Na jedné straně touha udělat něco společného, něco potřebného, něco, co bude dávat smysl. Na straně druhé vztah k lidem, jejichž věk dozrál k moudrosti a jimž se sluší prokázat úctu i pomoc. Budova v duchu dřevostavby s mnoha úspornými benefity, šetrná k životnímu prostředí. Okolí plné ovocných stromů a keřů, prostředí vstřícné k těm, kteří tu zapustí kořeny své seniorské etapy života. Ráj na zemi. Možná i tak by se dal označit vítězný projekt letošního ročníku soutěže E.ON ENERGY GLOBE v České republice. Jmenuje se Domov v Podhradí. Poskytuje bydlení pro starší občany nebo ty se sníženou pohyblivostí. Vyrostl v Týnci nad Labem. Stavba zvítězila v kategorii Země a stala se zároveň nejlepším ekologickým projektem roku. Spolumajitelka a provozovatelka Domova Podhradí je Dana Motlová, dílo však vzniklo v těsné vzájemné spolupráci s manželem Hynkem:

Proč jste takový bytový komplex s manželem postavili?

S manželem jsme chtěli vytvořit něco společného, a tak jsme jen spojili své profese, manžel jako stavař, já zdravotní sestřička, a dali jsme dohromady to, co oba umíme, čemu rozumíme a co máme rádi. Rodinné bydlení pro seniory byla jasná volba. Chtěli jsme nenápadnou budovu, která bude zapadat a nenarušovat krajinný ráz. Chtěli jsme být a jsme jen laskaví k lidem i k přírodě.

Domov Podhradí je alternativou domu s pečovatelskou službou, má ale něco navíc: šanci poskytnout skutečné teplo domova. Vnímají to vaši klienti-senioři?

Naším cílem je zajistit obyvatelům plnohodnotný a důstojný život bez starostí, samoty, s pocitem, že tu pro ně vždy někdo je, kdo podá pomocnou ruku, vlídně se usměje, popovídá. Jsme malý rodinný komplex, kde jsme všichni jedna velká rodina. Obyvatelé určitě vnímají tuto skutečnost a cítí se tu opravdu jako doma, navazují nová přátelství, sdělují si své starosti i radosti, navzájem si pomáhají. To si ve velkých komplexech nedovedu moc představit. Okolní zahrada a parky jsou osázeny jedlými ovocnými stromy a keři, a tak obyvatelé mohou využít svých zahradnických znalostí a pečovat o ně, odměnou nám bude lahodné ovoce na výrobu čajů, marmelád nebo koláčů, které si poté ve vzájemné přítomnosti nás všech vychutnáme.

Zapojujete se osobně do života a práce v Domově?

Nejsem pouze spolumajitelkou, ale zároveň provozovatelkou Domova. Denně se aktivně zapojuji do jeho chodu, jsem nedílnou součástí naší rodiny. Na začátku projektu jsme si s manželem rozdělili role. Manžel poctivě vlastníma rukama Domov vybudoval, já s obyvateli „píšu“ vlastní příběh našeho Domova. Manžel vytvořil tělo, já vnesla duši. Postupně Domov jako naše společné dítě učíme sebejistými krůčky kráčet vstříc životu. A pokud nutně potřebuji zahradníka nebo údržbáře, manžel neváhá a pomáhá!

Čím je z hlediska ekologie, energetických úspor, cirkulární ekonomiky a jiných měřítek váš projekt jedinečný?

Budova je postavena jako dřevostavba v energeticky pasivním standardu v uceleném systému ATREA. Na výstavbu byly použity materiály s nízkou uhlíkovou stopou (dřevo, dřevovláknité desky a dřevité izolace). Provoz celé budovy vyniká velmi nízkou spotřebou energie díky použití technologií, jako je rekuperace vzduchu a stropní vytápění. V blízké době plánujeme osadit střešní konstrukci fotovoltaickou elektrárnou, která společně s již realizovanou zelenou extenzivní střechou zajistí ještě větší energetickou nezávislost.

Jak naložíte s vašimi dosavadními zkušenostmi? Budete pokračovat v plánech a postavíte něco podobného?

Naším záměrem je postupné vytváření ucelené lokality, tedy soubor budov, zahrad a sadů pro pohodlný a důstojný život s odpovídající péčí pro potřebné. V dalších letech se budeme tedy zaměřovat na rozvoj již stávajícího projektu, kdy se budeme snažit propojit stáří s mladší generací výstavbou bytového komplexu právě pro jinou věkovou hranici, než jsou senioři.

Obdivuhodné je vaše sociální cítění. Z čeho vychází? Z nějakého vlastního prožitku, z citlivého vnímání údělu starších lidí, z touhy dělat dobré skutky?

Jako malá jsem chtěla být vždy paní učitelkou. Maminka mě však „donutila“ jít studovat obor zdravotní sestřička, již v té době asi už možná cítila, že toto povolání bude zároveň i mým posláním. A nemýlila se. Práce ve zdravotnictví byla pro mne od začátku naplňující, překrásná, i když někdy plná bolesti. Vždy jsem vyhledávala starší pacienty, ke kterým jsem si mohla, byť jen na chvilku, sednout a vyslechnout jejich životní příběh. A v té době, před více než dvaceti lety, se ve mě zrodila první myšlenka mít jednou svůj vlastní domov pro seniory, kde se budou cítit dobře. A pak stačilo jen potkat svého manžela a sen se stal skutečností. Musím však podotknout, že jsme s manželem dobrá dvojka, bez jednoho z nás by žádný takovýto projekt nebyl. Navzájem jsme se podporovali, věřili si a vyšlo to. Domov vnímáme opravdu jako naše další dítě.

ptala se Eva Brixi