Ing. Jaroslava ValováIng. Jaroslavu Valovou, zakladatelku řetězce prodejen SIKO KOUPELNY a.s., jsem poznala především jako nesmírně pracovitou, houževnatou a skromnou ženu. Nikdy neměla ve zvyku chlubit se úspěchem, který korunoval její odvahu založit a vybudovat značku, jež má dnes na trhu nevšední pozici. Začínala z ničeho, ale s odhodláním a vírou. 

Ale nebyla na náročný úkol sama. Od vstupu do podnikání při ní stály všechny tři děti, které dokázala motivovat, nadchnout a vtáhnout
do dramatu, jemuž se říká business.

Jaroslava Valová měla a má jeden dar – vidět svět očima zákazníka. Byl to před těmi 27 lety jeden z jejích odrazových můstků. Dnes firma představuje ucelený koncept, který odolává konkurenci a těší akcionáře. Celkem 53 prodejen, 41 v Česku a 12 na Slovensku, a nespočet věrných klientů a fandů, spokojených spotřebitelů, kteří díky SIKO koupelny a kuchaně bydlí podle svých představ. Na Pražském hradě přebírala 19. dubna tohoto roku významné ocenění – stala se Manažerkou čtvrtstoletí. Korunována titulem, který jí stejně jako devíti ostatním výjimečným osobnostem udělila
Česká manažerská asociace při příležitosti
25. ročníku soutěže MANAŽER ROKU, vstoupila do dějin jako vzor manažerského umu, jako vizionář, jako člověk, jehož životní energie vytvořila ze snu a píle ojedinělou platformu zkušeností, z níž dnes čerpají synové Vítězslav a Tomáš a dcera Jana:

Vaše podnikatelsko-manažerská dráha i přesto, že firmu postupně předáváte svým třem dětem, zdaleka nekončí. Zkušenosti, které jste získala, jsou cenné. Jaké z nich byste ráda, aby vaši nástupci měli na paměti a nikdy na ně nezapomněli?

Mohu to shrnout do několika základních vět. Promyšleně, s odvahou i opatrností, jít za svým cílem. Přemýšlet hlavou zákazníka a neustále se přesvědčovat, jestli mu rozumíme a on rozumí nám. Slušné a empatické chování. Důvěra se zklame jen jednou.

Podle jakých principů se vaše firma řídí?

Máme silné firemní hodnoty. Nikoliv proklamace, ale jednoduché zásady práce a především spolupráce. Jednou z mých základních hodnot je heslo „mysli na druhého v řadě“ neboli předávej informaci a vše dělej tak, aby na tebe ten druhý mohl jednoduše, rychle a bezchybně navázat. Pokud na to všichni myslí a řídí se tím, pak je radost v týmu spolupracovat a výsledky se musí dostavit.

Čím se liší podnikání dnes od vašich za­čátků?

Podnikání devadesátých let bylo hodně jiné. Všudypřítomné nadšení ze svobody dodávalo nejen podnikatelům, ale i jejich zaměstnancům chuť překonávat často i sám sebe, pracovat enormní počet hodin a za každých okolností uspět. Dnes se dává větší důraz na pohodlí, volný čas a využití všeho, co nabytá svoboda umožňuje. Hodně podnikatelů tehdy začalo na zelené louce či zachraňovalo fabriky se zavedenými značkami i za cenu velkých obětí. My jsme začali jen s rodinnými úsporami a krůček po krůčku jsme své podnikání rozšiřovali až do téměř čtyřmiliardového obratu. Neopakovatelnost porevoluční doby posloužila i divokým praktikám. Nepoctivým či agresivním podnikatelům to umožnilo dostat se snadno k ohromným majetkům díky svému postavení či známostem z minulé doby. Domnívám se, že proklamace o tom, že všichni měli stejnou startovací čáru, není pravdivá.

Měla jste nějaký životní vzor?

Určitě to byl můj otec. Byl to velký vlastenec a náčelník Sokola. Všechny tři sestry jsme díky tomuto vzoru dosáhly nějakých úspěchů. Starší sestra Ludmila byla šestinásobnou mistryní světa na divoké vodě v 60. letech, sestra Jana za svoji sokolskou a veřejně prospěšnou činnost získala ocenění Čestný občan Dobříše. Já jsem byla úspěšná v podnikání. Věřte, nevěřte – naše sokolská výchova nás poznamenala natolik, že já, sestra Jana a neteř Tamara budeme letos veřejně cvičit. Jsem totiž taková zvláštní „miliardářka“, která chodí s partou 36 sokolek nacvičovat skladbu Cesta na Všesokolský slet, který bude ve svátečních dnech 1.–6. července v Praze.

Při příležitosti ocenění Manažerka čtvrtstoletí jste zdůraznila, že názorové střety týkající se rozvoje firmy jste společně s dětmi vyřešili vždy shodou a že také velmi často končily větou: Máma má pravdu... Myslím, že je to více než výhra v loterii. Plyne z toho obrovská síla, energie jistoty, motivace...

Je pravda, že v našem základním rodinném týmu jsme byli každý jiný. To byla vlastně naše velká výhoda. V rodinné firmě jde ego stranou a musí se hledat řešení, které je nejlepší a je ve společném zájmu. A skutečnost, že i po tolika letech společného podnikání jsou moje děti i další spolupracovníci pořád ještě zvědavi na můj názor, to považuji za úžasnou osobní odměnu.

Budovat značku na zelené louce bylo riziko, které s sebou neslo nutnost pokory, odvahy i značný díl racionality. Nikdy jste nestavěla vzdušné zámky a nepouštěla se do neznáma. Jak jste odhadovala, co bude v daný okamžik prospěšné, do čeho jít, do čeho ne?

Máme všichni z rodiny ekonomické vzdělání, a to bylo dobrým základem pro vyhodnocování různých obchodních příležitostí a situací. To nám usnadnilo ta správná rozhodnutí. Je třeba mít na mysli, že zásadní rozhodnutí se rodila jak v rodinném týmu, tak s našimi loajálními a obětavými zaměstnanci. Jistou roli u mne osobně sehrála také intuice a schopnost vidět věci očima zákazníka.

Dnes jste prosperující obchodní společností, která má respekt, řadu ocenění, nálepku serióznosti. Jaká odříkání či prohry váš úspěch provázely?

Odříkání člověk nevnímá, prostě nastoupí do vlaku, dá do toho všechny svoje prostředky i spoustu času. Funguje, často na pokraji sil, ale prostě jede. A když dodržuje pravidla a nedělá unáhlená rozhodnutí, tak se ta vynaložená námaha může obrátit v úspěch.

Byly určitě i okamžiky, kdy jste si nevěděla rady. Mívají je všichni poctiví podnikatelé. Co jste dělala v takovém případě?

Takové okamžiky byly a jsou. Některé se dají vyřešit radou v rámci rodiny či radou s využitím odborníků. Horší jsou ale situace, kdy rada neexistuje. Pokud si nevíte rady kvůli tomu, že právo je těžko vymahatelné a legislativa je nejednoznačná, pak je to opravdový problém. Užírá to energii, chuť a připadáte si jako v loterii. I takové situace ale musí podnikatel zvládnout.

Jak byste charakterizovala SIKO KOUPELNY dnes? Silnou zákaznickou orientací, důrazem na jedinečnost, snahou odlišit se od konkurence?

Zákaznická orientace s důrazem na poskytování perfektních služeb na klíč spojených se zařizováním bydlení či jeho rekonstrukcí; zaměření na moderní technologie pro koupelny i kuchyně, rozšiřujeme nabídku úspěšných stylových řešení, které nemají v Evropě obdoby.

Děti s vámi podnikaly vlastně od počátku. Byla jste přísná a nesmlouvaná. Co jste se snažila potomstvu tímto přístupem vštípit?

Budovat vzájemnou důvěru a spoleh na druhého, jít příkladem. Ale zároveň být dobrou mámou, na kterou se mohou v každé situaci obrátit o pomoc.

Ve slovníku se nám stále častěji objevuje slovíčko hodnoty. Začínáme je znovu hledat, vyžadovat, potřebujeme je pro celoživotní orientaci a spokojenost. Souvisí s udržitelností a celospolečenskou odpovědností. S touhou být užiteční. Jak to vnímáte?

Občas mě mrzí, že se o hodnotách víc mluví než se žijí. S obavami sleduji rozpad rodiny. Hovoříme o křesťanských hodnotách a nevíme o nich nic. Nevážíme si své historie a statečných lidí, kteří dokázali obhajovat v každé době morální hodnoty a bojovat proti bezpráví. Nemohu uvěřit, že mladí lidé neumí odpovědět na otázku, co se stalo 17. listopadu, kdo to byl Opletal, Palach, či dokonce ani Havel. Nerozumím tomu.

Ženy podnikatelky a manažerky bývají označovány jako ty, které to mají v životě o něco komplikovanější než jejich mužské protějšky. Souhlasíte s tím?

Já nevím, možná ano. Pociťovala jsem to spíš za mlada, ještě za minulého režimu. Sice se mluvilo o rovnoprávnosti, ale ženy to neměly jednoduché. Mnoho věcí na trhu chybělo, žádné polotovary k vaření, oblečení na děti jsme si často musely ušít. A dnešní muži, myslím, více pomáhají v domácnosti. Proto nevidím ženskou roli v souladu s náročným povoláním za fatálně komplikovanější.

Máte neskonalou vitalitu, která vyzařuje z vaší tváře, úsměvu i gest. Zvládáte toho neskutečně mnoho. V čem je tajemství tohoto úspěchu?

Já opravdu nevím. Je třeba vnímat, co všechno kolem nás je hezké, nehubovat na kde co, mít rád lidi a pracovat s chutí.

otázky připravila Eva Brixi