Veronika SouralováVeronika Souralová vybudovala oázu české fotografie a fotografů s názvem Czech Photo Centre, vede soutěž Czech Press Photo a v okolí stanice metra Nové Butovice v Praze by ráda viděla celou novou uměleckou čtvrť. Není to vyloučené, po boku jí stojí manžel a majitel developerské firmy Trigema Marcel Soural a ona se snaží, aby české fotografie skutečně žily. A nezapomíná při tom na přírodu.

Letos probíhá pětadvacátý ročník soutěže Czech Press Photo. Jak se bude lišit od předchozích?

Novinek je více. Zaprvé jsme zpřísnili podmínky přihlašování. Soutěžit mohou opravdu jen snímky, které byly pořízeny za účelem publikování. Když to zjednoduším, tak je zhotovili profesionálové pro nějakou redakci, mají spojitost se slovem „press“. Slibujeme si od toho ještě větší kvalitu. Zadruhé jsme poprvé živě streamovali zasedání poroty a na facebooku mohli zájemci pozorovat její rozhodování.

Vy soutěž Czech Press Photo vedete čtyři roky. Jak se změnila a kam ji chcete ještě posunout?

Dali jsme soutěži moderní ráz, elektronizovali ji a výstava na Staroměstské radnici je kompaktnější. Ta letošní bude k vidění od 22. listopadu do konce ledna a inspirovali jsme se při ní stylem výstav World Press Photo. Do budoucna chystáme několik dalších kroků, ale zatím si informace o nich chci nechat pro sebe.

Jaké je vlastně hlavní poslání soutěže Czech Press Photo?

Ukazovat lidem, jak má vypadat kvalitní fotografie. V záplavě tisíců fotek, které kolem nás denně letí, jsou jejich konzumenti trochu ztraceni. Všechno jen problikává, je příliš rychlé, pořádně neumožňuje, aby se nad snímky divák zamyslel. Jen tím, že vybereme skvělé fotky, vytiskneme je a pověsíme do prestižního místa, jako je Staroměstská radnice, má naše snažení přínos pro celou společnost. Kultivujeme ji. Ukazujeme, jak mají vypadat reportážní fotografie. Za snímky soutěže Czech Press jsou příběhy. Proto ráda dělám sama komentované prohlídky.

Pojďme to projít prakticky. Co všechno dnes Czech Photo Centre nabízí?

Vybudovali jsme moderní klimatizovaný archiv pro fotografie nejen ze soutěže Czech Press Photo. Mají tady ty nejlepší podmínky a zároveň nezahálejí. Snažíme se, aby byly stále na různých výstavách a v pohybu. Navíc je tady galerie, kavárna na hezké zážitky a pochopitelně atelier. Pořádáme různé výstavy profesionálů a zajímavých autorů, probíhají zde studijní ateliéry, workshopy, přednášky, hledáme talenty ve spolupráci s univerzitami. Podobné centrum pro fotografy, které je navíc z velké části financováno ze soukromých zdrojů, je unikát i v rámci Evropy.

Zároveň vedete obecně prospěšnou společnost Czech Photo...

Je to střecha nad jednotlivými projekty. Ten nejviditelnější je soutěž Czech Press Photo, pak je fyzické centrum Czech Photo Centre a vedle toho pořádáme také soutěž Czech Nature Photo. Ta je mou srdeční záležitostí.

O čem je a jak se Czech Nature Photo daří?

Příští rok v lednu vstoupí do čtvrtého ročníku a za tu dobu se dostala do úrovně Czech Press Photo – je ho taková její sestřička. Pro mě to není jen fotografická soutěž, ale odrazový můstek, přes nějž bych chtěla lidem ukazovat a připomínat, co všechno nám příroda dává, jak je rozmanitá a krásná. A hlavně, že je potřeba ji chránit. Lidé totiž opravdu chrání jen to, co dobře znají. Czech Nature Photo má být pozitivní platforma, která soustřeďuje nejen fotografy, ale také odborníky a vědce, jež se zabývají ochranou přírody. Každý ročník má proto za cíl podporovat konkrétní projekt, jehož účelem je pomoci, a ten přes soutěž zviditelníme. Mezi našimi partnery jsou proto například ZOO Praha, Botanická zahrada v Praze, KRNAP či Národní park Šumava. Díky jejich pomoci potom výstavy putují po celém Česku.

Co zamýšlíte s platformou Czech Photo dále?

Můj sen je, aby tady v našem okolí vznikla umělecká zóna, jaká je například v západním Berlíně. Vlastně mě k tomu vedou cizinci. Když sem přijedou a netrpí českým občas malým pohledem, tak jsou u vytržení. Vidí sochu Davida Černého Trifot, vidí naše centrum, naproti první robotickou vinárnu na světě Cyberdog. Nejsem v centru Prahy, ale máme všechny podmínky, abychom lokalitu dále tímto směrem rozvíjeli.

Jak sháníte finance?

Generálním partnerem je Trigema mého manžela. Šel do toho od počátku, vlastně v roce 2016 proměnil naše sny na papíře v realitu. Ale samozřejmě máme více partnerů, stále nové sponzory hledáme a dobře se to daří také u soutěže Czech Nature Photo. Je to pozitivní platforma, s níž se firmy rády spojují. Je to hodně o mé aktivitě, oslovuji potenciální partnery a snažím se je strhnout svým nadšením. To jsem se musela naučit, jsem totiž spíše introvert. Ale vím, že mě to baví a to otevírá dveře.

Takže když člověk potřebuje sehnat peníze na dobrou věc, má být nadšený?

To je moje rada a to je moje cesta! Jsem projektu naprosto oddaná. Chci podporovat fotografie a jejich tvůrce, ohromně mě to naplňuje a pořád tedy projekt vedu minimálně na 150 procent.

Pokud jde o peníze, spolupracujete s ČSOB. Jak vám banka pomáhá?

ČSOB se nás snaží podporovat od počátku. Průběžně hledáme cesty, jak si vzájemně pomoci. Teď například zajišťujeme výstavu
30 let svobody v její centrále. Samozřejmě máme ČSOB na běžné bankovní služby a líbí se mi i to, že jsme vlastně sousedé.

Změnilo vás Czech Photo Centre?

Dříve jsem byla éterická duše, která ráda fotí přírodu a píše knížky pro děti. Se založením Czech Photo Centre se mi život obrátil naruby. Spadla jsem do role řekněme manažerky ve světě fotografie. Zpočátku to bylo náročné, musela jsem se naučit spoustu nových věcí, ale posunulo mě to dopředu. A teď už mám kolem sebe skvělý tým. Takže snad budu mít zase brzy čas sednout si na louku a fotit.

Jiří Coufal