Energická a odvážná. Tvrdohlavá. Nevzdává se svých vizí, cílů, plánů, představ ani snů. Nikdy nechtěla všechno, ale hodně. Hodně dobrých věcí, skutků, činů. Takových, které dávaly smysl a předbíhaly dobu. Její nápady se leskly noblesou a sbíraly pocty díky nadčasovosti a chuti bořit neopodstatněné mýty. Bohuslava Šenkýřová, dnes již 19. rokem rektorka Vysoké školy finanční a správní, postavila se svými obětavými a náruživými kolegy úctyhodný projekt, který vytřel zrak leckterému věhlasnému konceptu. Dala duši originální soukromé vysoké škole a sehnala pro její vznik financování. Hrdinství? Kus vlastního života. Touha zavést na scénu cosi, co bude vybočovat, co dá českému školství nový náboj? Odvaha ukázat, že vzdělávat lze i jinak, než stanovují stereotypy? Že je nutné vycházet potřebám nového státu i rodícímu se podnikatelskému prostředí vstříc a vychovávat odborníky, kteří se posléze ujmou stěžejních pozic a stanou v roli manažerů nebo si založí své vlastní firmy?

Ano, to byl ten sen. Bohuslava Šenkýřová ho proměnila ve skutečnost. Stal se samozřejmostí, studenti se brzy jen hrnuli. Přibývaly zkušenosti a vysoká škola, posléze univerzita, se rozvíjela tempem, že nezbývalo moc času na odpočinek, protože nápad střídal zase jen nápad. Dobrá energie plodila energii ještě lepší a výsledky byly úchvatné. VŠFS se stala v oboru symbolem pokroku, inovativnosti, platformou dobré mysli, kreativním prostředím, které lákalo jak mládež, tak kantory.

Vysoká škola finanční a správní loni oslavila 25 let na trhu. Je součástí Společenství škol, kam patří mateřská a základní škola, i gymnázium. Bohuslava Šenkýřová může rekapitulovat, ale nerada se dívá zpět. Raději nastoluje další vize.

Proč vlastně vznikla Vysoká škola finanční a správní? A kdo ji takto pojmenoval?

Zákon z roku 1998 umožnil vznik soukromých vysokých škol. U VŠFS jsem od začátku. Název vznikl podle zaměření oborů a celý projekt, včetně názvu, byla moje práce spolu s prvním rektorem prof. Vladimírem Čechákem.

V řadě parametrů jste se hned od začátku odlišovali od ostatních, tedy státních škol, čím přesně? Myslím, že jste jako jediní také využili možností inzerce, abyste o sobě dali vědět...

Asi máte na mysli veřejné vysoké školy (státní je jen Policejní akademie a Univerzita obrany). VŠFS jako nová vysoká škola sice měla státní souhlas, ale potřebovala ke své existenci nabrat také studenty. Jako první „z donucení“ jsme přišli s marketingovou kampaní, neboť jsme nebyli uváděni v žádném seznamu vysokých škol.

Brzy byl o studium na VŠFS ale velký zájem. Čemu jste za něj vděčili?

Ano, hned v prvním roce 2000/2001 jsme přijali ke studiu asi 350 studentů. Důvodů bylo určitě víc – „hlad“ po vysokoškolském studiu (hlavně kombinovanou – dálkovou – formou), klientský přátelský vztah ke studentům, a samozřejmě zajímavé studijní obory a kvalitní akademický sbor.

Celou pětadvacetiletou historií školu provází, takříkajíc, chuť do života. Tedy dělat smysluplné a prospěšné věci, učit mladou, ale i tu starší, generaci žít s láskou ke vzdělání. Jaký je to pocit?

Je to radost! Potkávat naše absolventy, kterých je už přes 30 000, na zajímavých a významných pozicích. Radost a hrdost na to, že se ke škole hlásí, podporují nás v různých projektech, a někteří i na univerzitě pracují. Splnila jsem si svůj sen, třebaže to vůbec nebylo a není snadné.

