Se Štěpánkou Duffkovou jste se již v Madam Business setkali. Před pěti lety jí patřila titulní stránka, působila tehdy v jisté nadnárodní společnosti, kde mimo jiné prosazovala rovné příležitosti žen a mužů. Tentokrát jsem se s ní bavila na zcela jiné téma. Věnuje se podnikání malých a středních firem, rozhodla se jít vlastní cestou, řídit svůj život jinými pravidly než dříve:

Ještě nedávno jste působila ve velké korporátní firmě. Nyní je to o 360 stupňů jinak. Podnikáte jako OSVČ. Je to asi velký rozdíl mezi dvěma zdánlivě shodnými světy...

Je to obrovský rozdíl. Je potřeba si asi říct, co v danou chvíli vašeho života chcete, a pak se podle toho zařídit. Korporace mě naučily moc a daly mi toho moc. Ale teď preferuji pracovat sama na sebe a určovat si strategii podnikání sama.

V čem vidíte výhody „ičaře“? Jste pánem svého času, svých myšlenek, místa, kde podnikáte?

Máte naprostou pravdu, na jedné straně je svoboda, časová flexibilita, ale na straně druhé je to obrovská zodpovědnost a nejistota. A teď si vyberte: korporátní relativní jistoty, nebo naprostou nejistotu podnikatele?

Je to opravdu větší zodpovědnost?

V podnikání vás nikdo nenutí ráno brzy vstát a pracovat. Podnikání je sebedisciplína a zodpovědnost. Když nebudu dobře pracovat, zákonitě se to projeví okamžitě na mém účtu. Když v pracovním procesu jako zaměstnanec nebudete nějaký čas pracovat naplno, trvá to někdy měsíce, než to někdo začne řešit.

Pracovat v nadnárodní společnosti bývá pro manažery spojeno se značným stresem, člověk vydává vše, pokud mu síly stačí. Jak je tomu nyní ve vašem případě?

Já a stres jsme trochu kamarádi, docela ráda pracuji pod stresem. V korporacích je stresu opravdu hodně, teď zpětně přemýšlím, jestli to není často stres uměle vytvářený. Momentálně mám stres taky, ale je to taková ta hladinka, která mě motivuje k výkonu. Někdy právě propadám stresu nejistoty, co bude za měsíc, co bude za půl roku? Musím věřit tomu, že jsem pro lidi, s kterými spolupracuji, prospěšná. A taky jsem se naučila řešit věci tak, jak postupně přicházejí, mám takové sebekoučovací zvolání „Až tam budeme“, to si musím opakovat, když začnu řešit „nesmrtelnost chrousta“.

Podnikáte na principu TABu, jde o americký franchizový koncept. Co to vlastně je? Čím se zabýváte?

The Alternative Board je nástroj na podporu malých a středních podnikatelů. Princip spočívá v pravidelném setkávání se podnikatelů (výkonných ředitelů) z různých firem. Setkání jsou jednou měsíčně, na zasedání je šest až osm podnikatelů – členů. Každý člen na zasedání přichází s tématem/problémem, které právě ve firmě řeší. Tato témata jsou zpracovaná do jednotné struktury, podnikatel téma přednese a ostatní podnikatelé sdílejí své zkušenosti, co jim v podobné situaci fungovalo, a naopak co nefungovalo. Na toto zasedání navazuje individuální koučink, kde už s podnikateli společně hledáme, jak podněty ze zasedání zavedeme do denní praxe.

Pracujete tedy více méně na regionálním principu, dáváte dohromady podnikatele či manažery malých a středních firem a vedete je k úspěchu. Čím vstup do skupiny motivujete?

Je to přesně, jak říkáte. Motivací bývá potřeba něco změnit, nebo se ujistit, že daný směr firmy je správný. Jsou tři hlavní věci, co podnikatelé říkají, že jim zasedání TABu přináší: 1. Sdílení; 2. Zamezení špatným rozhodnutím; 3. Zprostředkování pohledu z jiného úhlu, a to bývá velmi silné. Následná individuální schůzka je proces, kdy se mění myšlenky v činy. Určitě to sama znáte, kolik se vám honí nápadů v hlavě a kolik jich zanikne, jelikož navždy zůstanou pouze ve sféře myšlenky, a ne činu. A to, že mé působení je v regionu, to se mi moc zamlouvá, jednak podnikatelům mohu slíbit, že nebudou na zasedání jezdit hodiny, a mně samotné se líbí pracovat v regionu, kde bydlím.

