi mile překvapilo, je prodej kalendářů a pohlednic. Snad se opět vrací doba, kdy si lidé začnou ručně psát pohledy. A třeba i s obrázky.

Vytváříte neobvyklé šperky Andělky, tedy šperky-panenky. Co mají nositelce sdělit? A kupují si je ženy, nebo i muži pro ženy?

Každá Andělka má hlavičku z minerálu nebo polodrahokamu, ručně vytvořené šatičky, včetně malování nebo zdobení kamínky. Je to často síla nebo účinky jednotlivých kamenů, podle čeho si budoucí nositelky vybírají své panenky na krk. Kupují si je ženy jak pro sebe, tak i pro své kamarádky.

Působíte také jako organizátorka ročních výstav českého a evropského naivního malířství v pražské galerii Lapidárium. Prý se už staly proslulé a mají vysokou návštěvnost. Přiblížila byste tento projekt?

Myšlenkou zorganizovat mezinárodní výstavu naivního umění INSITA PRAHA jsem se zaobírala již delší dobu, protože jsem si přála zařadit Prahu mezi evropská města, kde tyto výstavy již dlouhá léta probíhají. Ale pak přišel covid a trochu se vše protáhlo. V listopadu 2021 se uskutečnil první ročník a od té doby se výstava každý listopad opakuje v centru Prahy v galerii Lapidárium. Návštěvníci si mohou prohlédnou více než sto obrazů od zhruba 40 autorů z celé Evropy. Tradičně bývá nejvíce autorů z České republiky a každý rok se mi zatím podařilo objevit nebo oslovit nové autory. Kromě obrazů malovaných olejem či akrylem vystavujeme také podmalbu na skle, keramické obrazy nebo netradiční obrazy s kousky betonu. Navíc krásné prostory galerie s barokními sochami a naivními obrazy poskytují opravdu nevšední zážitek.

O čem bude letošní výstava?

Letos se bude pátý ročník výstavy konat opět v listopadu a my chystáme tradiční hlasování návštěvníků galerie o Cenu veřejnosti, kdy každý zájemce může přispět svým hlasem pro obraz, který se mu nejvíc líbí, a vítěz této ceny se stane autorem ústředního obrazu, který bude na plakátech, pozvánkách a propagačních mate­riálech, pro další ročník. Dále se v průběhu výstavy uskuteční několik koncertů vážné hudby a chystáme i sobotní večerní prohlídky. A větší prostor dostane i loňská vítězka Ceny veřejnosti Jana Chroustová, která bude v galerii malovat své obrazy a uvádět komentované prohlídky. A neměla bych zapomenout na nový nápis INSITA PRAHA, který je složený z jednotlivých písmen pomalovaných vystavujícími autory.

Jste vlastně svým způsobem tedy nejen malířka, výtvarnice, ale i podnikatelka a manažerka. Jak se zkušenosti navzájem propojují a snoubí?

Většinu roku jsem hlavně malířka, a díky této výstavě se na pár měsíců stanu i galeristkou. Musím říct, že se vždy na vše velmi těším. Ono i samotné vybalování obrazů je velké dobrodružství, a ještě větší dobrodružství je jejich věšení, aby se tam všechny vešly, a hlavně, aby spolu ladily jako celek. V tom mi možná pomohly zkušenosti z mých předchozích samostatných výstav.

Kdy se vám tvoří lépe, když jste smutná, veselá, nebo ve stresu?

Poslední dobou je to jednoznačně pod tlakem. Nyní je to častěji, než bych sama chtěla, ale při své celoživotní nedůslednosti ze sebe při Insitě vydám maximum, tak mě pak chvíli trvá, než se srovnám. Ale malováním si vždy spravím náladu, protože se často u svých obrazů bavím, a směji i nahlas.

A kde si můžeme vaše díla prohlédnout, případně koupit?

V současné době je asi nejvíc obrazů k vidění na mých webových stránkách. Jsou tam obrazy z dřívější doby, i aktuální k prodeji. Pár jich je v galeriích v ČR. Zatím vím určitě, že bude vystaveno pár obrazů letos na Insitě a příští rok budu mít výstavu ve Františkových Lázních. Po velmi aktivních letech, kdy jsem měla i čtyři samostatné výstavy v roce, mám nyní klidnější období, spíš vyčkávám, co ke mně přijde... A také pozvolna rozšiřuji sbírku naivních obrazů, mým dalším snem je zřídit stálou expozici současného naivního umění... A vidíte zase sen, asi si ho namaluji.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi