Obchod. V mnoha diskuzích je v centru pozornosti. Konečně? Jak se to vezme. Obchodníci totiž jako by po roky byli těmi, kdo občanům a státu jen škodí, výrobce obírají o první poslední a jediné, co je zajímá, jsou marže... I když, přiznejme si, ani v tomto oboru nejsou svatouškové. A tak, jak dynamicky jde odvětví ve svých proměnách vstříc nám, zákazníkům, tak dynamicky přináší zprávy pozitivní i negativní. Jednou jsme naštvaní, když koupíme mleté maso, které s masem nemá nic moc společného, jindy jsme nadšení, že můžeme vzít auto a kdykoli zajet na pořádný rodinný nákup, o svátcích, v neděli, pozdě večer. Zkrátka obchod jako celek se za uplynulých pár desítek let výrazně proměnil, a ta cesta, již urazil, je křivolaká a není jen o úspěších. Lemují ji prohry, skandály i omyly, což patří k businessu co svět světem stojí. Pro prezidentku Svazu obchodu a cestovního ruchu Ing. Martu Novákovou jsem si po čase připravila zase pár otázek:

Onehdy mě vystrašila jedna účetní firma s tvrzením, že i naše vydavatelství bude muset používat od příštího roku registrační pokladnu i přesto, že žádnou hotovost nepřijímáme...

Už bych nepoužívala termín registrační pokladna, technologie se vyvíjejí neuvěřitelným tempem, na to nezapomínejme! Nyní jde o celkově nový systém pojmenovaný elektronická evidence tržeb, jehož cílem bude omezit daňové úniky a zvýšit příjmy státu o miliardy korun ročně. Ministerstvo financí nemá v úmyslu zavádět klasické registrační pokladny, o jakých se hovořilo v minulosti, ale půjde o online registraci tržeb v centrálním úložišti bez nutnosti ukládat data v samotných přístrojích. Bude to mít i pro samotné uživatele řadu výhod, pokud však nepřijdou výjimky výjimek. Osobně si myslím, přestože to mnohým subjektům nahání hrůzu, že tato změna přinese celkové ozdravění finančních toků, posvítí si na největší nepoctivce tím, že bude jasné, kdo příjmy daní a kdo ne. Testovací provoz by měli v lednu 2016 zahájit hoteliéři a restauratéři. V dubnu by měli přijít na řadu obchodníci a v červenci všichni ostatní živnostníci či podnikatelé ve svobodných profesích.

Myslíte si, že mezi drobnými živnostníky – obchodníky, jako jsou třeba instalatéři, prodejci suvenýrů, profesionálové poskytující údržbu zahrad, výrobci domácích marmelád, majitelé prodejen keramiky či doplňků stravy, je hodně těch, kteří přijímají platby, jež se nikdy nezdaní?

Odpověděla bych jinak – je mezi nimi převážná většina těch, kteří pracují poctivě, daně platí a za své daně chtějí mít určitý komfort od státu. Třeba čisté chodníky, fungující městskou dopravu či perfektní školství. Nabízí se otázka, jak na prvotřídní servis stát vydělá. Jestli nebude tedy přece jen lepší měřit všem stejně, například udělat jednou provždy pořádek ve výběru daní a prostředky získané tímto způsobem rozdělovat třeba do zdravotnictví, na podporu kvalitnějšího života seniorů nebo do školního stravování. Ti poctiví obchodníci jsou dnes oproti těm, co švindlují, v nevýhodě. A toto by se mělo srovnat.

Když ke mně přijede v sobotu pedikérka, ráda jí zaplatím za časový komfort i výtečnou službu. Dám jí peníze a nechci účtenku. Jak ji kdo donutí, aby příjem zadala do systému?

Pouze vy tím, že od ní tu účtenku požadovat budete. Sice na vás může být naštvaná, na druhé straně jí můžete vysvětlit, že i vy jako zaměstnanec platíte daně i jako zaměstnavatel platíte daně, tak proč by ona neměla být ve stejné pozici? Vy přilepšujete jí, ale vám jako zaměstnanci nikdo nepodstrkuje třeba jednou týdně nějaké peníze jen proto, abyste ho měla v oblibě, z ruky do ruky. V tom to je. Tak vnímám problém já.

Živnostníci, třeba majitelé cukráren, kavárniček, obchůdků s kosmetikou, butiků si ale naříkají, že mají složitější život než kdokoli jiný u nás. I svaz obchodu to potvrdil u příležitosti nedávné mezinárodní konference Retail Summit v Praze...

Ano, obchod není jen o velkých řetězcích, ale také o drobném podnikání. Pro 550 000 OSVČ je jejich živnost hlavním příjmem, zaměstnávají tedy sami sebe. Kdyby najednou přestali a zaplnili by úřady práce, bylo by to asi hodně rozpačité. Chápeme, že OSVČ musí práci ne­jen odvést, ale i získat. Nikdo jim nezaplatí dovolenou, nikdo jim nepřidělí služební auto. A když se odběratel rozhodne, tak živnostníkovi nezaplatí, a ten má jen omezené nástroje, jak peníze vymoci, na rozdíl od velkých firem. Na své výrobní prostředky si musí vydělat sám, nikdo mu nekompenzuje přesčasy, nikdo mu nepřidá na penzijní připojištění ani na stravenky. To však neopravňuje tyto podnikatele k tomu, aby neplatili daně tak, jak se má, a inkasovat peníze „bokem“ – v nevýhodě jsou pak všichni ostatní, kteří daně platí v roli zaměstnanců.

Víte, tahle otázka je zbytečně složitá – u nás jsme si zvykli vše si dělat tak nějak po svém, hledat výmluvy, kličkovat, vymýšlet nevymyslitelné. Samozřejmě je to svým způsobem i odezva na celkovou morální situaci v zemi, na kauzy velkých hráčů businessu, na politikaření, nesprávné hospodaření státních podniků. Vše bychom však měli brát více s rozumem než to posuzovat emocemi. A když většina podnikatelů například prostřednictvím svých profesních uskupení volá po narovnání podmínek k podnikání už více než dvě desetiletí, pak si myslím, že k takovým podmínkám by měl patřit i stejný metr k výběru daní. Ne pro každého podnikatele to bude z počátku optimální, zejména pokud jde o jeho zvyklosti, ale systém by měl být natolik jednoduchý a dostupný, že nikomu nezpůsobí komplikace.

Nyní jste aktivní v protestu proti chuti některých zákonodárců zakázat ve vybraných dnech prodej v obchodech s plochou větší než 200 čtverečních metrů. Proč?

Návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, který je podle našeho názoru diskriminační a nechrání nejen podnikatele, ale ani zaměstnance a spotřebitele, je podle nás i odborníků v odvětví špatným krokem. Jakákoliv regulace prodejní doby zákonem je neodůvodněným zásahem státu do soukromoprávních vztahů podnikatelských subjektů. Tvrzení, podle kterých je v ČR nejliberálnější maloobchodní prostředí v rámci EU, jsou zavádějící. Podle oficiálních údajů otevírací dobu obchodů kromě ČR nereguluje dalších 10 zemí EU. Sedm států EU reguluje otevírací dobu jen částečně, bez specifického právního předpisu. Pouze deset zemí EU pak reguluje otevírací dobu maloobchodu administrativně. Uzavření velkých prodejen by pro jejich pracovníky znamenalo kratší pracovní dobu, a tím i nižší mzdy. Pokud by byly stávající mzdy takovým pracovníkům zachovány, je logické, že by část zaměstnanců velkých prodejen musela být propuštěna. Tuto skutečnost si uvědomilo Maďarsko v momentě, kdy se proti omezení otevírací doby velkých obchodů zvedla vlna odporu, která vyústila do masivní petice protestujících. V čele těchto aktivit jsou přitom maďarští odboráři – představitelé zaměstnanců v maloobchodních sítích. Což je zcela opačný postup, než jaký volí odboráři v ČR.

Co když bude zákon přece jen schválen?

Bude mít zásah nejen do prohloubení nezaměstnanosti, ale i na oblast cestovního ruchu a na celou ekonomiku ČR. Nejde o fikci – možné dopady totiž vyčíslilo sousední Slovensko. Podle Ministerstva financí Slovenské republiky by se uzavření velkých prodejen projevilo poklesem HDP ve výši 0,26 procenta. I když je slovenský zákon „o povinnom odpočinku v nedeľu“ koncipován v širším kontextu než uvažovaný český zákon, lze na základě modelové modifikace slovenského kroku do českých podmínek předpokládat denní propad tržeb v uzavřených maloobchodech zhruba ve výši 700 milionů korun, včetně propadu odvodů DPH. Státní rozpočet ČR by tak přišel ročně o stovky milionů korun za situace, kdy všechny strany vládní koalice mluví o potřebě efektivnějšího výběru daní.

No, a jsme zase u daní. Na jedné straně chce stát udělat pořádek v jejich výběru elektronickou evidencí tržeb, na druhé straně se hodlá připravit o velké peníze tím, že zakáže obchodovat o svátcích...

Ano, je to velmi rozporuplné. Myslím, že bychom se měli společně dívat na obchod i jako na odvětví, které není třeba jen kritizovat, ale také občas pochválit. Nejenže je obrovským zaměstnavatelem, například žen (umožňuje třeba flexibilní pracovní dobu), nejenže o stovky procent zvelebil kulturu prodeje v Česku, dal také prostor k seberealizaci řady lidí, kteří do života uvedli spousty nádherných nápadů, obchodních konceptů, dal vyniknout erudovaným osobnostem, vychoval novou nastupující generaci manažerů, obrovské prostředky věnuje na charitu, rozvíjí programy udržitelnosti a sociální odpovědnosti, nemalé prostředky uvolňuje na vzdělávání zaměstnanců. A pak – obchod je jako celek v České republice významným investorem. Poslední věta mne vede ještě k úvaze o tom, jak se na to právě ti, kteří do nákupních center a jejich fungování investovali, budou nyní dívat, když jim na sedm dní v roce prostě přikážeme zavřít? To hraničí s ochranou investic.

Navíc je náš životní styl dnes trochu komplikovaný. Vytížení lidé, kteří se z práce vrací kolem osmé večer, chodí nakupovat o víkendech a často právě o svátcích, jindy prostě nemají možnost. A nový kostýmek nebo novou kuchyň asi nepořídíte za pět minut...

Souhlasím s vámi, nedostatek času nás, lidově řečeno, válcuje. Proto náročnější nakupování skutečně odkládáme na chvíle, kdy se tolik nemusíme dívat na hodinky, máme čas o zboží přemýšlet, vyzkoušet si ho, porovnat. A když už v nákupním centru jsme, zpravidla zůstaneme i na oběd nebo na večeři, odpočineme si nad dobrou kávou a zákuskem, nebo jdeme do kina...

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR má dnes velkou příležitost k argumentaci a obhajobě principů podnikání. Co vás ještě čeká v nejbližších měsících?

Především v květnu valná hromada, na které bychom měli zdokumentovat, jak jsme za uplynulý rok posílili fungování svazu. Za pochodu měníme strukturu aparátu, vymezujeme kompetence. Čeká nás však stěžejní úkol – vytvořit takovou platformu, která by lépe odpovídala potřebám jednotlivých skupin obchodníků, které se značně liší. Vyjít všem vstříc a zastřešovat stanoviska jednotným výstupem informací, které nás budou reprezentovat, to je cíl. Systém, na jehož základě jsme hájili kultivaci podnikatelského prostředí v době, kdy jsme svaz zakládali, se již přežil a není na tom nic divného. Hledáme tedy cesty, jak lépe sloužit členům, a to v celém spektru jejich potřeb. Věřím, že se to podaří.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi