Etiketa pro ženy v podnikatelském a obchodním světě

: 17 únor 2020

Ženy s vlastní profesní kariérou působí odborníkům na etiketu problémy. Dříve se na veřejnosti objevovaly výlučně jako doprovod manželů. Zapojení žen do pracovního procesu není jevem novým, ale teprve nedávno začaly ženy zaujímat i vyšší posty ve firmách, státní správě, diplomacii či v politice. Ve služebním styku by se mělo zacházet se ženou podobně jako s mužem, ne však stejně.

Soňa Gullová

Dosud není u nás ani ve světě zcela běžné, aby na nejvyšších postech byly ženy. V některých zemích se počet takto úspěšných žen zvyšuje, jinde je žena v obchodním a hospodářském životě stále nemyslitelná. Převážná většina problémů spojených se zapojením ženy do pracovního procesu je však ve všech kulturách stejná. Žena se musí umět postarat o rodinu, vypořádat se s mateřskou dovolenou, a navíc podávat v zaměstnání vyšší výkony než muži ve stejných funkcích. Pracoviště, kde by působili pouze muži či pouze ženy, jsou vzácností. Právě proto, že se v zaměstnání dostávají do styku muži a ženy v různých funkcích, mohou vzniknout různé sporné situace.

Zdravení

Zdravit by měl první ten, kdo někam vchází (do kanceláře, do výtahu, do výrobní haly apod.). Nemusí tedy platit, že jako první zdraví muž ženu (ovšem pro muže platí, že by ženu měl vždy zdravit jako první, a to i tehdy, když je mu podřízená), nebo podřízená svého vedoucího. Záleží na tom, kdo toho druhého uvidí dřív, a také na tom, zda muž (například i nadřízený muž) je gentleman. A muž by měl být gentleman vždy!
Součástí zdravení je u nás i podání ruky. Pro to platí přesná pravidla: ruku podává žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému, hostitel hostovi, učitel žákovi apod. Pokud do kanceláře vedoucího přichází na jednání žena a už se znají (tj. neseznamují se), pak podává jako první ruku muž-hostitel. Při odchodu však už podává jako první ruku žena muži (hostiteli). Muž může ženě jako první podat ruku v případě, že jde o velmi nerovné partnery – například velmi mladá žena se uchází o zaměstnání. V některých zemích se i dnes v obchodním styku líbají ženám ruce, například v Polsku. Někde se líbají na tváře či ruce si podávají mezi sebou pouze muži, protože dotýkati se zejména cizích žen na veřejnosti je nepřípustné, například v Arabských zemích. V některých zemích si ani muži mezi sebou nepodávají ruce (často z hygienických důvodů) a pozdrav nahrazuje pouze úklona (například Japonsko). Zatímco při společenských příležitostech může žena při pozdravu zůstat sedět, při pracovních a oficiálních příležitostech se musí při každém pozdravu postavit, stejně jako to dělají muži.

