Ing. Helena CetlováV březnovém vydání Madam Business jsme přinesli rozhovor s Ing. Helenou Cetlovou, která vede Středočeskou asociaci manažerek a podnikatelek. Slíbili jsme pokračování v dubnovém čísle. Tady je:

Často hovoříte o tom, že rády za asociaci předáváte zkušenosti mladším ženám, které do podnikání vstoupit chtějí nebo právě založily firmu. Není vám líto dělit se o poznatky, k nimž jste za léta praxe dospěly?

Tak to mne vůbec nikdy nenapadlo, abych si nabyté zkušenosti chtěla nebo měla nechat pro sebe. Možná je to díky mé další velké radosti, kterou je pedagogická činnost. Ještě v době, když jsem pracovala na pozici šéfky marketingu v jedné z největších našich bank, tak jsem začala externě učit v tehdejším Bankovním institutu (nyní nově Ambis, a.s.) a vždycky mne těšilo předávat tu znalost dalším lidem. Tehdy v 90. letech byl velký hlad ve všech bankách po kvalifikovaných pracovnících. Měla jsem velkou výhodu, že jsem mohla vidět ty největší evropské banky, vlastně i americké, a seznámit se s tím, jak se dělá moderní bankovnictví. Sami jsme tehdy zaváděli spoustu nových bankovních produktů, elektronické bankovnictví a všechno to, co je do dneška pořád dobrým bankovní standardem. Možná, že díky tomu, že jsem to bankovnictví nejen sama dělala, ale také jsem o něm a celém tom trhu přednášela, umím zkušenosti předávat dál. Tím jsem patrně tenhle obor o pár milimetrů také někam posunula. Dnes je to už víc než dvacet let a učit mi dělá pořád radost. Po zkušenosti v manažerské pozici v bance jsem si posléze osm let trénovala, co to je řídit vlastní rodinnou IT firmu, a tak ty znalosti můžu studentům předávat i z prostředí malého a středního podnikání.

Vy osobně přednášíte nyní na dvou vysokých školách, kde studují nejen mladí lidé, ale také odborníci, kteří si potřebují rozšířit vzdělání o další předměty. Jak hodnotíte zájem dnešních posluchačů o vzdělání? Čím se vyznačuje?

Vzdělanost společnosti chápu jako výsledek motivace a schopnosti každého jednotlivce a kvality nastaveného systému vzdělávání. Myslím, že zájem o studium je u dnešních mladých lidí velký, ale nejsem si úplně jistá, jestli to kvantum studujících opravdu posune reálnou vzdělanost české společnosti někam dál. Je to velké téma. Tam, kde vidím vysokou motivaci ke studiu, jsou právě kurzy celoživotního vzdělávání, ve kterých se angažuji i na vysoké škole Ambis. To, že získané znalosti nikomu moc dlouho nevydrží, když je nebude permanentně dál udržovat, rozšiřovat a přizpůsobovat novým podmínkám, se bude týkat úplně každého absolventa. V porovnání se studenty řádného denního studia vidím mnohem vyšší motivaci se něco naučit právě u studentů celoživotního vzdělávání.

Máte také velké zkušenosti z poradenství ve firmách a organizacích. Poradenských společností je však v České republice hodně. Jak mezi nimi držet dobrý kredit?

To, co se pod poradenstvím obecně chápe, vlastně neprovozuji. Firmy si mě najímají primárně na vzdělávání svého managementu a ostatních zaměstnanců v konkrétních oblastech, které více méně souvisejí s tím, co přednáším na vysoké škole. Obvykle pak se to poradenství „zvrhne“, a to ve společné hledání „bílých“ míst na trhu a v hledání toho „zlatého dolu“ a konkrétních cílů a strategií k jejich dosažení. Já nejsem poradenská firma, která má mustry na nastavení vnitrofiremních procesů a tlačí je do firem hlava nehlava... Já se sice snažím firmám předávat určité univerzální znalosti, jak se co může dělat, ale snažím se především naučit je myslet – strategicky, marketingově. A pak stačí je vést tak, aby na to, co je pro ně ta jejich unikátní cesta k úspěchu, vlastně přišly samy.

Cenné jsou pro asociaci zkušenosti ze zahraničí. Před deseti lety jste navázaly přátelství s reprezentantkami businessu v německém Bavorsku. Oč jde v tomto vztahu?

K prioritám naší asociace patří také rozvíjení komunikace s obdobně zaměřenými asociacemi sdružujícími ale nejen ženy. Mnohaleté vztahy máme s Jihočeskou asociací podnikatelek a manažerek, dokonce její bývalá prezidentka, která přesunula svoje podnikání do Prahy, je nyní mou viceprezidentkou. Dlouhodobě máme kontakt s Fórem žen, tam jsem začala hned od 90. let být členkou a přes Fórum žen jsem se pak stala členkou čerstvě vzniklého STAMPu. Určitě přínosné pro řadu z nás jsou vztahy s Českou manažerskou asociací a její „dámskou“ sekcí, dále s organizací Business Professional Womens, ale především s bavorskými podnikatelskými. Vídáme se už deset let pravidelně, někdy i jen na půl cesty v Českých Budějovicích. Loni v září jsme se opět společně sešly v Passau, navštívily úžasné místní podnikatelky, které nám věnovaly svůj čas, a podělily se o své podnikatelské zkušenosti. Řada z nich pro nás může být velkým vzorem v síle a odvaze, s jakou se dokáží pustit do podnikání a jít za svou vizí.
Asi nejzajímavější pro nás bylo setkání s podnikatelkou, která oživila výrobu tradičních tyrolských kožených pánských kalhot s padacím mostem Lederhosen a je velmi úspěšná. Rok předtím jsme společně strávily víkend v Praze. Seznámily jsme je s českým ženským podnikatelským zlatem – s Evou Štěpánkovou, zakladatelkou firmy Ryor, kterou vede se svou dcerou. Ve firmě SIKO Koupelny zase s dcerou zakladatelky Jaroslavy Valové, která dnes se svým bratrem už firmu také řídí. Byly jsme přijaty na Zastoupení Bavorska v Praze, se kterým rovněž máme několikaleté dobré vztahy a účastníme se jeho akcí. Když jsme se pak při společné večeři dívaly přes okna jedné pražské restaurace na rozsvícené Hradčany, Karlův most a Petřínskou rozhlednu, tak jsme si mezi sebou říkaly, že jsme pyšné, kam se naše země posunula i díky podnikání a manažerskému umu českých žen. Za tu řádku let jsme s mnoha bavorskými podnikatelkami kamarádky a vidíme díky té historické i geografické blízkosti neuvěřitelnou mentální podobnost, zejména v úsilí dělat věci nejlépe, jak to jde, nebát se začít znovu, když to předtím nešlo, tak, jak jsme si přály.

ptala se Eva Brixi
www.stredoceske-podnikatelky.cz