Bohuslava VaškováJsou obory a profese, které bývaly doménou mužů. Ale zatímco třeba v případě horníků to platí stále, v jiném, dlouhá léta výsostně mužském oboru, se to v posledním desetiletí výrazně mění. Řeč je o informačních technologiích, kde se ženy stále častěji prosazují na všech úrovních od testerek a analytiček až po programátorky či architektky a manažerky celých sítí. V Geis CZ působí v oblasti IT několik žen. Jednou z nich je Bohuslava Vašková, která pracuje jako IT specialistka.

Připomeňme jen, že Skupina Geis má hlavní sídlo v německém Bad Neustadtu. Její historie se začala již v roce 1945, kdy Hans Geis založil dopravní společnost. Během své existence se rozvinula v globálního poskytovatele komplexních logistických služeb. Skupinu vlastní a řídí po celou dobu rodina Geis. Dnes zaměstnává kolem 6500 lidí, v roce 2019 vygenerovali obrat 1,038 miliardy eur. 

Do skupiny patří společnosti v Německu, Švýcarsku, Lucembursku, Rakousku, Polsku, České republice a na Slovensku. Hlavní oblasti podnikání skupiny Geis jsou Road Services (paletové/kusové a celovozové přepravy), Logistics Services (kontraktní logistika, výroba obalů) a Air+Sea Services (letecké a námořní přepravy, speciální projekty přeprav).
V České republice patří do skupiny Geis firmy Geis CZ s.r.o., Geis CZ Air+Sea s.r.o., Geis Solution CZ s.r.o. a Spedition Feico, spol. s r.o. Na Slovensku je to Geis SK s.r.o. Česko-slovenská část skupiny zajišťuje komplexní logistické služby: kusové, paletové a celovozové přepravy, letecké a námořní přepravy, kontraktní logistiku, včetně vývoje a výroby obalů, od jednoduchého skladování až po sofistikované logistické projekty. Zaměstnává více než 1300 pracovníků na 37 pobočkách.
Takový záběr činnosti odborníky na IT potřebuje. Bohuslava Vašková přiznala, že má každý den co řešit...

Myslíte, že by se dala jednoduše popsat náplň vaší práce?

Zpracovávám požadavky, které mi chodí v rámci helpdesku. Jde o technickou podporu uživatelům, tedy zaměstnancům firmy, a zákazníkům při řešení běžných problémů. Věnuji se hlavně podpoře našich zákaznických aplikací, třeba GClient, což je webová platforma pro firemní zákazníky, která slouží k objednání a odbavení paletových přeprav, a podpoře GCarga, tedy našeho interního softwaru, ve kterém spravujeme provozní informace z celého systému, nejen o přepravách, dodavatelích, ale i zákaznících. Hodně tedy komunikuji s obchodním oddělením i provozem na straně jedné a s programátory v naší dodavatelské firmě na straně druhé, kterým hlásím chyby systému nebo požadavky na vylepšení. Následně jejich opravy a změny testuji.

Bavila vás technika a počítače už v dětství, nebo jste jako malá chtěla být něčím úplně jiným?

V dětství ani v dospívání by mě ale určitě nenapadlo, že se budu věnovat zrovna této práci. Byla jsem normální holka s normálními „holčičími“ zájmy, chtěla jsem být učitelka nebo knihovnice. Měla jsem vždy ráda matematiku, ale určitě jsem nebyla vyloženě technický typ.

A kdy jste tedy pro IT „zahořela“?

Studovala jsem ekonomicko-správní fakultu na Univerzitě Pardubice. Ve škole jsme měli každý semestr alespoň jeden předmět zaměřený na výpočetní techniku. V té době jsem začala na kolejích bydlet se svým nynějším manželem, který byl vždycky fanda do počítačů, a hodně jsem se od něj naučila. Práce s počítačem mě v té době začala více zajímat a bavit. Ale netušila jsem, že se tím jednou budu živit.

Takže vás k této profesi přivedla láska? Jde tedy nakonec o splněný sen?

Nevím, jestli jsem si tenkrát myslela, že jde o práci snů... Rozhodně jsem cíleně nehledala zaměstnání v IT. Přišlo to tak nějak samo, neplánovaně. V ro-
ce 2002 jsem skončila školu a potřebovala jsem někde nastoupit. A v Geisu na pobočce v Mohelnici zrovna hledali někoho, kdo se naučí pracovat se systémem Trabis, což byl předchůdce dnešního GCarga. Tento systém se v té době používal pouze ve dvou pobočkách firmy a měl se zavádět do celého systému, tedy na všechny ostatní pobočky firmy po celé republice. Pomáhala jsem s rozjezdem Trabisu na ostatních pobočkách. Šlo o nastavování různých číselníků, uživatelů, směrování zásilek a hodně jsem v té době poskytovala podporu fakturačnímu oddělení – zadávání ceníků, školení fakturantek.

Dnes ale děláte něco jiného...

V roce 2013 jsem se do firmy vrátila po šestileté mateřské dovolené. Dost věcí se změnilo, začaly se používat nové systémy, ale náplň práce je hodně podobná.

Jak se cítíte v převážně mužském kolektivu?

Skvěle. Myslím, že je to vždy o lidech, a ne o pohlaví. Mám velké štěstí na bezva kolegy. Komunikace v týmu je bezproblémová, jsou to odborníci na svých místech. Jsme rozeseti po různých pobočkách, takže komunikace probíhá převážně po telefonu a e-mailu. Naštěstí nám alespoň jednou za čas firma umožní se potkat osobně na nějakých víkendových akcích.

Co pro vás bylo zatím největší výzvou?

Asi si nevybavím nic konkrétního, co bych mohla označit za největší výzvu. IT je hodně dynamický obor, pořád se něco mění, takže práce není jednotvárná. Jsem ráda, že jsem našla zaměstnání, které mě baví, v oboru, který jsem sama ani neplánovala jako svou možná celoživotní náplň. Pro běžného uživatele je někdy obtížné pochopit, jak naše systémy pracují. A mým úkolem je vysvětlit jim technické věci tak, aby s nimi dokázali pracovat i ti technicky méně zdatní. Těší mě, když pak dostávám pozitivní zpětnou vazbu. To mi dělá opravdu radost.

Máte čas i sama na sebe, na odpočinek, na uklidnění?

Mám tři děti, takže náplň volného času se dost odvíjí i od tohoto faktu. Hodně věcí děláme společně, ale nyní jsou už děti větší, tak mám čas i sama na sebe. Ráda cestuji, miluji hory, lesy, vodu a také kolo. Potřebuji pohyb a otevřenou krajinu jako kompenzaci toho, že při svém povolání neustále sedím a hledím do monitoru. Pobyt venku v přírodě je pro mě nejlepší způsob, jak si dobít baterky.

ptala se Lenka Konvičková