Mít možnost dát životu nový rozměr, přivést na svět potomka. Je to zázrak? Je to přirozené? Je to povinnost? Je to to nejkrásnější, co lze udělat? Těžko se na takové otázky odpovídá. Přesto si je ženy v určitém věku pokládají. Hlavně tehdy, když děti mít chtějí, ale okolnosti, třeba zdravotní stav, tomu nepřejí. Existují pracoviště, kde s odpovědí pomohou. Nebo lépe, kde se snaží přijít na to, v čem je problém, a řešit ho. Jednou z ojedinělých je brněnská společnost REPROMEDA s.r.o. Špičková klinika pro léčbu neplodnosti. Místo, odkud si bezdětné páry odnášejí energii, naději, zdraví. Kde se připravují na to, aby jejich život měl smysl nejvyšší. Generální ředitelkou a spolumajitelkou je MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.:
Vaše klinika má ušlechtilé poslání. Pomáháte plnit sny a z partnerského života tvořit život rodinný. To jsou obrovské ambice, cíle...
Poslání je oblíbené, leč trochu zavádějící slovo. Vnitřně svoji práci jako poslání chápat mohu, nicméně se za ten pojem nechci schovávat. Neplodnost je nemoc a naše klinika je tu proto, aby ji léčila. Pravdou je to, že v lidském i partnerském životě jde o jedno z nejcitlivějších témat. Snažíme se o to, abychom léčili nejen s nejvyšší kvalitou, ale také s patřičnou pokorou a empatií.
Společenské vnímání hodnoty početí se notně proměnilo. Když to pojmu trošku nezdvořile, dříve se ženy obávaly, aby nepřišly „do jiného stavu“, dnes se strachují, že do něj nepřijdou. O čem to vypovídá?
Neplodnost je značně rozšířená nemoc, do značné míry civilizační, jejíž výskyt roste v důsledku změn v chování populace. Mladé ženy se obávají přijít do jiného stavu často i dnes, ale věková hranice, kdy se jejich pocity a jednání v tomto ohledu mění, se nebezpečně posunula. Všichni se dnes cítí daleko déle mladí než dříve. Z hlediska biologie reprodukce je to samozřejmě špatně.
Proč tedy dnes tolik párů zápasí s plodností? Je příčinou životní styl, stravování, oblékání, stres, psychická nepohoda, určitá existenční nejistota, život často skoro virtuální?
Řekla bych, že ve srovnání se staršími generacemi, které žily v rámci zakládání rodiny víceméně stereotypně, se dnešní populace lidí v reprodukčním věku ocitá skutečně v určité virtuální realitě, která maskuje přirozené biologické instinkty a jednání směřující k reprodukci. Když se v určitém teritoriu ocitnou ve vzájemném dosahu mladý samec a mladá samice stejného živočišného druhu, je zde opravdu vysoká pravděpodobnost, že v krátkém čase zplodí mládě. U lidí to takto nefunguje. Máme to složité. Mozek a jeho racio je největším nepřítelem reprodukce. Říká nám často: Teď ještě ne, nejdřív práce, dům, cestování, něco si užít... Navíc je tu dnes opravdu spousta činností, pracovních příležitostí i druhů zábavy, kterými je možno se zabývat. Popravdě, až covid nás tak trochu vrátil zpátky do minulosti. Lidé si až v této kritické době uvědomili, že rodina je často tou největší hodnotou, kterou vytvořili a na kterou se mohou spolehnout. Nebo naopak zjistili, že by to tak mělo být, ale není...
Změnilo se také postavení žen ve společnosti. Více dbají na svou kariéru, profesní růst, zakládají a řídí firmy, uživí se, nemusí spoléhat na partnera. A den má stále jen 24 hodin. Zdá se, jako by hlavní, biologické poslání ženy ustupovalo maličko do pozadí v porovnání se jmenovanými atributy. Je to jeden z problémů, který vaše klinika pomáhá řešit?
S touto situací je obtížné cokoliv dělat, v rámci osvěty můžeme těm dívkám a ženám vzkazovat, aby se chovaly jinak, tak či onak, ale je to sociální fenomén a odraz toho, jak se společnost nyní vyvíjí a hodnotově orientuje. Můžeme však pro tyto ženy vykonat mnoho dobrého, pokud jim nabídneme možnost uchovat si svoji plodnost do budoucna, i když nyní aktuálně zakládat rodinu a pečovat o dítě nechtějí. Je tu k dispozici tzv. „social freezing“, což znamená možnost zamrazit si vlastní vajíčka pro pozdější užití. Často říkám, že výtečným dárkem k promoci pro mladou ženu je příspěvek od rodiny právě na tuto proceduru. Uchovat si vajíčka z věkového období kolem 25–30 let, kdy mají optimální kvalitu, je určitým záchytným řešením. Žena se pak nemusí cítit tolik pod tlakem stran výběru partnera či založení rodiny. Provádíme to stále častěji i pro onkologické pacientky před tím, než podstoupí protinádorovou léčbu, ale roste i počet případů preventivního zamražení u zdravých žen.
Kliniku jste založili s manželem, odborníkem na slovo vzatým, v roce 1999. Jaká byla tehdy vaše vize?
Ta vize asi byla tehdy taková, jaká je dnes realita. Chtěli jsme dělat reprodukční medicínu tím nejlepším možným způsobem, propojit ji s reprodukční genetikou, používat ty nejaktuálnější a nejlepší metody, a moci si dovolit ty nejlepší přístroje a technologie. Samozřejmě jsme tenkrát netušili, do jaké míry se to naplní a že po dvaceti letech bude klinika sídlit v odborně, funkčně i esteticky tak úžasném prostoru, jaký skýtá Biology Park v areálu brněnského univerzitního Campusu.
Byla i určitá rizika takového businessu? Jaké argumenty jste používali, aby klientky pochopily, že mají šanci?
Rizika tu vždy byla, jsou a budou. Zpočátku i ta rizika nepochopení, na která narážíte. Jsme vysoce specializovaná a inovativní klinika a daří se nám pomáhat i těm párům, které jsou po několika neúspěšných pokusech ve standardním IVF programu nešťastní, vyčerpaní a bezradní. Je to pro nás výzva. Máme vlastní výzkumné oddělení, a i když nemáme možnost získávat veřejné dotace jako státní pracoviště, tvoří to základ naší práce. Jsme napojeni i na vysoce kvalitní zahraniční výzkumné týmy. Taková činnost nás velmi baví a naplňuje, a získáváme díky tomuto ty nejlepší odborníky v oblasti molekulární genetiky, kteří chtějí mít k dispozici ke svojí práci to nejlepší vybavení i know-how. Cena za některé specializované výkony je pak pochopitelně jiná, než-li když se jde cestou méně pokročilých, a pochopitelně i méně úspěšných technologií.
Od té doby postoupily do praxe nové vědecké poznatky, změnily se technologie, přibylo informací i výsledků. Z žen se u vás stávají maminky. Co je pro vás měřítkem úspěchu?
Měřítkem vždy bylo, je a bude to, jak kvalitně klinika pracuje, jaká je úspěšnost naší léčby a také spokojenost našich pacientů. Kromě IVF kliniky jsme zejména také velká referenční laboratoř, která pracuje pro ostatní IVF centra a kliniky, pro něž vykonáváme řadu specializovaných reprodukčně-genetických vyšetření. A jde nám pochopitelně i o spokojenost těchto našich odborných partnerů i jejich pacientů. A také je nutno říci, že nikdo nejsme zcela dokonalí, takže když si s „partnerem“ v něčem vzájemně neporozumíme, je potřeba komunikovat a vyřešit to ku prospěchu všech. I to je pro mne měřítkem úspěchu...
Každým dnem přibývá příběhů, s nimiž za vámi klientky přicházejí. Není to už na pořádnou knížku povídek?
Popravdě je. Příběhů mám v paměti stovky a musím přiznat, že mě dostávají vždy znova a znova. Dnes jsem si otevřela e-mail a našla jsem fotografii nádherného novorozeného chlapečka s opravdu emotivním poděkováním od jeho rodičů. Bohužel se narodil o dva měsíce dříve. Jelikož maminka trpěla závažným dědičným onemocněním, předpokládalo se, že dítě by přišlo na svět předčasně. Pár byl skálopevně přesvědčen o tom, že to zvládnou a že to chtějí za každou cenu. Pro tu těžce nemocnou ženu to byl v danou chvíli největší smysl života. Zvažovali jsme pečlivě všechna rizika, a nakonec jsme pár k léčbě přijali. Bez naší pomoci by se jim nepodařilo na svět přivést zdravé dítě. Koukala jsem na tu fotku, promítala si ten příběh a utírala si slzu v koutku. Dopadlo to dobře, chlapec je zdráv a jeho šťastné mámě se daří také dobře.
Na webových stránkách uvádíte, že řídit kliniku není jen o odbornosti, ale také o velké míře empatie, která je v tomto oboru nutná. Jak ladíte fakta a naději? Jde to vůbec?
Myslím, že ano. Jsem svým založením celostní člověk i lékař. To, že používáme supermoderní technologie pracující na principu umělé inteligence, se s tím ale nevylučuje, pokud je pojetí toho použití správné a správně orientované. Aby na konci léčby nastal úspěch, musí pár na to být celostně připraven. Jinak ani ty nejlepší technologie nepomohou. A i s nadějí se musí umět pracovat, je tím, co nás všechny žene vpřed. Nás, abychom trpělivě pokračovali v práci, a páry, aby trpělivě vytrvaly v léčbě... Protože to má smysl.
Zůstanu-li u informací na vašem webu, našla jsem tam fotografie i vašich dvou uklízeček. Velmi mne to překvapilo v tom pěkném slova smyslu. Zkrátka – je to úžasné! Co tvoří základ vaší týmové práce?
Vidím, že jste se dívala na web opravdu důkladně, někteří návštěvníci weby obecně opouštějí po 30 sekundách... Ano, máte pravdu, jsme tým a podporujeme týmového ducha celého kolektivu. Projevilo se to hodně v průběhu covidu. Ta doba byla pro všechny těžká a chmurná. Přesto jsme zůstali kompaktní, a starali se o to, abychom i s těmi, co museli zůstat doma, byli v kontaktu alespoň prostřednictvím komunikačních technologií. Doufám a věřím, že nejhorší máme všichni tak nějak již za sebou a zase budeme moci vyjíždět na teambuildingové akce a potkávat se osobně.
Máte vlastní výzkum a vývoj. Prozradíte, nač jste se nyní zaměřili?
Těch oblastí je celá řada. Výčet naší vědecko-výzkumné a publikační činnosti vydá popravdě na několik normostran, tedy jen stručně... Aktivně se nyní zaměřujeme na aplikaci umělé inteligence zejména v systému mimotělního oplození a embryologie. V oblasti reprodukční genetiky jsme nyní dokončili vývoj nového vlastního panelu pro odhalování nosičství dědičných chorob a zavedli jsme jej do praxe. Přinese to našim pacientům další zvýšení bezpečnosti jejich léčby. Pracujeme rovněž na výzkumu detekce chromozomových vad z embryí na základě vyšetření DNA zachycené v kultivačním médiu. V praxi se také velmi intenzivně věnujeme onkologickým pacientům, kterým pomáháme zachovat jejich plodnost do budoucna přes nutnost protinádorové terapie, aby mohli pak uskutečnit svoji reprodukci bezpečně bez toho, aniž by přenesli vlohu k nádorovému onemocnění na své potomky. Je to obrovské téma...
A zcela nakonec: v čem je vaše pracoviště výjimečné, první, nejlepší?
Nemám tyto superlativy až tak úplně v lásce, ale chcete-li, tak: můžeme si dovolit být u všeho nového jako první. V čele kliniky stojí lékaři, embryologové a genetici, pochopitelně vedle dalších odborníků a ekonomů. Díky vlastnímu R&D oddělení (pozn. autora: research and development) si můžeme dovolit dělat vlastní aplikovaný výzkum a ověřovat si, co funguje, a co naopak ne. Nestojí tu nad námi žádní nadřízení „kravaťáci“, aby nám krátili rozpočet a ovlivňovali jakkoliv naše medicínské rozhodování. A to je velké štěstí jak pro nás odborníky a vědce, tak i pro naše pacienty, kteří jsou pro nás vždy na prvním místě. A děláme vše pro to, aby slovo „nejde“ u nás zaznělo jen zcela výjimečně.
za rozhovor poděkovala Eva Brixi