Jaká jsou pravidla hry?

Hra je velmi férová. Podnikatelé mi dají pět hodin měsíčně, avšak společně musíme dosáhnout hmatatelných výsledků. Spolupráce je na bázi měsíčního členství, které zahrnuje zasedání TAB boardu, individuální schůzku a online nástroje (analýza firmy, nástroj na strategické řízení firmy, osobnostní test DISC). Členství je možné vypovědět z měsíce na měsíc, takže chápete, že to je na mne obrovský tlak, že musím přinášet firmě či podnikateli přidanou hodnotu, aby spolupráce byla prospěšná a dlouhodobá.

Kolik hodin denně pracujete?

Tak to je těžká otázka, myslím, že pracuji hodně, ale výhoda je, že si udělám přes den čas na kondiční procházku se psy lesem a pak pracuji večer. Proto se to dá špatně spočítat. Jsem člověk, který vůbec nekouká na televizní obrazovku. Procházky v lese a fakt, že nekoukám na televizi, je možná recept na mou neustále dobrou náladu.

Můžete na modelovém příkladu vysvětlit, co taková setkávání a koučink členům skupiny přináší?

Konkrétní případ byl, že podnikatel nebyl spokojen s výkonem a přístupem svých zaměstnanců na dílně. Situaci jsme probrali, identifikovali jsme, že by bylo prospěšné změnit fixní mzdu na pohyblivou mzdu podle pracovního výkonu. Podnikatel si posbíral zkušenosti v odměňování zaměstnanců od ostatních podnikatelů, nastavil nový systém odměňování a najednou jsou jeho zaměstnanci více aktivní a zatažení do života firmy. Dál se věnujeme třeba tomu, jak neprofitabilní servis změnit na profitabilní. Jde většinou o spoustu malých kroků a změn, konzistenci a vytrvalost, ale podnikatel už na to není sám. Má poradní nástroj – zasedání TAB boardu a konzistenci mu zajišťuji já tím, že si jasně vytyčíme cíl a jdeme za ním.

Prý pracujete s osvědčenou metodou afirmací. V čem je princip? Funguje to?

No to je taková moje libůstka. Já opravdu věřím, že úspěch je v hlavě a hlava se dá do jisté míry programovat. Jedna z možností, jak hlavu a následnou realitu programovat, je právě afirmace. Afirmace je věta, do které si dáte, jak chcete, aby vypadal cílový stav. Má to několik podmínek. Věta musí být v přítomném čase, musí být pozitivně formulovaná a musí být aktivní (to znamená: nesmí tam být sloveso přeji si či chci, ale v poloze, že už to je). Formulace také nesmí být omezující. Příklad: Každý měsíc mám minimálně další dva zákazníky. Pak si najdu rituál, kdy si tuto větu opakuji, někdo to dělá před spaním, já to dělám při kondiční chůzi v lese nebo při jízdě v autě. Někdo na to nevěří, ale mně to funguje a opravdu mě baví pozorovat, jak se věci dají do pohybu. Co je třeba podotknout: jasně že nesmíte být pasivní.

Kolik by měla mít vaše skupina členů, aby byla setkávání efektivní?

Pracovní skupina TAB boardu má ideálně šest až osm členů, ale byla i zasedání, kde se sešli čtyři podnikatelé a výsledek byl super, na jednotlivá témata bylo víc prostoru, ale smysl boardu je být maximálně efektivní.

Franchiza je běh na dlouhou trať a podpora převzatého know-how něco stojí. Není to příliš velký závazek?

Někdy si říkám, že je to peklo, ale vybrala jsem si tuto cestu sama, takže věřím, že se mi vložené investice navrátí. Před půl rokem jsem se s hrůzou probouzela i usínala, teď jsem přesvědčená, že je to správný směr. Není to procházka růžovým sadem, ale dává mi to smysl a o to mi v životě jde.

Kde berete radost z businessu?

Moje radost je, když vidím, že se lidem, kteří se mnou spolupracuji, daří. Taky mám radost z toho, že si každý měsíc mohu říct, že to dokážu. A největší radost je, když mi zavolají s nabídkou na práci v korporaci a já ji s klidem v duši odmítám. Když jsem tu kárku roztlačila, tak ji teď přece nezastavím.

ptala se Eva Brixi