Lucie ŠídováBýt superženou jsem si vyzkoušela. Šlo to, ale bylo to na hraně. Měla jsem být vzornou manželkou, prvotřídní milenkou, výtečnou matkou i hospodyní, snaživou uklízečkou, citlivou služkou, nepřekonatelnou kuchařkou, důstojnou reprezentantkou ve společnosti, subjektem, který dostatečně vydělává, známou podnikatelkou či investorkou. Také zahradnicí, architektem i zedníkem. Nevadilo mi to, bavilo mne to. Adrenalin vytíženosti mne posiloval a naplňoval. Za čas jsem zjistila, že praktickým věcem dávám přednost před krásnými. Že raději obuju tenisky než lodičky na vysokém podpatku. Že nechodím spát večer, ale v noci, nevstávám ráno, ale v noci, abych vše stihla. Uvědomila jsem si, že je to cesta do pekel. Věřím, že podobnou zkušenost má nejedna z nás. Jak vidí podobné případy, a zejména žen z businessu, Mgr. Lucie Šídová, psychoterapeutka a koučka?

Ne každá žena z businessu je v soukromém životě šťastná, často trpí „osobní samotou“. Je rozvedená, rozešla se s partnerem, nerozumí si s manželem. Jaké jsou zpravidla příčiny?

Osobní samotou mohou trpět i další ženy ve společnosti. Například příčin rozpadu manželství může být více. Dominuje netolerance ve vztahu, nevěra, komunikace, nebo spíše nekomunikace, hádky, alkohol či problémy v oblasti sexuality. U žen, které pracují v businessu, k tomu přispívá pracovní vytížení, které může vést k odcizení. Partneři se od sebe psychicky vzdálí, a pokud nevěnují dostatek pozornosti vztahu, může být cesta zpět velmi náročná. Pokud se zaměřím na skupinu žen z businessu, mezi příčiny „osobní samoty“ patří například:
a) Nedostatek času, který může být zapříčiněn intenzivním pracovním vytížením.
b) Velký pracovní tlak, který může ovlivňovat kvalitu vztahů a přispívat ke zvýšenému stresu. Ženy se pak mohou více orientovat na pracovní úspěchy než na vztah.
c) Rozdílné hodnoty a cíle, které se mohou lišit od hodnot a cílů partnerů a partnerek. Pokud nemají společné zájmy a cíle, může to vést k vzájemnému nepochopení.
d) Náročnost a vysoké očekávání. To může být problematické pro jejich partnery a partnerky, kteří se mohou cítit nedoceněni.
e) Nedostatek komunikace, kterou jsem zmínila.
Nemusí to platit pro všechny ženy v podnikání nebo manažerských pozicích, ale zobecnit se to dá. I když je každá žena unikátní.

A je to řešitelné? Třeba právě lepší komunikací?

Určitě. Potíž je, že pro některé je velmi těžké se o těchto problémech bavit. Mohou mít například obavy, že tím otevřou téma, které je ve vztahu přítomné, a když se o něm nemluví, tak jako by nebylo a nemusí se mu čelit.
Někdy ale nechce komunikovat druhý partner/partnerka, anebo neví, jak o složitosti mluvit. Pokud si nevědí rady, doporučuji vyhledat párového psychoterapeuta/terapeutku, který/á jim může být velkou podporou v záchraně jejich vztahu.

Má smysl, aby se partneři snažili pochopit jeden druhého? Myslím, že v praxi je to ojedinělý přístup...

Z mého pohledu je to důležité, ale někdy se mohou dostat do bodu, kdy už se navzájem pochopit nechtějí. Partnerská komunikace nemusí být vždy lehká, žena i muž musí být otevření si navzájem naslouchat a slyšet toho druhého. Může se stát, že se to nedaří, a nevědí, jak k sobě opět najít cestu. Doporučuji vyhledat odbornou pomoc, a to čím dříve, tím lépe. Pokud řešíme problémy v zárodku, bývají snadněji zvládnutelné.
Je také žádoucí společně sdílet pozitivní věci, jen tak si povídat o všednostech dne a udržovat společné aktivity, které oba naplňují. Dohromady strávený čas, např. divadlo, výlety, sportovní aktivity, pomáhá udržovat ve vztahu intimitu a blízkost. Ten je důležité nejen budovat, ale i o něj pečovat. Někdy mám pocit, že ženy vědí, jak fungovat v práci a jak řešit náročné pracovní situace, ale tuto pracovní zkušenost a dovednost se jim nedaří přenést do vztahu.