Seznamování, představování
a oslovování

I zde platí pravidlo o společenských přednostech, které říká, že představena by měla být osoba společensky mladší osobě společensky starší (tj. nadřízenému). V pracovních vztazích je však často věcí taktu a zdravého rozumu, kdo se kdy první komu představí nebo bude představen. Záleží jak na místních zvyklostech a poměrech, tak i na dané situaci. Teoreticky samozřejmě platí, že žena je vždy společensky starší, má tedy výsostnější postavení, a dokonce i tam, kde má muž povinnost se sám představit, žena takto učinit nemusí. Těžko si ale můžeme představit, že žena, která se uchází o místo, se při pohovoru nepředstaví.
Ve vyšších kruzích nebo v některých zemích je nevhodné, aby se někdo představil sám, bez zprostředkovatele. Někdy to však je nutné. Pokud například vedoucí nepředstaví nového pracovníka kolegům (což je ovšem chyba), pak se nový pracovník může představit i sám. Žena-obchodnice se v pracovním styku sama představuje mužům i ženám. Ve společnosti se však žena sama může představit pouze ženám. Jestliže chce být představena nějakému muži, je lépe o představení požádat nějakého zprostředkovatele.
Na pracovišti i v pracovním styku je možné tykání i vykání. Záleží na podmínkách ve firmě, na lidech, věkové struktuře zaměstnanců apod. Nikdy však nikomu tykání nevnucujeme. Nabídka na tykání nemůže vyjít od podřízených směrem k nadřízeným, od mužů k ženám. (Stále ještě populární zvyk „připít si na tykání“ není nutný – alkohol nepatří na pracoviště.) Nabídku na tykání lze samozřejmě i odmítnout, přestože to není jednoduché. Běžnější je u nás vykání spojené s oslovením „pane kolego“, „paní kolegyně“. Toto oslovení však nelze použít ve vztahu k nadřízeným (nadřízený není kolega!), ale je možné je použít ve vztahu například k podřízeným. Nadřízený zase neoslovuje své podřízené pouze příjmením, ale používá oslovení paní, pane (nebo titulu či funkce) ve spojení s příjmením. Oslovení „slečna“ je dnes běžné pouze u skutečně mladých dívek. Všeobecně má dnes každá žena po dosažení plnoletosti právo na oslovení paní. Výraz dáma se u nás v pracovním prostředí nepoužívá.
Výše postavený či starší šéf může například mladou sekretářku oslovovat v běžném pracovním styku i pouze křestním jménem ve spojení s vykáním (sekretářka mu to však nemůže oplatit!!!). Sekretářka uvádí návštěvy, spojuje hovory, vyřizuje vzkazy a svým chováním reprezentuje i svého šéfa. Při poradách, návštěvách, jednáních nabízí sekretářka pohoštění a také hosty obsluhuje. Pohoštění se podává zprava. Pouze při některých příležitostech je možné připravit pohoštění na speciální stoleček a hosté se sami obslouží. I když si sekretářka se svým šéfem v každodenním pracovním styku tyká, v průběhu návštěv, jednání, vystupování na veřejnosti mu vždy vyká.
Obvykle muž otevírá a drží dveře ženě. Pokud však žena uvádí svého zákazníka, či sekretářka uvádí návštěvu svému šéfovi, pak je to ona, kdo dveře otevírá a podrží dveře. Žena také vstane, jestliže přichází návštěva a vychází návštěvě vstříc, při loučení také návštěvu například i muže – zákazníka vyprovází. Žena muži však nikdy nepomáhá do kabátu.

Několik dalších rad

Žena v obchodní firmě, a především ve vyšší funkci, by neměla provokovat a upoutávat pozornost oblečením, účesem, nevhodnými doplňky nebo líčením. V některých firmách existují vnitřní předpisy týkající se oblečení, účesů, líčení, nošení šperků atd. (například pro letušky). Tyto vnitřní předpisy nutno dodržovat. V rozhovorech se zákazníky i s podřízenými by se žena ve funkci měla vyhnout koketérii a příliš emotivnímu či afektovanému vystupování.
V průběhu pracovních cest není vhodné, aby žena přijímala někoho v hotelovém pokoji. Schůzka či setkání se mohou uskutečnit ve firmě, v kavárně či hotelové hale. Prolínání pracovního a soukromého života obvykle způsobuje nesnáze. Bývají předmětem četných pomluv a intrik.
Žena-obchodnice či jednatelka má často povinnost navrhnout schůzku nebo pozvat na oběd do restaurace, a to i muže, je-li to v zájmu firmy. Pak také přebírá veškeré povinnosti hostitele, včetně placení. Často se stává, že účet číšníci automaticky předloží muži, který se pak dostává do trapné situace. Je lepší placení předem s číšníkem dohodnout.
Mezi kolegy na pracovišti může kdokoliv přijít s iniciativou a navrhnout společný oběd. Je vhodné, aby si každý za sebe zaplatil sám.
Zvláštnosti postavení žen v hospodářském životě vybraných evropských zemí

Německo – Lidé jsou na jedné straně moderní a přístupní změnám, na druhé straně však uznávají konvence, proto se ve vedoucích funkcích a v politice najde jen velmi málo žen. Struktura pracovní kariéry je vysoce organizovaná, možnosti povýšení jednotlivce značně omezeny. Ženy mají ze všech stvoření nejmenší naději vyšvihnout se na vrchol. Ve velkých společnostech zastávají ženy pouze 2 % vyšších míst. Jde většinou o pozice zděděné nebo o místa v podnicích, které ženy samy založily. Nedá se proto říci, že by obchodní jednání probíhala výhradně s vyloučením žen. Ženy někdy bývají přítomny jednání. Mnohem častěji však jednají muži. Zejména Němci na „západě“ dodnes vyžadují od ženy tradiční úlohu. Staré pořekadlo, že žena se má držet „Kinder, Küche und Kirche“ sice ustoupilo do pozadí, ale nikdo se dosud nemá k tomu, aby otevřel ženám cestu na odpovědná místa v podnikání. Na „východě“ není pracující žena i ve vyšší funkci až tak velkou výjimkou. Pokud obchodní jednání vede žena-cizinka, nesetká se zpravidla s předsudky, i když jí německý partner může dát najevo, že „ona“ pravděpodobně jedná ve jménu svých kolegů, na které se obrátí dříve, než uzavře obchod. Podle rozsahu, náročnosti a důležitosti obchodního jednání zastupují jednotlivé strany buď jednotlivci, v případě méně náročných jednání, nebo jsou sestavovány vícečlenné jednací skupiny (kde se mohou vyskytovat i ženy). Obecné pravidlo pro všechny je oslovovat své protějšky Frau (paní) ve spojení s příjmením. Oslovení Frau se takřka vždy užívá místo Fräulein i pro neprovdanou ženu. Na vizitkách je vhodné uvádět i akademické tituly.
Francie – Francouzky jsou známé tím, že na veřejnosti vystupují velmi sebevědomě a můžeme se s nimi v obchodních firmách setkat i na vedoucích funkcích. V řídicích orgánech pracuje více než 37 % žen. Silné předsudky proti nim však dodnes panují v průmyslu a též mimo Paříž. Doporučuje se oslovovat je „paní řediteli“ (Madame le Directeur), nikoliv „paní ředitelko“, což většina žen ve vedoucích funkcích považuje spíše za urážku. Obvykle vystačíme s oslovením Madame a Madémoiselle (paní, slečno) bez příjmení. Slovo docteur je ve Francii určeno pouze lékařům, advokát se oslovuje Maitre (Mistře) a ingénieur je povolání, a ne titul. Francouzi přistupují k ženám všeobecně velmi galantně a jednají s nimi zdvořile. Jsou zvyklí, že ženy toto jednání odpovídajícím způsobem ocení příjemným chováním.
Velká Británie – Velké množství žen je zaměstnaných i přesto, že mají nízké mateřské příspěvky a nevyhovující dětská zařízení. Ženy zde tvoří asi 45 % pracovních sil, což je větší podíl než v ostatních zemích EU. Většina žen však pracuje na částečné úvazky a za práci dostávají ženy nižší plat než muži. Britové jsou velmi konzervativní a očekávají, že se žena v každé situaci bude chovat jako dáma. Muži se v duchu konvencí chovají k ženám zdvořile. Co se týče oslovování, ženy se mohou oslovovat Mrs., Miss nebo Ms. a příjmení. Oslovení „Madam“ se v podnikatelské sféře nepoužívá.
Irsko – Tradiční nechuť k ženám v podnikání ztrácí u mladé generace na síle, ale přesto tu k ženám dodnes panuje tradiční a konzervativní přístup. Dalo by se říci, že se Irové vyznačují až antipatií vůči zaměstnaným ženám. Většina vdaných žen proto nepracuje, stará se o rodinu, o děti.
Belgie – Postavení a role ženy v Belgii se velmi rychle mění. Přestože by měli Belgičané ještě i v dnešní době nejraději své manželky doma, v současné době dokonce více než 30 % míst ve vedení společností obsazují ženy.
Nizozemsko – V Nizozemsku mají ženy do obchodní a podnikatelské sféry volný přístup, přesto jich ve vedoucích funkcích není mnoho.
Lucembursko – V Lucemburském obchodním a podnikatelském životě hrají ženy stále podstatnější roli. Obvykle mají tyto ženy velmi dobré vzdělání. Ženy jsou častěji zaměstnané ve službách.
Dánsko – Dánsko má nejvyšší podíl zaměstnaných žen mezi zeměmi EU. Dánové mají vysoké mateřské příspěvky, otcovskou dovolenou a kvalitní dětská zařízení. Ženy se běžně vyskytují na manažerských či vysoce odborných místech a pozicích. Diskriminace žen téměř neexistuje. Ženy pracují i u policie, existují zde také ženské posádky tanků atd.
Itálie – V této jihoevropské zemi je nejdůležitější příslušnost k rodině. Rodinná pouta mají větší váhu než v kterékoliv jiné evropské zemi, vyjma Španělska, a vytvářejí základ pro množství různých podnikatelských aktivit s rodinným personálem. V obchodě a v nevýrobní sféře jsou ženy akceptovány stále častěji. V průmyslu však panuje mužský šovinizmus, který je patrný zejména na jihu země. Na jihu země dodnes platí, že ženy se samy neobjevují na veřejnosti, nesmějí se oblékat ležérně (prakticky celý rok chodí pouze v černém), v kostelech musí mít na hlavě šátek apod. Na severu Itálie se setkáme se ženami i ve vedoucích pozicích. Dnes jsou uznávanými odbornicemi a jedná se s nimi velmi zdvořile a galantně.
Španělsko – Španělky po mnoha letech Frankovy diktatury získaly podstatně více svobod, ke skutečnému zrovnoprávnění s muži však dochází pomalu. Pouze výjimečně se setkáme s ženou, která se plně věnuje své kariéře. Chování žen dosud ovlivňuje především katolická církev. Postavení vzdělaných žen-
-profesionálek i ve vedoucích funkcích je však dnes již všeobecně respektováno. Vždy se přísně dbá na jejich počestnost. Obchod je sice převážně mužskou záležitostí, ale Španělé se vždy chovají k ženám velmi slušně a berou ženu i jako obchodnici či podnikatelku.
Norsko – postavení žen v norské společnosti je v porovnání s jinými zeměmi velmi dobré. V roce 2005 byl dokonce v Norsku přijatý zákon, podle kterého musí 500 největších firem a společností mít ve vedení alespoň 40 % žen. Na splnění těchto podmínek měly podniky dvouletou lhůtu.
Řecko – Řecké ženy byly ještě donedávna hodnoceny a samy sebe oceňovaly podle toho, co dokázaly doma jako matky a tvořitelky domova, než podle toho, co dokázaly v práci. Na neprovdanou ženu se dodnes pohlíží jako na raritu. Většina žen dnes již pracuje, i když v tradičních řeckých společnostech mají zřetelnou převahu muži. Také obchod zůstává doménou mužů. Provdané ženy se snaží najít takové zaměstnání, které jim umožní plně se věnovat rodině.
Portugalsko – Ženy jsou dnes v obchodě považovány za stejně výkonné jako muži. Málokdy však dosáhnou vyššího postavení, i když tvoří asi jednu třetinu pracovních sil. Žena je stále ještě většinou v domácnosti a v oblasti mezinárodního obchodu se sotva střetnete s nějakou ženou. Pokud se při jednání náhodou setkáte se ženou, jednání bude pravděpodobně rozvláčnější, delší a projevy více emocionální. Muži se pak vůči ženě musí chovat naprosto zdrženlivě, s respektem, ale velmi zdvořile a galantně. Komplimenty by neměly být příliš intimní.
Švédsko – Poměrně vysoké procento žen je zaměstnáno, a to nejen v tradičních sférách, jako je zdravotnictví či školství. V politickém a hospodářském životě zaujímají ženy významné postavení. Zhruba 22 % všech pracovních sil, a to zejména žen, pracuje na zkrácený pracovní úvazek. Zatímco u nás není zcela běžné, aby žena měla dítě a zároveň docházela do zajímavého zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek, ve Švédsku má tuto možnost naprostá většina žen a hojně ji využívá. Děti si ženy pořizují až ve vyšším věku (nad 30 let). Švédsko však také patří k zemím s vysokou rozvodovostí. Švédské rodiny jsou obvykle malé (s jedním a nejvýše se dvěma dětmi) a často společně žijí rodiče neoddáni. Dnes je ve Švédsku moderní adopce dětí z jiných zemí, především z Asie a Afriky. Švédky patří společně s Norkami a Dánkami mezi nejemancipovanější ženy Evropy. Jsou rovnoprávné, sebejisté a sebevědomé. Přesto od mužů vyžadují ochotu pomoci a vstřícná jednání. Muži schopnosti žen uznávají a chovají se k nim zdvořile.
Finsko – Kromě vysokého podílu žen v politice a ostatních veřejných funkcích přibývá také žen zaměstnaných v obchodě. Ženy se podílejí vysokým procentem na celkové pracovní síle vůbec – zhruba 47 %. Tomu napomáhají především rostoucí životní náklady. Nadále existují rozdíly v platech a ve vedoucích pozicích stále převažují muži, i když daleko více žen než mužů má vysokoškolské vzdělání. Přesto dnes nalezneme určité množství žen i v manažerských pozicích, četné zastoupení mají ženy v parlamentu a jiných státních institucích, včetně vlády. V řídicích orgánech společností pracuje asi 30 % žen. Takové zapojení žen umožňuje velmi dobře vybudovaný systém vysoce kvalitních předškolních a školních zařízení. Dnes je sociální postavení Seveřanek, a tedy i Finek, v porovnání s ostatními Evropankami lepší. Šovinistické postoje vůči ženám jsou nepřípustné. Ženy ocení zdvořilost, s konečnou platností však hodnotí muže podle jejich postoje k rovnoprávnosti. Ženy jsou obvykle finančně nezávislé a může se například stát, že nabídnou zaplacení své části účtu v restauraci. Muž může slušným způsobem tuto nabídku odmítnout, ale je stejně slušné ji za některých okolností přijmout.