Jestli se nechcete příliš namáhat, ale přesto si oživit některé základní informace o tom, jak funguje ekonomika a jak ovlivňuje dění v ní naše životy, jistoty, pocity, naši spokojenost nebo rozmrzelost, pak se začtěte do nové knihy Lenky Farkačové. Jmenuje se Neekonomické otázky a právě ji vydal Nakladatelský dům Grada. Dovíte se, jaká ekonomická zla existují, jaké zdanění ještě vydržíme nebo proč po přijetí jednotné měny dochází k růstu cen. Jak to je se zlatem, inflací nebo jestli existují větší hrozby než růst cen. Zdánlivě jednoduché záležitosti, o nichž si myslíme, že víme dost. Ale je to opravdu tak? Lenka Farkačová to vysvětluje jasně a srozumitelně. Přesto jsem jí položila několik dalších otázek:

Kolik lidí v naší zemi rozumí tomu, co se děje v ekonomice?

Tato otázka je rozhodně na místě a musím říci, že i mě samotnou by takové číslo zajímalo. Avšak v tomto ohledu nejsou žádná reprezentativní data. Mezinárodně je samozřejmě měřena finanční gramotnost, informační gramotnost populace apod., avšak to lze chápat jako určitou schopnost správně reflektovat, co se děje. Tyto naše schopnosti ale v praxi využíváme, pokud je splněna jedna podmínka, a to ta, že chceme vědět, co se děje v ekonomice. V rámci našich soukromých, ale i pracovních životů musíme často řešit velké množství problémů, situací, a pokud veřejné dění není i náplní naší práce či náš, pak je logické, že upřednostníme něco jiného. Případně, že z dění v ekonomie postřehneme jen úlomky.

A tuší většina z nás, jak to souvisí s naším životním komfortem či nekomfortem?

Všichni okolo sebe vnímáme kroky vlády, protože přímo ovlivňují naše životy. Ať už to bylo zrušení superhrubé mzdy, změny v důchodech apod. V tomto ohledu tedy samozřejmě pociťujeme, jak se aktuální dění podepisuje na našem (ne)komfortu. Na druhou stranu by bylo pro všechny přínosné, pokud bychom kroky vlády, nebo i rady ČNB vnímali nejen z úhlu pohledu vlastního komfortu, ale i z úhlu pohledu důsledků na nás samotné v budoucnu, nebo třeba i na další generace. A v tomto kontextu mnoho z nás neuvažuje. Například pokud vláda jednorázově finančně podpoří domácnosti, budeme z toho mít jakožto občané ČR krátkodobý prospěch. Jenže každý výdaj je potřeba z něčeho financovat a je logické, že stát si tyto peníze na poplatnících dříve či později vybere. Pokud nepřestaneme myslet v těchto krátkých horizontech, pak ani představitelé vlády nebudou dělat potřebné strategické změny.

Máme se lépe, nebo hůře než před covidem?

Období před pandemií covidu-19 bylo zalité sluncem. Bylo to období růstu, do kterého najednou přišla pandemie, restrikce, a vzápětí i válka. Mix těchto nenadálých vpádů způsobil problémy s výrobními zdroji pro firmy a zdražování. Ale to nebylo jediné, máme tu i domácnosti, které se začaly obávat budoucnosti, a částečně i měnit spotřební chování, což přililo olej do ohně, který vyústil ve dvojcifernou inflaci, jejíž důsledky si neseme dodnes. Co je ale důležité: ekonomika se nyní dostává zpátky do růstu a postupně se blížíme k momentu, který jsme měli před pandemií, což je dobrá zpráva. Jinými slovy, ekonomika je aktuálně nastavena na růst a těžké časy máme alespoň prozatím za sebou.

Proč vznikla kniha Neekonomické otázky?

Kniha je souborem otázek, se kterými se na mě mnozí lidé začali obracet potom, co jsem v roce 2021 vydala svou předchozí knihu (Neučebnice ekonomie). Některé tyto otázky z řad široké veřejnosti se týkaly ekonomie přímo, a některé spíše trochu vzdáleně, i proto jsem zvolila název Neekonomické otázky.

Doporučila byste ji začínajícím živnostníkům, podnikatelům?

Rozhodně ano, a to nejen za předpokladu, že chtějí věci vnímat komplexně, ale i v případě, že je například zajímá, jak nastavit spravedlivou odměnu (mzdy) pro své zaměstnance. Ostatně řada podnikatelů se teď již připravuje na směrnici EU 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Tato směrnice ještě více zdůrazňuje potřebu stanovit hodnotu práce, což je na praktických příkladech představeno ve třetí kapitole knížky.

Nezmizí čtenářům, kteří publikaci dočtou až do konce, úsměv ze rtů?

Pevně věřím, že ne, a naopak doufám, že se mnohým čtenářům při četbě úsměv na rtech spíše objeví! Náročnější témata jsou odlehčena „fun facts“ (zkrátka „skutečnými zajímavostmi“). Zároveň věřím, že úsměv na rtech čtenářům nezmizí už jen díky výsledkům mezinárodního porovnání daňového zatížení. Když se poměříme s ostatními státy EU, zjistíme, že na tom vůbec nejsme špatně.

Dočetla jsem se, že i mrtví jsou u nás povinni platit daně. Opravdu?

Navazovala jsem v knížce na slova Benjamina Franklina a jeho slavný výrok o dvou životních jistotách: placení daní a smrti. Avšak aby bylo vše uvedeno na pravou míru, jde o specifickou situaci, která se pojí s úmrtím podnikatele. Smrtí podnikatele sice samostatná výdělečná činnost končí, ale povinnosti vůči úřadům nikoli. Právě v tomto ohledu lze s nadsázkou říci, že i mrtví jsou povinni platit daně. A jak že to ti mrtví mají udělat? Povinnost za podnikatele po jeho úmrtí přechází na dědice (případně správce dědictví), kteří mají za zemřelého podnikatele povinnost podat do tří měsíců ode dne úmrtí daňové přiznání.

Proč je právě daňový systém v ČR tak složitý? Bylo by na závadu, kdyby mu takřka každý rozuměl?

Daňový systém v celé své šíři je v některých částech při mezinárodním porovnání relativně složitější (například oblast DPH). Avšak principy a zásady jsou napříč zeměmi EU velice podobné. Troufnu si říci, že aktuální stav daňového systému značně zesložiťují nahodilá a často chabě argumentovaná rozhodnutí vlády a velice časté změny. Pokud se dějí v daňovém systému časté změny, není pak vůbec překvapením, že jak jednotlivci, tak podnikatelé ztrácejí zájem se v celém systému orientovat. A k vaší druhé otázce: situace, kdy se občané/podnikatelé nedokážou zorientovat v daňovém systému, není dobrá ani pro samotný stát.

Blíží se doba, kdy bude každý potřebovat kromě psychiatra, fyzioterapeuta či svého právníka také daňového poradce? Možná i někoho, kdo pomůže zorientovat se ve slevových akcích některých obchodních řetězců?

Ekonomika služeb se dostává do popředí v řadě vyspělých ekonomik, ČR nevyjímaje. Například dle nejnovějších dat ČSÚ za 4. čtvrtletí roku 2023 v terciárním sektoru služeb celková zaměstnanost meziročně stoupla o 92 000 na 3 142 400. Na tomto ale nevidím nic špatného. Domnívám se, že i řada čtenářů, která tráví většinu dne v sedavém zaměstnání, možná již ze zkušeností ví, jak kvalitní fyzioterapeut dokáže s tělem, na kterém se neblaze podepisují hodiny sezení, dělat divy. Sektor služeb je však široký, od vysoce kvalifikovaných odborných služeb až po služby spíše manuálního rázu. A právě ta část odborně specializovaných služeb se může dělit na nové a nové služby, právě kvůli zvyšující se specializaci. Navzdory tomu bychom ale neměli ztrácet naši schopnost uvažování v kontextu, tedy selského rozumu. Nemusíme být každý daňový specialista, specialista na IT, datovou bezpečnost apod. Stačí jen neztrácet důvěru ve vlastní úsudek.

Mohla by umělá inteligence snížit a zjednodušit byrokracii v komunikaci jedince a státu, například v souvislosti se žádostmi o důchod?

Různé formy chatbotů již i ve firmách pomáhají a zastávají komunikaci personálního oddělení, například v procesu adaptace, stejně tak chatboti vypomáhají na infolinkách v zákaznických centrech. Umím si proto představit, že by obdobné nástroje mohly pomoci v komunikaci mezi občanem a státem. S umělou inteligencí se to podle mého má trochu jako s ekonomickými teoriemi, můžeme je využít, ale musíme být obezřetní, protože za nás nevyřeší všechny problémy.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi