Je to již nezbytnost. Vědět, že nemohu vylít prošlé oční kapky do záchodu, „ztratit“ na okraji lesa tři petlahve stejně tak jako „neviditelně“ vyhodit z auta starou pneumatiku do příkopu. Víme, že ne se vším si příroda poradí, začínáme si cenit pitné vody a přemýšlíme nad tím, od koho si koupíme ovoce a zeleninu. Učíme se naslouchat starým, nemocným či nenadálými životními okolnostmi zasaženým lidem. A začínáme pomáhat. Ne proto, abychom byli slavní, ne proto, že je to trend. Opět začínáme ctít vztahy, pomoc, životní prostředí. A není nám jedno, jak budou žít naše děti. Drogerie a parfumerie ROSSMANN je jednou z firem, k níž zásady společenské odpovědnosti a světové udržitelnosti nedílně patří. Hovořila jsem o tom s manažerkou komunikace Mgr. Olgou Stanley:

Společenská odpovědnost firem a udržitelnost jsou témata, jimiž značka Rossmann v České republice přímo dýchá. Proč však tento směr? Je to pracné a ne každý takový přístup umí ocenit...

Protože nás to baví. Rádi obětujeme trochu času navíc pro dobrou věc, která dává smysl. Věříme, že oslovíme své zaměstnance a potažmo i své zákazníky, kteří tuto naši inciativu ocení a bude pro ně inspirací.

A co bylo prvotní motivací k tomuto zaměření? Osobní příběh někoho z managementu? Špatná zkušenost, hledání smysluplnosti v podnikání nebo péče o image značky?

Když jsme přemýšleli nad tím, jak vytvořit nový koncept společenské odpovědnosti, prvořadé pro nás bylo, aby se určité principy odpovědného přístupu k sobě a okolí začaly promítat více dovnitř firmy, a inspirovaly tak naše vlastní zaměstnance. Proto jednoznačně vyhrála cesta spojit se se zajímavými lidmi a jejich projekty, jejich prací a názory, které jsou inspirativní, a ty šířit jak uvnitř firmy mezi zaměstnanci, tak mimo kanceláře firmy ROSSMANN. Důležité je, že jsme na tu cestu vykročili a my sami chceme být odpovědnější a zdravější firmou.

Účastníte se zajímavých projektů – které to v současnosti jsou? A co je charakterizuje?

Naším hlavním projektem je projekt 5 000 000 Kč pro dětský úsměv za spolupráce s Nadací Naše dítě. Jeho šestý ročník právě skončil a podařilo se nám vybrat neuvěřitelných 5 228 582 Kč.

Poprvé jsme se letos ve spolupráci s Babyoffice účastnili festivalu sportu pro děti Sporťáček, jehož cílem je směřovat děti od počítačů k různým sportovním aktivitám a rodiče upozorňovat na to, kde tyto sportovní aktivity ve svém okolí najdou. Dále jsme byli součástí akcí neziskové iniciativy TEDx, konference, jež má za cíl sdílet mimořádně inspirující nápady a daří se jí to již více než 30 let na celém světě.

Tyto akce zapadají do našich pilířů projektu ROSSMANN Inspiruje, kterými chceme podporovat v rámci společenské odpovědnosti nás a své okolí: vzdělávání a rozvoj, dobré skutky, dobrovolnictví, rodičovství, zdraví a ekologie.

Jak a čím byste letošní rok ve zmíněných aktivitách rádi zakončili?

Naším cílem je se soustředit na děti a zlepšení povědomí o tom, co vlastně se pod značkou CSR skrývá. V plánu máme zapojit se do skvělého projektu, který je právě na tuto tematiku zaměřen a učí děti odpovědnosti již od školky. Podrobnosti nebudu prozrazovat, ale již brzy ho budeme komunikovat do světa, jak našim zaměstnancům, tak našim zákazníkům, tak široké veřejnosti. Přejeme si, aby do podobných projektů vstupovaly další a další firmy a stalo se to součástí jejich firemní strategie, tak jako je to u nás. ROSSMANN se i tímto chce stát partnerem smysluplných projektů, a ne být pouze vnímán jako prodejce drogistických výrobků.

Je složité komunikovat vaše nápady a novinky ve společenské odpovědnosti konečným zákazníkům?

Domnívám se, že jsme někde napůl cesty. To, co je ve světě na západ od nás běžné, se u nás teprve postupně vytváří. Komunikace těchto aktivit bude vždy složitá. Ale z mé zkušenosti s projektem Dětský úsměv stačí již vím, že aby se zákazníkům sdělil a vysvětlil výsledek této charitativní kampaně správně, musíme u nich nejprve vzbudit zájem. Pak vidíme, že je to zaujme a mají důvěru v to, že vybrané prostředky skutečně pomohou tam, kde jsme slíbili, že pomáhat budou. S komunikací aktivit, které jsme začali realizovat v rámci projektu ROSSMANN Inspiruje to dle mého názoru bude podobné. Jakmile se ale promítnou i do života našich zákazníků, kteří u nás denně nakupují, tak si myslím, že pochopí jejich smysl a uskutečnit další novinky bude již jednodušší. Jsou to naši zaměstnanci a zákazníci, kteří nás budou moci ohodnotit a dát nám zpětnou vazbu. Velmi bychom si přáli, aby byla pozitivní a třeba my přispěli svou troškou do mlýna k tomu, aby se jejich životy změnily k lepšímu. Toto je samozřejmě běh na dlouhou trať, ale o to je důležitější, aby byly projekty smyslu­plné a dlouhodobě udržitelné.

Roste jejich zájem například o pomoc dětem?

Ano, zájem roste a myslím, že provázání společensky odpovědných aktivit tímto směrem má opodstatnění. Jednou z našich hlavních zákaznic je maminka s dítětem. A samy maminky moc dobře ví, co kdy a kde společnost pro ně v nelehké době dělá. Rádi bychom naší pomocí přispěli a soustředili se právě na tuto oblast.

Může si i jednotlivec zakódovat určitá pravidla společenské odpovědnosti nebo udržitelnosti do svého osobního života? Co třeba patří k ekologickým pravidlům ve vašem osobním životě? Vracíte nepoužité léky zpět do lékárny, odkládáte vybité baterie na určená místa, třídíte odpad z domácnosti?

Mám v tomto jasno. Společensky odpovědní se určitě nerodíme, v tomto nás utváří prostředí, ve kterém vyrůstáme a žijeme. Já jsem měla to štěstí, že jsem byla vychovávána tím pro mě správným způsobem, tedy chovat se šetrně a odpovědně a myslet na druhé. Později v dospělém věku jsem žila delší dobu v zahraničí a seznámila se na vlastní kůži s dobrovolnictvím v několika projektech. Za tuto zkušenost jsem nesmírně vděčná, jelikož mi otevřela oči a umožnila nahlédnout do životních situací a prostředí, kam bych se v průběhu mého pracovního života neměla příležitost podívat. Co se týče léků, baterek a třídění odpadu, to považuji za automatické a nepřemýšlím nad tím, prostě to dělám a vychovávám k tomu i svou dceru. Ta si vůbec nedovolí použít směsný odpadkový koš k tomu, aby vyhodila prázdný karton od mléka!

za rozhovor poděkovala Eva Brixi