Jarmila JanurováJarmila Janurová začala podnikat už dávno. Obdivovala jsem její vůli, chuť do práce, nápady, činorodost, zodpovědnost, i množství rizika, které byla schopna na svých bedrech unést. Většinou se dařilo, především proto, že měla firma JaJa Pardubice s.r.o. co nabídnout, a to se brzy rozkřiklo po celé republice. Jako první u nás přišla s nápadem plnit perníčky různými náplněmi a úhledně je prodávat v krabičkách jako bonboniéry, lidé je milují dodnes. A což teprve umělecká díla v podobě perníkových kreací s vánočními či jarními motivy! Úspěchy však proložily čas od času i složité měsíce, s nimiž bylo nutné se vypořádat. Pomoci vlastními úsporami, rozhodnout, do čeho investovat dříve a do čeho později, nahradit chybějící pracovníky vlastníma rukama. Perníčky jsou totiž výsledkem rukodělné práce, proto také dokážou chytit za srdce. Robot lidský vklad v podobě emocí totiž nahradit neumí. A že se perníčky vykrajují a zdobí s citem a láskou, to vám ve výrobně na kraji Pardubic potvrdí každý. I proto se líbí, i proto z nich sálá dobrá energie. Bude nás provázet i nadcházejícími Velikonocemi přesto, že Jarmila Janurová má za sebou nelehkou životní zkušenost:

Prožila jste nedávno složité období. Úraz, chřipka, nemocnice. Nač podnikatelka myslí v tak vypjatých okamžicích?

Od počátku firmy do letošního roku uběhlo již 33 let. Nemoci a s tím spojené absence ve firmě se nekonaly. Složité období mě začalo provázet až v průběhu minulých dvou let. V prvních momentech pádu na hranu betonové podlahy pergoly, kdy došlo ke složité zlomenině ramene pravé ruky, byly myšlenky o jediném: co udělat proto, abych byla co nejdříve zpět ve firmě. Bylo mi jasné, že ošetření vyžaduje pobyt v nemocnici. Přes veškerou pomoc vnuka Tomáše zvednout mne ze země byl pokus neúspěšný, a bylo tedy nutné vyčkat na rychlou pomoc zdravotníků. Operace ramene si vyžádala zpevnění kloubu sedmi šrouby a následovala rehabilitace. Pobyt v nemocnici pro mě nebyl jednoduchý, ale denně jsem měla čerstvé zprávy z firmy. Potěšilo mě, že můj nástupce, vnuk Tomáš, se dobře staral o chod našeho podnikání. Týden jsem ještě doma bojovala s bolestí, a následně i přes zákaz lékaře trénovala ruku u malování perníčků. Snaha byla veliká, po dvou dnech tréninku byla kvalita zdobení dobrá a výrobky byly vhodné pro prodej. Vyhlídka však nebyla nejlepší, předpokládá se roční léčení. Také viróza mi znemožnila přístup do firmy, byť na pouhé čtyři dny. V podnikání je to dost. Telefonický kontakt mi však umožnil být ve spojení s výrobou. Takže jsem stále věděla, co se děje, v mysli jsem firmu neopustila, možná i to mi pomáhalo překonávat zdravotní obtíže.

Dokázala jste v takových chvílích alespoň trochu nepřemýšlet o tom, že vás podnik potřebuje? Hodit za hlavu úvahy o firmě, zkrátka o věcech, které nesnesou odkladu?

Dobré jméno a prosperita firmy jsou vždy na prvním místě. Kontakt na dálku s předními pracovnicemi na jednotlivých úsecích výroby v době mé nepřítomnosti pomáhal řešit zadané úkoly. A je tu vnuk Tomáš, který získává zkušenosti pro převzetí vedení firmy, a ten se zodpovědně postaral o celý její chod. Což pro mne bylo velkou pomocí.

Je úžasné, pokud se jedna generace dokáže spolehnout na druhou, nebo dokonce třetí, tedy na děti i vnuky, kteří jsou
do řemesla zasvěceni a podílejí se na chodu podniku...

