Před časem jsme uveřejnili rozhovor s ředitelem ortodontické kliniky Svět rovnátek, jímž je Daniele Mastracci. Dnes se na tuto společnost podíváme optikou jinou. Marie Čapková, jíž byste na klinice mohli potkat například na recepci, má na starost celý front office – čili místo, kde klient poprvé s klinikou přijde do styku, ať již telefonicky při objednání, či posléze při návštěvě. V rozhovoru prozradila, co pro ni jako zástupce generace Y znamená tato první velká pracovní zkušenost.

 Kudy vedla vaše cesta do Světa rovnátek?

Byla to spíše šťastná náhoda. Po střední škole jsem na čas odjela do Velké Británie, kde jsem pracovala v oblasti pohostinství. Naučila jsem se lépe jazyk. Ale pořád jsem se nepovažovala za člověka, který by měl bohatou paletu pracovních zkušeností. S partnerem jsme se rozhodli usadit se v Praze a najít si dobrou práci. Toužila jsem se rozvíjet, nevěděla jsem ale přesně v čem. Původně jsem se hlásila na administrativní pozici do jiné společnosti, v níž také působí majitelé naší kliniky. Při pohovoru mi dali možnost vybrat si, zda bych si nechtěla vyzkoušet recepční, být více v kontaktu s lidmi. A klaplo to. Nastoupila jsem do pozice recepční.

Na klinice působíte od roku 2016. Jaké zkušenosti jste získala? Čeho si nejvíce vážíte?

Začala bych spíše od konce. Nejvíce si vážím příležitosti, kterou mi Daniele Mastracci a Matúš Valach dali. Myslím si, že ve mně asi již tehdy viděli něco, co já jsem vůbec nepostřehla. Potenciál, který jsem do té doby neměla šanci uplatnit a rozvinout. Pro mladého člověka bez zkušeností je to jako dar. Zaměstnavatelé jinde požadují roky praxe. Ale nepracují s tím, co v člověku dřímá. To je ve Světě rovnátek jiné.
S touto pracovní příležitostí jsem získala mnoho cenného. Například vyšší sebevědomí v jednání s lidmi, v profesním i osobním životě. Na klinice pracujeme ve velkém nasazení, nikdy bych netušila, že mne takové tempo a kontakt s pacienty a klienty bude tolik bavit. Objevila jsem v sobě dobré organizační schopnosti. Ale zároveň v kontaktu s lidmi mohu rozvíjet svou schopnost empatie. Naučila jsem se velice důležitou věc. Jak vyzařujeme, tak nás ostatní vnímají a na základě toho s námi jednají. Je to jako zrcadlo. Řídím se tedy zásadou chovat se k ostatním tak, jak si přeji, aby se chovali ke mně. Velkou výzvou byl pro mě leden, kdy jsem po odchodu kolegyně převzala funkci front office leader. Musela jsem zaškolit svůj nový tým, vše v provozu front office zorganizovat. Vypořádávala jsem se s tímto úkolem v podstatě sama. Byla to obrovská zkouška, za kterou jsem velice vděčná. Přesvědčila jsem se o tom, že jsem schopná překonávat i takové situace, které by mi před tím připadaly téměř fatální. Díky zkušenostem, které na klinice získávám, jsem se také postavila na vlastní nohy, což je velmi osvobozující pocit. A díky tomu se přede mnou otevírají nové výzvy. Připravuji se na novou pracovní pozici. Jako operations managerovi mi bude svěřen celý tým i chod pražské kliniky. Znamená to, že budu řešit atypické situace a problémy, jež mohou při každodenním provozu nastat, budu dohlížet detailně na administrativu celé pobočky.

Co je pro vás v pracovním životě nejdůležitější?

Zhodnotím-li to komplexně, tak pocit, že patřím do týmu skvělých lidí. V majitelích a šéfech kliniky máme všichni oporu. Vím, že pokud bych se nyní rozhodla vystudovat MBA, budu se o jejich podporu moci opřít. V tom je velká síla, jež nesmírně násobí motivaci. Velice si vážím toho, že se o nás, svůj tým, zajímají. Každý měsíc absolvujeme pohovory, v nichž se zamýšlíme nad tím, co bychom si vzájemně přáli zlepšit, mluvíme o cílech a tužbách v oblasti pracovního rozvoje. V práci si díky tomu stále připadáte jako lidská bytost, nikoli číslo na výkazu. Naši šéfové vidí snahu a dokáží ji ocenit, dokáží povzbudit a pochválit. Umí být také kritičtí. Ne proto, aby se člověk cítil špatně, ale aby si našel prostor pro zlepšení.
Přestože se od pondělí do pátečního odpoledne prakticky nezastavíme, pracujeme ve velice příjemné atmosféře. Jsme sehraní. Otevřeně spolu komunikujeme. Sdílíme určitou vizi a ta nás jako tým i jako jednotlivce posouvá dále. Našla jsem si mezi kolegy také přátele. Pro mne je tedy nejdůležitější pocit zázemí a prostor pro profesní růst. Svět rovnátek ctím jako „svoji“ firmu, cítím vůči ní pocit zodpovědnosti. Když je to potřeba, neváhám a zůstanu přes čas, abych vše perfektně připravila na nadcházející den.

Jak vypadá váš běžný den ve Světě rovnátek?

To se nedá paušalizovat. Každý den je jiný. Řeším odlišné situace, musím se přizpůsobit atmosféře v čekárně i tomu, co se děje „v zákulisí“, kde lékařky právě pacienty ošetřují. Jsou dny, kdy musíme řešit časový skluz, například vlivem toho, že se u pacienta objeví určitá komplikace – od ztracené sady rovnátek až po nadměrně citlivé dásně. Jako front office leader si musím poradit s požadavky klientů i krizovějšími momenty. A pak jsou dny, kdy vše běží jako na drátkách. Hlavní však zůstává, že jsme tým a jako tým spolupracujeme. Každý člen je mezi nás vybírán tak, aby zapadl, aby se souhra násobila. Nevznikají tak zbytečné konflikty, neshody, nedorozumění. Do práce se i díky tomu těším každý den.

ptala se Kateřina Šimková