O podnikatelkách a manažerkách píšeme v Madam Business neustále. Ale o manželkách šéfů firem moc ne, jako by jejich role byla méně důležitá. Životní příběh Ing. Hany Burešové otvíráme v době, kdy se ve škole seznámila s budoucím manželem. Brzy se stala nejen matkou jeho dětí a starala se o společnou domácnost, zároveň byla krůček po krůčku vtahována do rodící se a rozvíjející firmy Veskom, kterou Ing. Bureš vybudoval se svými společníky. Není divu, že nakonec se stala spolupracovnicí „na plný úvazek“.

Jak byste popsala život s úspěšným podnikatelem a projektantem? Co se vám na něm líbí a bez čeho byste se ráda obešla?

Nepoznala jsem manžela jako úspěšného podnikatele a projektanta, ale nejdříve jako studenta, projektanta v ČKD i jako začínajícího podnikatele. Náš vztah trvá velmi dlouho. Seznámila jsem se s ním jako s maturantem na průmyslové škole stavební, kde jsme oba studovali. Já jsem byla o ročník níž, a tak jsem k němu již tehdy vzhlížela jako k tomu staršímu a rozumnějšímu a úspěšnému studentovi. Záhy začal předávat studijní rady i podklady. Poznala jsem v něm spolehlivého partnera, který má rád nové výzvy a dokáže i riskovat, ale nikdy nehraje vabank. Riziko dokáže dopředu analyzovat a zhodnotit, co vkládá v sázku a co přinese. Poznala jsem ho i jako hráče na basovou kytaru v rockové skupině, a hraní mu zůstalo jako koníček do dneška. Vždy se dokázal postavit před lidi a být lídrem. Především v úplných začátcích podnikání, kdy doba byla průkopnická, v mnohém nebylo z čeho čerpat zkušenosti a ani historicky na co navazovat. Žiji vedle člověka, na kterého můžu být pyšná, jaký je i co dokázal. Jestli se mi na něm něco nelíbí, nebo bez čeho bych se ráda obešla, jsou v podstatě jen banality, nechá nezastrčenou židli, neuklidí si dopitý hrneček.

Dlouho jste stála mimo firmu, ale teď už v ní figurujete jako manažerka. Považujete za výhodu, když je vaším spolupracovníkem manžel, člen rodiny?

Ano, oficiálně jsem stála mimo Veskom. Deset let po našem vzájemném seznámení přišel manžel s nápadem začít podnikat se svými kolegy z ČKD a chtěl znát můj názor. Souhlasila jsem, věděla jsem, že se rád pouští do nových výzev, nebojí se jít do rizika, a přesto všechno je spolehlivý a zodpovědný. Doma jsme měli roční holčičku, já byla na mateřské dovolené, a tím měla i pravidelný příjem. Věděla jsem, že s tím na chod domácnosti vystačím a uvidíme, jak se podnikání bude dařit v příštích měsících. Náklady na bydlení v té době byly nižší, jídlo levnější, dětské oblečení se dědilo a mně ke kočárku stačily tenisky, džíny a mikina.

Bylo to trochu i dobrodružství smísené s jasnou představou...

Chuť začít podnikat i podnikatelský záměr byl na světě. K založení firmy bylo potřeba vymyslet i název a logo společnosti. Ani tentokrát jsem nezůstala stranou, název společnosti jsme vymysleli a logo jsem dostala na starost já. Vznikalo během jednoho večera, kdy jsme dceru dali spát a já si sedla s rýsovacím prknem, příložníkem a pastelkami ke stolu.

Než si společníci obstarali první kancelář, počítač byl u nás doma. Jako dnes si pamatuji, kdy první projekt na světlotisku jsme s manželkou společníka a kamaráda ostříhávali a skládali u nás doma společně. A po několika málo měsících jsme již všichni seděli v Roztokách u Prahy ve vilce, kde se spouštělo první tepelné čerpadlo IVT.

Veskom se pomalu rozrůstal, první kanceláře přestaly stačit a začaly se hledat kanceláře nové. Vznikaly nové společnosti, v kterých měli společníci Veskomu svůj podíl. Často jsme s manželem vedli diskuzi o úspěších, potřebách i lidech ve Veskomu. A někdy debaty dospěly do bodu, kdy mě manžel požádal o nějakou práci pro firmu. Donést někam dokumenty, předat projekt, vymyslet a zajistit propagační předměty... V roce 2001 padlo rozhodnutí založit pobočku na Slovensku. Znamenalo to časté cestování Praha – Bratislava, případně Malacky. Na dlouhých cestách na Slovensko a zpět jsem doprovázela manžela. To nám dalo spoustu času povídat si o všem možném, Veskom nevyjímaje.

V roce 2006 padlo zlomové rozhodnutí společníků Veskomu – postavit si vlastní sídlo. Manžel jako generální ředitel se tohoto úkolu ujal a společníci dál vedli své odborné divize. Byl vybrán pozemek, zhotoven projekt a začalo se s výstavbou. Často jsem se s manželem účastnila prohlídky staveniště a diskutovala o stavebních detailech. Když byla hrubá stavba hotová, poprosil mě manžel o oficiální spolupráci na interiérech.

To už jste přinejmenším byla jednou nohou ve Veskomu...

Toto období bylo nejobtížnější z pracovního hlediska pro nás oba dva. Pracovali jsme na společném projektu s tím nejvyšším pracovním nasazením. Veškerý společný čas a hovory se točily téměř výhradně kolem sídla. To bylo slavnostně otevřeno v září 2008, tedy 30 let od doby, kdy manžel poznal svého spolužáka, následně našeho společného kamaráda a společníka.

Výstavbou sídla moje oficiální spolupráce neskončila, naopak byla jejím začátkem. Stala jsem se správou budovy. Mojí velkou výhodou pro současnou práci je nejen odborné vzdělání, ale i fakt, že jsem byla u výstavby.

Po nějaké době odešla pracovnice propagace z Veskomu a na její nastoupila jiná. Po zkušební době však skončila a shodou náhod a okolností, na konci června, jsem dočasně převzala její náplň práce. Tímto krokem jsem se dostala do naprosto nového postavení, kdy jsem začala úzce spolupracovat s pracovníky Veskomu. Mít za manžela generálního ředitele firmy v této souvislosti nevidím jako výhodu. Naopak je to leckdy velká bariéra v jednání se zaměstnanci. Tato bariéra velmi pomalu, ale přece mizí a spolupráce je příjemnější. Naopak, když dostanu nový nápad nebo impulz, mám možnost ho okamžitě konzultovat.

Veskom přispívá k zdravému životnímu a pracovnímu prostředí. Neprojevuje se u vás doma tzv. profesní deformace, tedy důraz na ekologii a správný životní styl, nebo spíš platí, že „kovářova kobyla chodí bosa“?

Vztah k životnímu prostředí a ekologii jsem si do našeho společného života přinesla už ze své rodiny, kdy moje maminka, profesorka na Univerzitě Karlově, vyučovala přírodovědu. V tomto duchu jsme vychovali i naše děti. Jsme veskrze městská rodina, bydlící v centru Prahy v činžovním domě, takže podmínky jsou tím omezené. Samozřejmostí je pro nás třídit odpad, neplýtvat vodou ani energií zbytečně.

Co vás život naučil, co vám dal a o čem sníte?

Život mě naučil nepředpokládat, ani neočekávat, že bude spravedlivý. Člověk si spoustu věcí nemá brát osobně a nic není samo od sebe nebo zadarmo. Shrnuto podtrženo, k životu je potřeba přistupovat pozitivně a aktivně. Celý život o něčem sním. S postupem věku se mi některé sny splnily, některé jsem opustila a některé zůstávají stále stejné. Sním o budoucnosti našich dětí. Sním o společně strávených chvílích s manželem a o krásné dovolené, to je jeden ze snů, které se průběžně plní. Ale i o jednom dni navíc mezi sobotou a nedělí. Sním o tom, že budu mluvit lépe anglicky. Pri příležitosti rodinných oslav peču dorty a sním, že příští dort, který upeču a nazdobím, bude naprosto fantastický. A sním i o golfové ráně snů hole-in-one.

hodně dalších úspěchů a splněných snů popřál Pavel Kačer