Otevřít na scéně podnikatelských a manažerských příběhů téma ženy v zemědělství byl dobrý nápad, který s předvánočním časem dobře rezonoval. Totiž: 2. prosince minulého roku se v Praze uskutečnil IX. INSPIROMAT Klubu manažerek pod vedením PhDr. Lenky Tomešové. Setkání žen v čele s těmi, jež svůj život zasvětily právě zemědělství. Rozkrylo komunikaci osobností k oboru, který v naší společnosti v minulých letech tak trochu pozbyl na kráse a ztratil společenský glanc, ku škodě nás všech. A ku škodě ve vztahu k hodnotám, jež je nutné vnímat a vážit si jich.

Stejně jako spousty dalších účastníků i já jsem pozorně poslouchala. V duchu jsem procházela kolem čerstvě sklizených polí, jehličím a hebkým mechem v lese, vnímala jsem vůni čerstvě uzrálých jablek na zahradě, pohrávala si s barvami končícího podzimu. Během vyprávění, jež mne znovu a znovu utvrzovalo v tom, že je česká krajina tou nejkrásnější, jakou znám, a příroda stále moudřejší než člověk. Vžila jsem se do křižovatek osudů Ing. Milady Měsícové, která působí v roli předsedy představenstva zemědělského družstva Unčovice, Ing. Zuzany Pavlíkové-Šimonkové, která reprezentovala rodinnou firmu Ing. Jaromír Šimonek Dvůr Lobeč. Snažila jsem se pochopit, co společného mají v profesní cestě Ing. Michaela Hospodková v roli Marketing Communication Manager pro společnost Corteva Česká republika i Mgr. Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR. Ve svých vystoupeních naznačily, že zemědělství programuje naše bytí i nebytí. Zkrátka, jíst člověk potřebuje a produkce zemědělské výroby jsou nitkou, která vede od našich žaludků až k hvězdné kariéře a štěstí jako základ našich dalších existenčních možností. A jak podotkla jedna z mluvčích, potraviny nerostou v supermarketech... Zdaleka to není jen o tom jít do obchodu a koupit si třeba rohlík nebo šunku. Někde se zdroje musí vypěstovat, zpracovat... 

Výraznou protagonistkou byla Ing. Monika Nebeská, ředitelka a předsedkyně představenstva Zemědělského družstva Všestary. „Velmi mě potěšilo, že se mohu účastnit spolu s milými a inspirativními kolegyněmi tohoto setkání,“ řekla na úvod svého vystoupení. A vtipně poděkovala organizátorům za pečlivý výběr účastnic, protože pozvali Nebeskou, Měsícovou a samé další Hvězdy...
Monika Nebeská je osobností činorodou. V zemědělství působí skoro čtvrt století. O oboru tedy něco ví. Rádi bychom vám přiblížili některé z tezí, jimiž přítomné donutila zpozornět:

• V řadě zjištění se, myslím, pocity žen v českém zemědělství nijak neliší od těch, které žijí v jiných částech světa. Všechny udávají hlavní starost o svoji rodinu, děti, své zdraví a life balance. A převážná většina z nich nezastírá, že je na svou práci v zemědělství hrdá. Já taky. Nejsem přívržencem různých feministických hnutí, snah o tzv. pozitivní diskriminaci žen, stanovování kvót na zastoupení žen ve vedení podniků, hnutí MeToo apod. Náš právní systém rovnost žen zaručuje dostatečně a vždy záleží více na schopnostech a pracovitosti než na tom, zda jde o muže, nebo o ženu.
• Rozhodně si ale myslím, že ženy v manažerských pozicích musí přeci jen více a tvrději pracovat než muži na srovnatelných postech, a to proto, že zatímco u muže společnost jaksi automaticky předpokládá, že je předurčen k řízení a vedení, ženě podsouvá řadu jiných rolí a vlastností, které se s řídicí funkcí vylučují. Sama jsem to zažila.
• Do značné míry je to pouze stereotypní uvažování, částečně je to pravda, protože žena opravdu dost často zvládá v životě i jiné role, které jsou ženám výlučné. Toto však není rozdíl, který je možno odstranit byrokraticky, je to prostě biologický fakt, který musíme akceptovat.
• I já jsem se ve svých začátcích setkávala s předsudky mužů. Bylo mi 27 let, byla jsem mladá inženýrka ekonomie, zemědělstvím nepolíbená. Navíc jsem byla svobodná matka, o syna jsem se starala sama. Chvíli trvalo, než mě kolegové přestali podceňovat a začali brát vážně. A chvíli trvalo i mně, než jsem si uvědomila, že je nesmyslné snažit se v mužském prostředí přijmout zcela mužská pravidla a snažit se s mužským prostředím splynout. Naopak. Teprve když jsem si uvědomila, že být ženou je výhoda a jako žena jsem se začala chovat, úspěch se dostavil. Ženská intuice je něco, co nás oproti mužům zvýhodňuje.
•  Zemědělství je krásný obor s duší a srdcem. Člověk, který v něm pracuje, nemusí dumat o tom, jaký má jeho práce smysl. Ten je totiž zřejmý a nepochybný. Byť nás v zemědělství působí zhruba 2 % pracující populace, potraviny konzumujeme všichni. A to i ti, kteří smysl své pracovní činnosti odtržené od reality a instinktů života často složitě hledají. Tím chci říct, že jsem vděčná, že jsem svůj život se zemědělstvím spojila a svůj smysl práce v něm našla.
•  Myslím si, že tolik nezáleží na rozloze obhospodařovaných pozemků, ale na tom, jak se hospodář chová k půdě. U nás máme a vždy jsme měli živočišnou výrobu, do půdy vracíme hnůj – organickou hmotu – tolik nezbytnou pro její výživu, zdraví a dlouhodobou úrodnost. Pěstujeme sóju, která obohacuje půdu o dusík a uvolňuje málo přístupný fosfor a draslík. A taky vojtěšku. Tím udržujeme pozemky ve skvělé kondici i pro další generace. Jsme velký podnik, ale jsme i dobrý hospodář! Půdu zachrání ti, kdo na ní pracují a mají k ní vztah, ne úředníci od kancelářských stolů.
• Rezort zemědělství má důležitou roli v péči o venkov a krajinu. Venkov potřebuje motivaci a podporu, aby v něm lidé měli zájem nadále žít, aby zde nacházeli práci, ale i možnost trávení volného času a zábavy. Udržíme-li živý venkov, udržíme živou krajinu.
•  Naší vizí je družstvo, které nejenže realizuje zisk, ale také dbá na provázanost s okolím, ve kterém hospodaří. Vnímám jako svůj osobní úkol:
  1. zviditelňovat české zemědělství a oslavovat českou úrodu
  2. posilovat povědomí veřejnosti o 
  a) šetrném přístupu k půdě
  b) kvalitě regionálních potravin i 
  c) nutnosti přistupovat k současné „zelené vlně“ se zdravým selským rozumem.

připravila Eva Brixi