Podnikatelky a manažerky se často věnují firmě více než rodině, našly se v tomto počínání, baví je to, naplňuje, ale energie pak nezbývá na milostný život, na drobné radosti, které vytvářejí teplo domova. A dostávají se do začarovaného kruhu, z něhož se obtížně hledá východisko. Co v takovém případě?

Doporučuji, aby si vykomunikovaly svoji roli v rodině a mluvily o tom, jak to v životě chtějí se svým partnerem/partnerkou. Navzájem si mohou říci, jak spolu v domácnosti budou fungovat, co má kdo na starosti. Myslím si, že i když má žena svoji práci velice ráda a naplňuje ji, měla by tomu přesto dát hranice, a pokud se vědomě rozhodne žít v partnerském vztahu, tak mít čas i na něj a věnovat se mu. O vztah je potřeba pečovat. Měla by si nechat čas i na drobné radosti a naučit se pustit práci, když chce být s rodinou nebo s přáteli. Někdy může být těžké toto zařadit do života, ale pomáhají různé rituály, které si může nastavit.
Také je legitimní, když se žena vědomě rozhodne, že rodinu nechce. Může být těžké ustát tlak společnosti, která vidí hodnotu v rodině a dětech. Ženy pak často musí odpovídat na otázky směřované k tomuto tématu. Někdy do terapie přicházejí ženy, které si nejsou jisté, zda děti chtějí, nebo ne. Pomáhám jim podpořit je v jejich rozhodnutí bez tlaku společnosti, kterému musí čelit. Potřebují slyšet, že nemít děti je také v pořádku. Rovněž bych doporučila, aby ženy myslely na svoji sebepéči, protože ta je nezbytná pro udržení fyzického a duševního zdraví. Měly by si najít čas na odpočinek, relaxaci a regeneraci. Mohou do svého života zařadit malé rituály, které jim dodají radost a pohodu. Může to být procházka v přírodě, meditace, poslech hudby, čtení knihy nebo další aktivity. Také by se měly naučit některé věci a zodpovědnosti delegovat. Je důležité si uvědomit, že nemusí dělat všechno samy.

Umíte pomoci?

Pokud si žena není jistá, může si přijít na terapii nebo na koučink ujasnit si své životní prio­rity a jak je ve svém životě přijmout a naplnit tak, aby byla spokojená.
Velmi vytížené osobnosti, které jsou na vrcholu společenského žebříčku a kariéry, touží stejně jako ženy bez této charakteristiky po něžném objetí, polibku do vlasů, pěkném večerním relaxu v náručí svého prince. Jenže opak bývá pravdou. Jsou rády, když v noci kolmo padnou do postele. Výtky druhé polovičky nedokážou akceptovat, své touhy neumějí přiznat...

Někdy může být pro tyto ženy těžké vnímat své potřeby a touhy, protože mohou být zaujaty svými pracovními povinnostmi. Mohou se cítit povinné splňovat očekávání a být vždy dostupné pro svoji práci. To může vést k pocitům, že nemají právo na osobní štěstí a naplnění. Pokud žena slýchá výtky týkající se nespokojenosti s nedostatkem pozornosti a emocionální podpory od svého partnera/partnerky, může to být pro ni velmi náročné a těžko akceptovatelné. Může cítit vinu a pocit selhání v partnerských vztazích. To může vést k obranným mechanizmům, jako je popírání vlastních potřeb a snaha zamaskovat své touhy.
Je důležité, aby si uvědomila, že též má právo na lásku, péči a emocionální podporu a že má právo vyjadřovat své pocity a touhy. Komunikace s partnerem/partnerkou je ale klíčová, aby se vztah mohl vyvíjet a naplňovat obě strany.
Doporučuji ženám v této situaci, aby hledaly způsoby, jak vytvořit rovnováhu mezi osobním a pracovním životem. K tomu může pomoci zastavit se a učit se vnímat vlastní tělo, jeho signály a potřeby.

Dá se tvrdit, že tlak na výkon mění lidem život k horšímu? Že místo úspěchu přichází zklamání, rozčarování, zdravotní potíže, včetně sexuálních?

Může to tak být, je dobré se koukat na své potřeby, co mi přináší radost, a naopak v jakých oblastech jsou překračovány moje hranice. Tlak na výkon ale nutně nemusí znamenat, že se život změní k horšímu. Důležité je spíše nepodlehnout výkonu na úkor všemu ostatnímu, nevzdat se vztahů, věcí a aktivit, které mně přinášejí v životě radost i mimo pracovní oblast.

Současná doba akceleruje generační výměnu, ty ženy, které začaly před 30 lety podnikat, předávají štafetu mladším. Nese to s sebou spousty otazníků, není to jednoduchá situace. Zejména v tom případě, když sdílejí domácnost jen samy se sebou, děti mají své vlastní životy, žádný přítel na obzoru. Propadají pak smutkům a úzkostem... Jak se případně připravit na takové období?

Pro energickou ženu, která tolik let podnikala, by bylo skutečně frustrující všechno odevzdat a zprudka se zastavit, zůstat nečinně doma. Pokud se žena rozhodne předat podnikatelskou štafetu mladším kolegyním nebo kolegům, je důležité, aby svou energii mohla nasměrovat do něčeho jiného, co ji těší. Někdy se může stát, že žena věnovala veškerou svoji energii businessu a musí znovu objevovat to, co ji naplňuje mimo práci. Setkávám se někdy s tím, že člověk zapomene, co ho v mládí nebo dříve bavilo. Když to znovu objeví, může mu to přinést radost do života a nový smysl. Některé ženy začnou navštěvovat kurzy malování, fotografování, zpěvu nebo objeví cestování. Pokud mají na čem stavět, je to jednodušší.

A jakou úlohu může hrát nový vztah s mužem v tomto období? Měly by se ženy snažit najít k sobě parťáka do nepohody? A nebude to druhý šok v řadě, nadměrný zásah do jejich bytí? Konec businessu a začátek nového vztahu? Dá se to unést?

Je to velmi individuální. Ne každá žena chce vztah. Některé ženy hledají vztah jako zdroj emocionální podpory a touží po společnosti, nechtějí být samy, zatímco jiné preferují nezávislost a soustředí se na jiné aktivity.
Pro některé ženy může být příjemné mít vedle sebe partnera/partnerku, který/á jim dá podporu a porozumění, jiné se mohou cítit pohodlněji, pokud se zaměří na vlastní sílu a nezávislost. Každý člověk má vlastní způsob, jak se vyrovnává s nepříjemnými situacemi. Někdo hledá oporu v druhých lidech, někdo raději sám v sobě. Důležité je, aby naslouchaly vlastním potřebám a zaměřily se na to, co by opravdu chtěly, a pak se rozhodly, co pro ně bude v ten moment žádoucí. Konec pracovní etapy a začátek nového vztahu může být náročná situace, ale také naopak velmi naplňující, nový vztah jim může dát nový smysl života.

Nadměrně vytížené ženy to skutečně nemají jednoduché, často se od nich doma vyžaduje, aby perfektně plnily roli matky, kuchařky, uklízečky, zahradnice, utěšovatelky, milenky a vně rodiny plnohodnotně reprezentovaly, vydělávaly peníze, dbaly o sebe, byly krásné, voňavé, přitažlivé. Jak dlouho takový model vydrží a jaká rizika v sobě skrývá?

Důležité je, jaké očekávání mají samy od sebe, a to je podstatné si uvědomit a umět si za tím stát. Pokud se snaží plnit všechny role, které se od nich vyžadují v jejich osobním i profesním životě, mohou se dostat do nadměrného tlaku. Očekávání rodiny, společnosti, a i ženy samotné může vytvářet veliké riziko pro jejich duševní zdraví. Být „superženou“ může mít velmi negativní dopad na jejich pohodu. Nadměrná zátěž a stres může vést k syndromu vyhoření, úzkostem, depresi a dalším psychickým a zdravotním problémům. Ale také k nespokojenosti sama se sebou. Žena může mít pocit, že není schopna plnit očekávání ostatních. Může také mít pocit, že pokud vše dobře nestíhá, že není dost dobrá. Tato vytíženost opět může vést k narušení vztahů, k pocitu izolace, protože nemá dostatek času se věnovat sobě a rodině. Je velmi podstatné, aby ženy věděly, že by neměly být nuceny do role „superženy“, ale měly by mít právo se rozhodnout, jaké role chtějí zastávat.

Dobrá rada na závěr:

Přála bych ženám v businessu, aby se jim podařilo najít harmonii mezi osobním a pracovním životem. Aby naslouchaly svému tělu, porozuměly svým potřebám a dařilo se jim je naplnit. A pokud si nebudou vědět rady, neměly by se bát říci si o podporu.

otázky připravila Eva Brixi
www.luciesidova.cz