Vy sama jste velmi činorodá osobnost, která se nevzdává svých snů a cílů. Každý nápad se snažíte dotáhnout do konce. Vzpomenete i na to, co se nepovedlo, a co vás tím spíš navedlo k dalšímu projektu, úspěchu?

Nepovedlo se toho víc, ale úspěšné projekty převažují. Nepodařilo se akreditovat například doktorské studium Podnikové finance, akreditovaný a podle mě velmi kvalitní obor Veřejné finance nenašel odezvu u studentů. Tak skončil. A jak by kvalitní absolventi byli dnes potřeba!

Není to tak dávno, co jste nastartovali směr studia pro čínské uchazeče, a jak se ukazuje, nebyl to jen pokus, ale začátek procesu, který se rozvíjí. Co chystáte v tomto směru nového?

Jsme mezinárodní univerzita, na VŠFS studují studenti z více než 50 zemí světa. Mezi významné spolupracující zahraniční univerzity patří City University of Seattle (jsme jejich pobočkou), mexická CETYS a čínská China Ji­liang University, se kterou jsme otevřeli Konfuciův institut. Spolupráci směrem do zahraničí chceme rozhodně prohlubovat.

Dlouho jste usilovali o to, aby se škola stala univerzitou, a to se také podařilo. Ale nebylo to zrovna jednoduché, že? Co vám nejvíce vadilo, co tehdy překáželo vašim snahám? Byla to rivalita, závist, nepřejícnost?

Nemyslím. Hlavně ale jsme bojovali s akreditací doktorského studijního programu Finance. Splnit nároky Akreditační komise nebylo snadné. Původní představy byly, že soukromá vysoká škola nemůže akreditovat doktorské studium.

Procestovala jste doslova celý svět. Jak vidíte české školství ve srovnání s tím v dalších zemích?

Moc těžká otázka. Myslím, že srovnávat jen školské systémy úplně nejde. V každé zemi je svým způsobem specifický, vychází z nějaké historie, kultury a tradice. Myslím, že školství v ČR před 20 lety a dnes je také jiné. Bohužel, státní strategie ve svých plánech nebere v potaz existenci soukromých vysokých škol, které za uplynulá léta vykonaly výbornou práci bez nároku na jakékoli finance ze státního rozpočtu. Ušetřily mnoho miliard a do praxe vypustily spoustu kvalifikovaných a úspěšných absolventů. V médiích se neustále uvádí, že v postižených regionech, jako je Karlovarsko a Mostecko, není žádná vysoká škola. Přitom řadu let tam má VŠFS svoje pobočky a vzdělává v nich každoročně několik set studentů. Ti ve většině případů po dokončení studia v regionu zůstávají.

Čemu jste se za dobu svých rektorských let naučila?

V pozici rektorky jsem již od roku 2006. Učím se stále, celý život a ráda. Od svých spolupracovníků i od studentů, se kterými často diskutuji, i od zahraničních a tuzemských partnerů. Velkou školou bylo členství v Executive Committee IAUP. Načerpala jsem ohromné zkušenosti a přesvědčila se, že se naše univerzita může s mnohými zahraničními srovnat. Nehrajeme si na Oxford!

Humor a nadhled jsou vaši přátelé. Pomáhají překonávat drobné starosti všedních dnů a hledat šťastné cesty. A co ještě?

„Nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj.“ Snad i to, že člověk si musí věřit, makat, nepodvádět a nekrást (hahaha). A jít si za svým cílem i přes překážky.

A když byste mohla vrátit čas, udělala byste to? Vypadalo by Společenství škol, do jehož celku spadá i, nebo především, VŠFS, stejně jako dnes?

Tak to fakt nevím. Nemá cenu dívat se zpátky a pochybovat o tom, co jsem udělala. Nic jsem nedělala sama. Vždy jsem se snažila spolupracovat s výbornými odborníky. Jak se říká, jen áčka si vybírají áčka, béčka berou céčka. Možná nejsem áčko, ale nikdy jsem se nebála obklopit se talentovanějšími, vzdělanějšími a kvalifikovanějšími kolegy. Asi i proto jsme úspěšný tým. Ocenění za rok 2024 v Top 100 je toho také potvrzením.

otázky připravila Eva Brixi