Jsme rodinná firma. U vzniku našeho podnikání byli pracovně zapojeni manžel Stanislav a moji rodiče, dnes již nežijí. Syn Martin Janura zajistil a vede prodejnu Pardubický perník v centru Pardubic. A nejmladší vnuk Tomáš Janura v budoucnu firmu převezme. Pracuje s námi a velmi se snaží získat co nejvíce znalostí. Je velice zručný, dokáže opravit strojní zařízení, má nápady k vylepšení provozu, stará se i o spolupráci s externí účetní, zajímá se o veškerou problematiku provozu. A to je pro takovou firmu, jako je naše, naprosto zásadní, potřebné a nesmírně povzbuzující. V letošním roce do firmy nastoupila i Tomášová manželka Michaela. A já jsem ráda, že se navzájem na sebe můžeme spolehnout.

Vaše perníčky jsou proslavené a mlsají je rádi dospělí i děti. Představíte před nadcházejícími Velikonocemi něco nového?

Na každou sezónu se chystáme připravit novinku, stejně i letos, zatím bude probíhat zkušební provoz.

Dříve jste pekli také buchty nebo drobné slavnostní pečivo, pokračujete v tom? A nepřijdou nyní na řadu mazance?

Výroba buchet se snížila, nebráníme se větším objednávkám pro restauraci nebo kolektivům na společné posezení. Záleží, zda stihneme ­plnit objednávky perníčků, následně bychom mohli uvažovat i o mazancích. Sváteční cukroví vyrábíme před Vánocemi, je o ně stále velký zájem a nás to těší.

Máte mnoho firemních zákazníků. Objednávají stále, nebo šetří?

Všeobecně se v letošním roce šetří. Obchodníci po Vánocích v lednu měli vyprodány sklady, urychleně doplňovali prázdné regály, letos ale objednávají velmi opatrně. Myslím, že březen bude měsícem příprav na Velikonoce a perníčky s touto tematikou budou opět žádané.

A pociťujete i to, že lidé nyní utrácejí méně než před pár lety?

Těžko soudit, koncový zákazník podle nejrůznějších výzkumů opravdu utrácí méně, ale v nákupních centrech vidíte spotřebitele stále s plnými vozíky. Také restaurace nebo kavárny se po covidu opět zaplnily. Pravdou ale je, že v lednu a únoru letošního roku byl náš prodej proti jiným letům velmi slabý.

Není to celospolečenskou panikou na ­trhu? Nepodléháme příliš strachu z toho
či onoho?

Celospolečenská panika na trhu hodně ovlivňuje rozhodování o finančních výdajích. Nikdo neví, co bude příští měsíc. Zažili jsme v době covidu rázné rozhodnutí uzavření prodejen v době plně naplněných obchodů, skladů produktů s velikonoční tematikou, které nebylo možné prodávat po Velikonocích. Neustále žijeme ve strachu, co nás může potkat. Ten strach pak brzdí i rozumné rozhodování o tom, co koupit, a co ne. Je to začarovaný kruh, který nepřinese nikdy nic dobrého.

Vy osobně jste velký optimista a vždycky jste si dokázala poradit, hodně jste toho zvládla. Jakou zkušenost byste předala ostatním?

Pokud bych mohla, doporučila bych, aby si každý vybral řemeslo nebo práci takovou, která ho bude bavit, bude se snažit zdokonalovat, vytvářet a nabízet trhu nové výrobky a nápady ve zpracování. Zpětně pak získává pozitivní reakce od kupujících za nabízené produkty. Zadat si cíl svého podnikání, udělat maximum pro to, aby probíhalo ve správných krocích a mělo pozitivní výsledky.

Perníkové pohádky o vítězství dobra nad zlem, to je jedno velké poselství, které vyčteme i z vašeho velikonočního zdobení. Rozehřeje každou duši. Kolik druhů, kolik motivů jste za celou tu historii firmy připravila?

Trh i přání spotřebitelů si za těch 33 let vyžádaly stovky a stovky nových výrobků, nemáme je spočítané. Nové perníčky mnohdy starší odsunou svou kvalitou nebo vzhledem. Stává se nám koníčkem nabízet stále novější kousky a sledovat, s jakou ochotou a radostí jsou spotřebiteli přijímány. Tím se přesvědčujeme, že děláme to, co je užitečné, to, co ostatní lidi dokáže potěšit. Naplňujeme tak svou filozofii.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi