Martina KyselkováOdpovědi na otázky, které jsem Ing. Martině Kyselkové těsně před koncem roku 2022 poslala, jsem několikrát za sebou četla jedním dechem. Ač jsem v její firmě zatím nikdy nebyla, vybavovalo se mi dění tam jako na filmovém plátně. Její slova se mi promítala do vlastních myšlenek o tom, co je vlastně podnikání, proč někteří lidé do takového rizika jdou, a naopak co je na těch kotrmelcích života v businessu tak úchvatné, inspirující, ba omamné a proč stojí za to pokoušet vlastní osud právě tímto způsobem. Snažila jsem se porozumět tomu nádhernému adrenalinu podnikání, o němž je tato žena přesvědčena, že má stále ještě smysl. Že má cenu vítězit sama nad sebou, povznášet se nad maléry, které číhají na svou příležitost, dorovnávat váhy „má dáti, dal“ vlastní intuicí, přesvědčením, rozhodováním. Že je proč to všechno dál zkoušet, nést svou kůži na trh a věřit v dobro. Rodinné podnikání firmy Kv.Řezáč, s.r.o., které bylo již několikrát ohodnoceno, naposledy loni v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek prvním místem v kategorii Střední společnost, vepisuje své stopy do historie české ekonomiky:

Vaše firma se věnuje velmi neobvyklému oboru. Jaké byly začátky vašeho podnikání a proč jste navázali na prvorepublikové základy v této specializaci?

Textilní firmu v Tišnově založil můj pradědeček, a protože se stal po roce 1918 na čtyři volební období starostou města, převzal výrobu šátků, šál a vlněných látek můj dědeček. Po druhé světové válce přepsal firmu na moji babičku Květu Řezáčovou – od té doby nese firma název Kv.Řezáč. Firmu se podařilo vyvést z dluhů a jako prosperující a zisková byla v roce 1948 znárodněna. Státní podnik změnil zaměření firmy v 60. letech minulého století, kdy bylo potřeba vyrábět maskovací sítě pro armádu. Textilní stroje nahradily síťovací stroje, změnila se technologie výroby. Maminka a její dvě sestry vždy vzpomínaly, jak vyrůstaly v Tišnově, v bytě, který patřil k továrně, a jak musely tento byt opustit. V roce 1992 se všechny tři rozhodly, za pomoci svých partnerů, požádat o vrácení firmy v rámci restituce. Nikdo z nich si tenkrát neuvědomoval, jak riskantní je to počin, protože nikdo z rodiny neměl zkušenosti s podnikáním, s tržními zákonitostmi apod. Hned na začátku byla firma zatížena úvěrem, protože byly vráceny pouze zastaralé budovy a pozemky. Stroje, nová zařízení a přístavby se musely odkoupit. Z nostalgie a v euforii 90. let se rodina pustila do výroby a prodeje sítí. Strýc, jako velký sportovec, rozšířil a vylepšil sortiment sportovních sítí, další členové rodiny se snažili poradit si s prodejem a marketingem. Protože to všechno bylo neznámé a obtížné, nastaly v rodině velké rozpory, a nakonec se podařilo odkoupit jednotlivé podíly, splatit úvěry bance a převést majetek do rukou jedné majitelky. Tou se stala moje maminka a můj otec se stal ředitelem firmy. Teprve tehdy jsem mohla do firmy nastoupit a pomoci s fungováním. Můj manžel a já jsme převzali v letech 2001 a 2002 manažerské posty a snažili jsme se zlepšit úroveň hlavně z hlediska řízení pomocí počítačů a nových programů na kontrolu chodu firmy. V roce 2009 jsem pak převzala vedení firmy a stala jsem se jedinou majitelkou a jednatelkou.

Dnes jste největším výrobcem uzlových sítí v České republice, a to už něco znamená. Čím především konkurujete ostatním?

Na trhu jsme byli známí jako tradiční výrobce. Samozřejmě, že jsme museli a musíme čelit silné konkurenci, především z Asie, ale i rostoucímu vlivu konkurence, která dodává na trh bezuzlové sítě. Je to jiná technologie výroby a každý výrobek, ať už z uzlové, nebo bezuzlové síťoviny, má své přednosti a nevýhody. Snažíme se o co nejvyšší kvalitu výroby a zpracování. Proto jsme také chtěli mít kontrolu nad kvalitou šňůrek a nakoupili jsme moderní pletací strojky, takže nakupujeme jen vlákno (u renomovaných, ISO-certifikovaných dodavatelů) a další postup je už na nás, a tak máme kvalitu pod kontrolou. Naší výhodou je, že jsme malá fabrička, která může být velmi flexibilní a vyrábět široký sortiment sítí na míru podle individuálních rozměrů a pro různé účely. A to vše v krátké době. Náš nový slogan zní: Sítě pro všechny a na všechno.

Vím o vás, že stále ctíte tradici a že si vážíte rodinného businessu. Co je v něm nejpodstatnější?

Rodinný business neznamená úspěch tady a teď, ale navazuje na minulost a tradici a snahou je vytvořit co nejlepší podmínky pro úspěšnou budoucnost! Je to velká zodpovědnost vůči zákazníkům, obchodním partnerům a zaměstnancům. Mým velkým úkolem je, abych zajistila kontinuitu rodinného podniku, aniž by naši zaměstnanci a zákazníci pocítili změny ve vedení a směřování firmy v budoucnosti.

Aby byla firma úspěšná, nestačí mít jen nápady, ty se musejí také odpracovat. Když přemýšlíte o dosavadním vývoji vaší společnosti, dokážete charakterizovat ty zásadní kroky, které napomohly tomu, v jaké pozici se dnes na trhu firma nachází?

Zásadním krokem bylo převedení firmy na jednoho majitele, který určil směřování a politiku společnosti. Další významný posun znamenal nákup nového síťovacího stroje v Japonsku, který zajistil kvalitnější a rychlejší výrobu síťoviny. Provedli jsme modernizaci řídicích procesů a monitoring výrobních kroků pomocí nového softwaru. A podařilo se mi prosadit značku Kv.Řezáč i na zahraničním trhu jako brand, tzn. nemusíme vyrábět pod jinou značkou. V krizi velkoobchodu a maloobchodu nám velmi pomohl náš vlastní e-shop, který jsme rozšířili i na Slovensko. Letos jsme inovovali a zlepšili naše webové stránky.

Vzpomenete i na něco, co se hodně nepovedlo a co bylo třeba rychle napravit?

Bohužel šlo o nákup vlákna se slabou UV stabilizací. Firma, od které jsme vlákno kupovali, nám vydala falešná potvrzení o stabilizátorech pro ochranu před UV zářením. Sítě vyrobené z tohoto materiálu se začaly brzy rozpadat na prach a my jsme je museli vyměňovat. Dodavatelská firma byla v úpadku, takže všechny reklamace skončily u nás.
Kromě materiálních škod nás velmi mrzela i ztráta dobrého jména. Nyní nakupujeme pouze u ISO-certifikovaných firem, kontrolujeme dobu výroby a záruční lhůtu. Musíme pečlivě vybírat i dodavatele našich dodavatelů, protože se změnila kvalita granulátu pro lisování plastových příček pro certifikované bezpečnostní žebříky. A to jde opravdu o život! Tyto bezpečnostní žebříky se používají ve výškách, nebo naopak v hlubokých studnách a kanálech a musí splňovat přísná bezpečnostní kritéria. Každou dodávku příček musíme podrobit testu pevnosti, jinak ji nemůžeme použít pro tyto výrobky.

Na výrobě sítí je značný podíl ruční práce, která se neobejde bez určitého know-how. Mají o zaměstnání zájem i mladší lidé, nebo spíše spoléháte na věrné letité zaměstnance?

Spoléháme na věrné letité zaměstnance. Nedaří se nám zaměstnat mladé lidi, z části také proto, že učňovské školství pro textilní průmysl zaniklo. Chybí nám kvalifikované šičky, tkadleny, přadleny, ale i technologové, kteří by uměli spočítat a rozkreslit různé tvary sítí podle přání zákazníka. Dlouho trvá, než nového pracovníka zaškolíme tak, aby splnil úkolovou normu. Protože jednotlivé kroky výroby na sebe navazují, nemůžeme si dovolit, aby jeden pracovník zpomalil ty ostatní. Navíc výroba není teď pro mladé lidi atraktivní. Snažíme se vytvořit pro zaměstnance co nejlepší pracovní podmínky, ale to už nyní nestačí.

Nabízíte jeden produkt, který mne velmi zaujal – dekorační sítě. Pro děti, kreativce, designéry a vůbec pro ty, kteří si rádi hrají. Jak se prodávají? Je o ně velký zájem?

Ano je. Nejdříve jsme využívali jen zbytky a odřezky sítí, ale teď musíme vyrábět síťovinu v různých barvách, abychom uspokojili poptávku. Na školních chodbách nebo v mateřských školách nahrazují nástěnky, lehce se instalují a pomocí kolíčků na ně děti umísťují své výkresy. Své místo mohou mít i v dětském pokojíčku.

Jaké vlastnosti musí mít například rybářské sítě?

Jde o specifické výrobky, které musí být pevné, ale zároveň ve vodě málo viditelné a lehké. V tomto oboru nás porážejí cenou asijské výrobky, neboť jde o speciální produkty na chov ryb a vodních živočichů. Museli jsme omezit sortiment v tomto segmentu, protože nejsme schopni technologicky zvládnout požadavky např. pro sportovní rybáře nebo rybníkáře. Náš sortiment se omezil jen na výrobu podběráků a vrhacích sítí. Trh zaplňují výrobky světových firem, které se specializují právě jen na rybářské sítě.

Mnoho podnikatelů si dnes zoufá nad cenami energií, vývojem světa, nedokáže se srovnat se špatnými zprávami. Z podnikání malých a středních firem mizí optimizmus. Vy naopak optimista jste a význam přikládáte i hledání drobných lidských radostí, které člověka drží nad vodou. Co byste poradila těm, kteří se potřebují trochu
nadechnout a vidět svět veseleji?

Vůbec se nedivím, že mizí optimizmus z podnikání. Byla jsem na mnoha setkáních, školeních, přednáškách. A hledala jsem podporu od bank, státních institucí apod.
Dlouhou dobu se vláda zaměřovala jen na velké podniky a automobilový a strojní průmysl. Česká republika, kdysi textilní velmoc, je dnes skoro bez textilního průmyslu. Na jižní Moravě bylo mnoho textilních firem a malých podniků, už většina zanikla. Jsme na okraji zájmu bank a státních institucí. Pochopila jsem, že nám nikdo nepomůže, většinu nákladů si neseme sami, všechny inovace si musíme vymyslet sami a sami také zafinancovat. A ještě čelíme usnesením vlády, která jsou přijata na poslední chvíli a která vedou velice často k ještě většímu finančnímu zatížení firmy. Bohatý sociální program nenutí lidi pracovat a požadují jen výhody a vysoké platy. Přestáváme být konkurenceschopní na světovém trhu. Každý den je boj a začátek roku je pro mě vždy noční můrou, protože musím stanovit naši cenovou politiku, odhadnout vývoj kurzu eura, čelit zdražení služeb a logistiky a upravit platy podle nařízení vlády. Letos ještě navíc hledat úspory v energiích. V této situaci být optimistou se skoro rovná být bláznem! Ale já vím, že bylo hůř, když mi před osmi lety zemřel manžel! Pomohla mi kolegyně, se kterou jsme vytvořily tým a pomáhaly si ve vedení firmy. Překonaly jsme její dvě rakoviny, ale před rokem náhle zemřela na covid. Musela jsem si vytvořit svět mimo firmu, kde se mohu uvolnit, zasmát a neřešit nic důležitého. U někoho to je sport, u mě funguje malování. Uvolnit stres a potěšit se volbou té správné barvy nebo tvaru. Také doporučuji cestování, pokud je na to čas. Prostě radím najít si chvíli mimo podnikání a nadechnout se „jiného vzduchu“ a vyčistit si hlavu. To může být ten moment, kdy najdete řešení nějakého problému nebo to řešení přestanete hledat a trápit se tím. Já věřím optimisticky, že když jste dali tolik úsilí a dobrého do svého podnikání, tak se to nemůže jen tak vytratit!

Získala jste první místo v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek za rok 2022 v kategorii Střední společnost. Byl tím vlastně ohodnocen i váš podnikatelský příběh. O čem tedy vlastně je? O letech tvrdé dřiny, nových poznatcích, finanční jistotě, výhře i slzičkách? O hledání cesty k tomu, aby byl člověk sám se sebou spokojen?

Dvacet let jsem byla pouhým zaměstnancem a netušila jsem, že si mohu v klidu zanadávat na špatného a nespravedlivého šéfa, a přitom neřešit fůru věcí a nemít odpovědnost za druhé. Když jsem se stala ředitelkou v ro-
ce 2009, zrovna nastala ekonomická krize. Nastavila jsem nová pravidla pro obchodování, ale mnoho zákazníků a zaměstnanců mě obviňovalo, že krizi ve firmě jsem způsobila jen a jen já! Musela jsem svůj postup přede všemi obhájit a vydržet, než se situace upravila, a pracovat se stálými a věrnými zákazníky. Také jsem řešila problémy se zaměstnanci, s mankem, nedodržováním pracovní morálky atd.
Když už jsem byla objednaná u psychiatra, ozval se kouč. Takže jsem prošla tréninkem, abych si uvědomila pravidla pro řízení firmy – zájmy firmy jsou na prvním místě, zaměstnanec není tvůj kamarád, ale ani nepřítel, zákazník musí mít jen to nejlepší, ale jen to, co je možné. Na dalším podobném školení jsem se dozvěděla, že jsem na podnikání „moc hodná“! Co s tím?
Našla jsem si vlastní cestu – a některé tržní rady nedodržuji a místo tvrdosti a přísnosti v jednání volím laskavost a solidnost a spravedlivost. A očekávám to stejné od protistrany. Samozřejmě, že to u každého nefunguje, ale ten pak nemůže být naším dobrým a stálým zákazníkem. Nevěděla jsem, jestli je cesta správná, ale v roce 2016 jsem byla oceněná třetím místem v OCP. To mi velmi pomohlo, protože to bylo něco, co jsem nečekala, nikdo z okolí mě nechválil ani neocenil. A teď si někdo všiml, že podnikám v nepopulárním oboru a v podniku, kde většina zaměstnanců jsou ženy. A učím se od druhých, úspěšnějších, a stále pracuji na zviditelnění firmy, modernizaci a stabilizaci pro budoucnost. V roce 2022 jsem získala také 1. místo Exportér / Malá společnost. Za export ve firmě jsem odpovědná já, takže se dá říci, že cena je hlavně pro mě. Za 20 let práce se zahraničními zákazníky jsem si s nimi vybudovala velmi dobré vztahy. Při udělování cen jsem zjistila, že jsme v nové době na trhu už 30 let!
Doufám, že budeme pokračovat úspěšně i dalších 30 a více let.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi