Mám ráda hrnky, hrnečky, šálky, kafáče, obří i ty maličké, do kterých se vejde jen jeden jediný lok kávy, ale i ty bachraté, někdy až agresivně neforemné, či až příliš stylové, z nichž popíjíme rádi bylinkový čaj na zahradě a v zimě doma u kamen, prostě všelijaké. Kdybych měla muzeum, jistě bych je sbírala a sbírala a vystavovala, vytvářela z nich kreace, vymýšlela bych si, jaký k té či oné příležitosti použít a v jakých souvislostech nabídnout. Nejen k servírování rozmanitých nápojů, ale také k aranžování květin, větviček, stébel, kaktusů, kamínků, bonbonů, prostě všeho, čím se snažíme dělat příbytek, kancelář, koupelnu, verandu, pergolu útulnou, krásnou, inspirativní, milou a nejmilejší.

Hrnečky jsou kousek mého srdce, mého potěšení, patří k mému životu víc než samotný nápoj k osvěžení. Ráda pozoruji jejich tvary, dekory, kochám se noblesou uměleckého či designérského ztvárnění a bez ohledu na to, k jaké účelovosti byl hrnek navržen a určen, skládám si z nich své omalovánky života. V každou hodinu, den, každý při opakující se i neopakovatelné příležitosti je jedinečným, a i když je po léta stejným, je vždy jiným, jinak viděným, odlišně vnímaným. Podle nálady, úspěchu, proher, snu.

Hrnečky a šálky z Českého porcelánu v Dubí u Teplic mám ráda obzvláště. Vím, že některé navrhoval sám generální ředitel Ing. Vladimír Feix, a to k radosti zákazníků, velkých i malých, odvážných i takříkajíc normálních, kteří potřebují hrnek k tomu, aby prakticky sloužil. Mnohé kousky vznikly na základě Hrnkových sympozií, třeba ty s ouškem ve tvaru a dekoru preclíku, rohlíku, koláče, těch mám doma několik a také jsem je darovala řadě přátel a kamarádů. A moc ráda bych v tomto počínání pokračovala, a už dopředu vím, koho ještě by takový parádní ryze český hrnek snídaňový uvedl v šílenství kladných emocí. 

Hrnky a šálky z Dubí se vyznačují prvotřídní kvalitou, nápadem, i tím obyčejným spotřebním, možnostmi využití, ať už z nich popíjíte, nebo do nich strkáte tužky, nebo si je jen tak vystavíte na odiv. Porcelán z Dubí v sobě nese kus tradice, hrdosti, úctyhodné snahy dát klientovi to, co je každodenní potřebou nejen k účelům občerstvujícím, ale i estetickým. Hrnky a šálky s pečetí životní moudrosti škádlí, provokují, uklidňují, vybízejí k otázkám a obdivu. 

Vladimíru Feixovi bylo letos 85 let. Generální ředitel v tomto věku a svižném životním tempu je unikát. Pátrám po stopě, ptám se, jak je to možné, že vydržel všechny ty houpačky 

trhu, problémy s exportem, pošramocenou úctu mnohých k hodnotám, jak dokázal pochopit, že dobro vždy vítězí nad zlem a že každý problém přece musí mít řešení. 

Nespočet tvarů hrnků a šálků s cibulovým vzorem, i to je jedna velká kapitola profesního i osobního života Vladimíra Feixe. Ne že bych milovala jen kobaltovou modř a neviděla nic než cibulák, ale když tak zpětně hodnotím vzájemnou spolupráci, nelze nenapsat, že jsem vždy žasla nad vším, co svému oboru předal, co napověděl, čím vybídl. Cibulák patří k jeho srdci stejně tak jako disciplína, snaha dát fabrice řád a přidanou hodnotu velkého znalce. Každičký šálek nebo hrnek s pečetí rukodělné výroby je nejen o nápoji, ale o vztahu lidí k lidem, věcem i událostem, které je obklopují a propojují. Je to svědectví minulosti i přítomnosti a snaha ukázat, že dobrá práce má smysl. A jak se tak prolínají úvahy o záležitostech všedních i svátečních, jak tak upíjím dnům jejich hodiny, jak tak používám ty hrnky a hrnečky, šálky a šálečky s všelijakými oušky, všelijakých barev, všelijakých poselství, vím, že velký díl mého vztahu k porcelánu v prostoru nápojovém ovlivnil právě Vladimír Feix. Hlas jeho osobitosti je slyšet nespočtem oušek všech těch bucláků i zhmotnělých subtilnějších rozměrů a našeptává: jít za svým snem znamená věřit a nevzdávat se. Těšit se z každé chvíle, kterou máme šanci prožít, ať ve veselé činorodosti, nebo ve starostech, které k nám prostě patří. Máme-li minutku, užívejme si toho, co nám dobře slouží a co je nám příjemné, aniž to dokážeme někdy přesně definovat. Já miluji hrnky a hrnečky, věrné společníky mých okamžiků, jako otisky myšlenky, která ač vznikla, teprve se probouzí.

Eva Brixi